Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Katedra společenských věd
Historie
řeznictví pana Vaštyla
Seminární práce
47111zxk79odv8k
Legenda: Qi-realizovaná produkce v ks
Ti-tržby v Kč
Tp-průměrná tržba v Kč za 1 ks;Ti=p (cena)
Th-teoretické hodnoty tržby
xd111z7479oddv
Tr-teoretická cena průměrná
Ti
Vzorce: Tp=----=p
Qi
Th=a.Qi-b.Q2
i
Th
Tr=----=a-b.Qi
Qi
aTp+b.aQi
a=------------
n
-n.aTi+aTp.aQi
b=----------------
n.aQ2-aQ2
- 1 -
Úvod
Úvodem této seminární práce bych se chtěl pozastavit nad
jejím účelem. Jejím cílem je zachytit život podnikatele ve
svém obchodě za 1.republiky, v období okupace, těsně po
2.světové válce,ale také po roce 1950,kdy byly zrušeny
všechny soukromé obchody. Dále bych chtěl alespoň naznačit
hospodářskou situaci v našem regionu v období okolo 2.světové
války.
Hlavním zdrojem informací,dá-li se to tak nazvat, byl, pan
Vaštyl z Dětmarovic, bývalý majitel soukromého řeznictví,dnes
již v důchodovém věku. Dále jsem čerpal z knih o podnikání,
o živnostenském zákoně a z informací, které jsem získal již
dříve studiem na gymnáziu a hlavně studiem na OPF Slezské
Univerzity v Karviné.
Nyní pár slov k samotné skladbě této práce. Po tomto úvodu
bych chtěl nejdříve z obecného hlediska popsat soukromé
podnikání, to znamená podat informace o tom, co to vlastně
podnikání je, kdo všechno může podnikat, za jakým účelem lidé
podnikají apd. V dalším bodě se pokusím co nejlépe zmapovat
hospodářskou situaci v našem kraji. Ve 4.kapitole bych chtěl
popsat počátek existence řeznictví pana Vaštyla a jeho těžké
podnikatelské začátky. Tento oddíl práce bych zakončil rokem
1950, kdy tehdejší vedoucí činitelé vydali příkaz zrušit
všechny soukromé obchody. Pak se pokusím shrnout informace
o tomto řeznictví po roce 1950, kdy tento obchod fungoval
jako státní a pan Vaštyl v něm pracoval jako vedoucí. V
závěru této seminární práce bych chtěl hlavně vyslovit slova
díků panu Vaštylovi.
- 2 -
Stručný charakter
období
Náš region, to znamená Dětmarovice, Karviná, Orlová,
Bohumín a přilehlé vesnice, nebyl před 2. světovou válkou v
příliš dobrém, hospodářském stavu. V této práci bych se chtěl
zabývat nejvíce Dětmarovicemi, protože řeznictví pana Vaštyla
se nacházelo právě v této vesnici a také já jsem s
Dětmarovicemi spjat více než s jinými městy a vesnicemi
v okolí.
Většina obyvatel našeho regionu byla zaměstnána buď v
hornictví a nebo pracovala u dráhy. Před válkou lidé žili
skromně, byli méně nároční než v dnešní době, všeho si
vážili. Hlavní problém před válkou byla nezaměstnanost. Lidé
neměli kde pracovat, všude byl nedostatek pracovních míst.
Situace se změnila těsně před 2. světovou válkou, kdy mnoho
lidí začalo pracovat v továrnách na zbraně a vojenský
materiál. Zbrojařský průmysl poskytl mnoha lidem práci.
Přestože někteří lidé práci měli, pak jejich výdělek nestačil
vůbec ke spokojenému živobytí.
Pro názornost bych chtěl uvést jeden názorný příklad,který
dobře znám. Moje babička pochází z pětičlenné rodiny. Její
otec byl jediným členem rodiny, který pracoval. Jeho výdělek
však byl velmi nízký - 120 Korun měsíčně. Z této mzdy se
platilo 45 Korun měsíčně za jednopokojový byt, ve kterém
žili. Její matka musela chodit pomáhat na statek, aby si
nějakou tu korunu přivydělala a mohla aspoň trochu finančně
pomoci rodině. Babička spolu se sourozenci nejdříve vždy
musela doma pracovat a až pak se teprve mohla učit a
připravovat do školy. Takovým způsobem se žilo před válkou v
mnoha rodinách.
- 3 -
K této otázce bych uvedl pár slov pana Vaštyla: " Bídu si
vlastně lidé dělali sami, protože měli mnoho dětí. Jednoduše,
kdo měl peníze žil lépe."
Celkově je nutné říci ,že soukromí podnikatelé se asi měli
nejlépe ze všech. Nejlépe to dokumentují slova pana Vaštyla:
"Kdo uměl a dbal, tak měl. "Nejlépe ze živnostníků se asi
měli řezníci a hostinští. Právě těch bylo v Dětmarovicích
nejvíce. Dalšími představiteli soukromého podnikání ve
vesnici byli klempíři, truhláři, krejčí, kováři, dále zde
byly trafiky, obchody s potravinami, stánky s cigaretami a
cukrovinkami. Snad nejznámnějším obchodem byl Baťa,který
v Dětmarovicích působil od roku 1935. Velmi rozšířená ve
vesnici byla také zemědělská výroba. Zemědělci zde byli jak
velcí, tak i malí, kteří měli zemědělství spíše jako koníčka.
Celkově se dá říci, že soukromníků bylo v našem regionu dost.
Z podniků z okolí bych uvedl továrnu na hliněné zboží v Horní
Lutyvi /dnešní Orlová 4/ a cihelny v Doubravě, Karviné a ve
Skřečoni.
- 4 -
Stručná charakteristika
podnikání
Nejprve několik vět , které k otázce živnosti uvedl pan
Vaštyl. "Živnost dostal každý občan, který byl vyučen, měl
tříletou praxi v daném oboru a měl dostatek peněz. Po praxi
se mohl osamostatnit a samostatně podnikat." Po chvilkové
odmlce pan Vaštyl dodal:"Živnostenský list jsem měl do roku
1950, kdy mi ho komunisté vzali." Tolik tedy slova odborníka
a nyní několik vět o živnosti z odborných knih.
Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně
vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení
zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.Všeobecnými
podmínkami provozování živností fyzickými osobami
jsou:dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům a
bezúhonnost. Průkazem živnostenského oprávnění je koncesní
listina nebo živnostenský list. Každý podnikatel může
provozovat více živností, má-li pro každou z nich
živnostenské oprávnění. Živnosti můžeme rozdělit na
ohlašovací a koncesované. Živnostenské podnikání zaniká smrtí
podnikatele, uplynutím platnosti živnostenského listu nebo
koncesní listiny, anebo například rozhodnutím živnostenského
úřadu.
- 8 -
Závěr
Tato práce vznikla na podzim roku 1993, tedy 55 let poté,
co pan Vaštyl začal podnikat ve svém řeznictví. Tímto bych mu
chtěl poděkovat za jeho spolupráci a pomoc při této seminární
práci. Doufám, že jsem s jeho přičiněním alespoň trochu
napomohl k osvětlení poznatků o podnikání v soukromém sektoru
v období kolem 2. světové války a věřím, že tato práce bude
dobrým východiskem pro práce dalších studentů se zájmem o
podnikání.
- 5 -
Řeznictví od roku 1938
do roku 1950
Pan Vaštyl se narodil v roce 1914. Své řeznictví si
nejprve pronajal od žida Zigmunda Lancera, kterého němci
bohužel poslali do koncentračního tábora, a pak ho koupil od
fondu majetkových podstat. Začal podnikat v roce 1938 ,tedy
jako čtyřiadvacetiletý. Spolu s Josefem Krotkým byl
nejmladším ze všech řezníků z okresu. V té době byli v
Dětmarovicích další dva řezníci- pánové Noga a Šostok. Pro
pana Vaštyla to byla vlastně konkurence, ale jak mi pan
Vaštyl sdělil, vycházeli spolu velmi dobře. Na začátek
podnikatelské činnosti je samozřejmě nutný základní kapitál.
Ten pan Vaštyl neměl nijak vysoký, a proto si půjčil peníze
od druhých řezníků. Podnikat začal pan Vaštyl spolu se svou
manželkou a tovaryšem, který už byl vyučený. Tohoto tovaryše
si pan Vaštyl velice pochvaloval. Na otázku, proč vlastně
začal pan Vaštyl podnikat, odpověděl, že se mu profese
řezníka velice líbila a chtěl si sám zkusit, co dokáže.
Zboží dováželi panu Vaštylovi z Bohumína a z Ostravy, kde
byly v té době největší podniky na zpracování masa. Před
válkou bral pan Vaštyl přímo od chovatelů z obce a z
ostravské tržnice. V létě bylo na vesnici málo dobytka na
prodej, a proto jezdil pro maso až do už vzpomínané ostravské
tržnice. Maso si vždy sám zpracoval a sám také prodával.
Porážení dobytka však nebylo tak jednoduché. Kterýkoliv
řezník, když si koupil živý dobytek, ještě předtím, než ho
porážel, musel zaplatit daň pro stát. Tato daň představovala
60 haléřů za 1 kilogram živé váhy. Pokud někdo tento poplatek
nezaplatil, musel platit vysoké pokuty. Zboží měl pan Vaštyl
vždy dostatek. "Dneska ten podnikatel, co má obchod po mně,
má zboží málo, a proto mu vždycky chybí", uvedl pan Vaštyl.
- 6 -
Ceny masa si pan Vaštyl nesestavoval sám. Jak řekl, tak
každé řemeslo mělo své takzvané společenstvo, v jeho případě
to bylo Společenstvo řezníků a uzenářů. Nejprve se vždy
členové společenstva sešli na schůzi, na které se vždy
dohodli na určité ceně za různé druhy masa. Každý řezník pak
musel prodávat za tuto cenu. Mohl prodávat levněji, ale
nesměl cenu zvýšit nad hranici určenou na schůzi
společenstva.
Jeho zisky vzrůstaly postupně s dobou podnikání, to
znamená, že výborně prosperoval. Ze zisků si sám platil
tovaryše, udržoval stroje, platil daně a ještě mu zbyly
peníze pro vlastní potřebu. Zisky byly tak vysoké, že za rok
vrátil půjčky a dokonce předstihl oba řezníky v prosperitě.
Řekl, že poptávka po jeho zboží byla vysoká, protože
měl hodně dobrých výrobků. Za kvalitou se tehdy jezdilo z
daleka. Nakupovat k němu jezdili lidé z Bohumína, rybáři ze
širokého okolí. Zákazníky měl stálé, ale také ti, kteří u
něho nakupovali poprvé, se k němu vždy vrátili znovu. "Prostě
kdo okusil kvalitu, přišel opět," řekl pan Vaštyl. Sám si
vedl fakturování, doklady. Každý den zapisoval všechny údaje
do knihy vydání a příjmů zboží. Na závěr tohoto bodu bych
chtěl uvést vlastní slova pana Vaštyla, která opakoval snad
nejčastěji: "Každý chtěl poctivě pracovat, aby si vydělal,
teď se všichni flákají a chtěli by hned peníze.
- 7 -
Řeznictví jako státní obchod
Jak už jsem uvedl dříve, živnostenský list opravňující
každého k podnikání, pan Vaštyl vlastnil do roku 1950, kdy mu
ho komunisté vzali. Tímto rokem končí jeho živnostenské
podnikání. Jeho obchod byl převeden do státního vlastnictví.
Až do roku 1959 v něm dělal vedoucího, ale bývalí soukromníci
byli v nové práci špatně ohodnocováni. Vedoucí činitelé
říkali, že mají málo fondů na mzdy, ale skutečnost byla
takováto. Prostě nechtěli dávat peníze těm, kteří už v
minulosti podnikali, aby ještě nyní dostali hodně peněz. Tak
například pan Vaštyl dostal asi 800,- korun měsíčně, zatímco
mlékařka 1700,- korun a plat horníka se pohyboval od 20 do 30
tisíc korun za jeden měsíc.
Zboží do státního obchodu se vždy vozilo hotové, upravené.
Úkolem prodejce bylo jen toto zboží prodat.
Jak řekl, celé období po roce 1950 bylo založeno na
uznávání nesmslných rozhodnutí. V jeho 45 letech ho poslali
na šachtu do Doubravy. Žil podle příjmů, žádné rekreace,
hospodu vynechával.
Nyní žije už od roku 1950 v domě, kde se nacházel jeho
obchod. Důchod má kolem 3000,- korun měsíčně a jak sám říká,
nežije si sice nejhůře, ale kdyby ho komunisté nenaštvali a
nevzali mu jeho řeznictví, měl by se lépe. Musím říci, že k
období po roce 1950 se pan Vaštyl vyjadřoval velmi složitě a
bylo vidět, že se mu nemluví lehce.
Obsah
1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . str. 1
2. Hospodářský charakter období . . . . . . . str. 2
3. Stručná charakteristika podnikání . . . . . str. 4
4. Řeznictví od roku 1938 do roku 1950. . . . . str. 5
5. Řeznictví jako státní obchod . . . . . . . str. 7
6. Závěr. . . . . . . . . . . . . . . str. 8
7. Seznam použitých pramenů . . . . . . . . str. 9
- 9 -
Seznam použitých pramenů
1. Pan Vaštyl bytem v Dětmarovicích
2. Faldyna,František : Živnostenský zákon. Praha,
Prospektrum 1991
