Etapy vývoje integrace v rámci Evropských společenství (EU)

-východiska 2. vět. války - nejdůležitější etapa pro formování procesu ES byla etapa, než tato společenství vznikla. Byla to negativní zkušenost s vývojem v Evropě (prohlubování konfliktů mezi národními státy). Po r. 1945 byla pozornost věnována vytvoření takových struktur, které by znemožnily konflikt. Uvítalo se, že Německo bylo rozděleno.

Zájmy Francie - iniciovala projekty, které by spolupráci usnadnily.

V tomto období se začalo pracovat na projektech, aby spolupráce byla nezvratná (projekty nadstátních struktur, které na aplikaci většinových rozhodnutí umožnily tlumení zájmů Německa)

-prvním institucionálním prvkem bylo Evropské sdružení uhlí a oceli (předmět integrační spolupráce si vybralo těžký průmysl, železo, ocel atd.). V rámci tohoto sdružení nabídku pro spolupráci přijalo nejprve šest států (Německo, Francie, BeNeLux, Itálie). Byl to počátek sektorových integrací, které by měly přispívat k vytvoření společného trhu. GB se tam nezapojila - tato organizace měla orgány, ve kterých se rozhodovalo většinovým hlasováním (pro GB nebylo přijatelné, že by mělo část svrchovanosti svého parlamentu přenést na jiný orgán, kde by jej mohlo přehlasovat). Tato organizace vzniká 1952 (do 73)

1958 - Evropské hospodářské společenství (smlouva podepsána v r. 57) 12478eet63zgx9x

EURATOM (1958) - společenství pro využití atomové energie.

Cílem nebylo jen vytvořit společný trh, ale vytvořit i institucionální struktury. GB zůstává zatím mimo.

1960 (Evropské sdružení volného obchodu) - GB podporovala demokratickou kontrolu Německa. Nebyla pro ni přijatelná struktura tří společenství. V těchto spolcích jde také o prosazení národních zájmů. Členy bylo Portugalsko, Švýcarsko atp. Hlavním cílem bylo vytvoření zóny volného obchodu.

Do r. 73 evropská společenství zaznamenávají velký růst. V tomto období se prohlubují různé formy integrační spolupráce, např. zemědělská, obchodní politika. eg478e2163zggx

V této době se začíná jinak chovat GB. Po založení sdružení volného obchodu podává přihlášku do vstupu evropských společenství. GB se rozhodlo, že tyto společenství bude brzdit (působí tak dodnes - má zájem, aby se vytvářelo vytváření společného obchodu).

1973 se GB stává dalším členem evropských společenství spolu s Irskem a Dánskem

-etapa určitých problémů a krizí - od r. 74 se integrační proces zbržďuje, každá země se zabývá svými vlastními problémy. Vstupují noví konkurenti, dále zdražení energetických zdrojů (drahá ropa, zemní plyn). Je to období strukturálních krizí (textilní, ocelářský průmysl - přibývá konkurence). Evropská společenství se snaží hledat řešení tohoto problému.

1985 - přichází koncepce tzv. jednotného vnitřního trhu s cílem vytvořit podmínky pro volný pohyb čtyř výrobních faktorů (čtyři svobody: volný pohyb kapitálu, zboží, osob a služeb).

1981 - přijato Řecko

1986 - Španělsko a Portugalsko

Vzniká nová kvalita integračního procesu. Do ekonomiky vstoupily podstatně méně výkonnější státy. Pro evropská společenství z toho vyplynula nová situace, ale byly ji ochotni nést (zájem expanze evropských společenství - stabilizace situace ve Španělsku, Portugalsku a Řecku). Pro tyto země po pádu totality bylo důležité vrátit se k běžnému systému.

Nyní EU má zájem vzít připravené a hotové země. Řecko, Španělsko a Portugalsko bylo ve výhodě

-etapa oživení integrační dynamiky a teritoriálního rozměru (1986-92)

1986 - dohodnut projekt, který měl být završen v r. 92. Je to projekt vnitřního trhu. Tento projekt dal energii v ekonomické oblasti (přispěl ke zvýšení temp ekonomického růstu) a integrační dynamiky. Prohlubuje se také institucionální integrace (Jednotný evropský akt - výsledkem byla širší aplikace většinového hlasování v otázkách týkající se vnitřního trhu).

V r. 86 také pokračuje měnová spolupráce. V r. 1979 je dohodnut projekt tzv. evropského měnového systému. S tímto návrhem přichází Francie a Německo (tyto dvě země, když se shodly, tak to byly důležité věci). Tyto dvě země mají důležitou roli. Cílem evropského měnové systému nešlo o měnovou unii, ale cílem bylo stabilizovat vzájemné směnné kurzy, aby vytvářely větší stabilitu vzájemné jistoty. Tuto roli evropský měnový systém splnil, i když nebylo cílem vytvoření společné měny.

Tato etapa zahrnuje zásadní změny v Evropě: 89-90 (rozpad RVHP). Země střední a východní Evropy, které nastoupily novou cestu politického a občanského vývoje, tak tyto země podávají přihlášku do EU

-etapa úsilí o formování hospodářské, měnové a politické unie (1993-?19999) - Maastrichtská dohoda (tato smlouva formuje nový rámec integračního procesu, jehož důležitým článkem je vytvoření měnové unie). Měnová unie je chápána jako další prohloubení vnitřního trhu. Představuje i určitý zárodek politické unie (těsná hospodářské spolupráce - značná svrchovanost je delegována na vrcholové orgány měnové unie, zejm. centrální banka).

V tomto období také probíhá proces přípravy na negociace kandidátských států do EU. EU začíná proces vlastní transformace. Proces transformace a revize jejich aktivit má řadu příčin: tlak na vyšší úspornost vynakládaných prostředků, ta na reformu některých politik (zemědělské a strukturální), připravit EU na východní rozšíření. Jednou z podmínek EU je, že pokud EU nebude sama připravena, tak se toto rozšíření se odsune.

Smysl EU (cíle):

1.cíl - vytvoření evropského trhu

2.cíl vytvořit pro občana EU vytvořit podmínky, které by mu umožnily žít v demokratických podmínkách a které by umožnily stále těsnější komunikaci evropských národů. EU nemá závaznou definici - je to úmysl (všichni cítí, že je dobré stále spolupracovat).

Společným jmenovatelem je vytvoření stabilních podmínek v Evropě (půl stol. znamenala pro Evropu ztráty lidských životů, nezaměstnanost atd.).

Politiky EU (jakými nástroji se cíle uskutečňují)

EU nemá svou definici, ale má svůj tvar. Je to tvar tří pilířů (subsystémů). Tyto pilíře jsou založeny na tom, že v každém subsystému tohoto systému jsou trošku jiná pravidla rozhodování:

-ES (evropské společenství - nejpropracovanější políř) - cíle byly již definovány v r. 57 při podpisu (58 - fungování). Jsou tam také i určité výdaje, které souvisejí se sbližováním ekonomické úrovně jednotlivých států EU v rámci strukturálních fondů.

V tomto společenství se rozhoduje často kvalifikovanou většinou.

-společná a zahraniční a bezpečnostní politika - jádrem je spíše mezivládní organizace. V konfliktních otázkách se těžko nachází jednotný názor

-spolupráce v oblasti justice a spravedlnosti - v 90. letech zeisule zájem o spolupráci v otázkách týkající se poskytování azylu, boj s mezinárodním terorismem atp.

EU musí vycházet z toho, že v 2. a 3. pilíři dochází k rozhodování na základě jednomyslnosti. První políř - kvalifikovaná většina.

EU má v současné době již 15 členů. V r. 1995 se EU rozšířila o bývalé členy sdružení volného obchodu (Rakousko, Finsko). Pouze tento políř má svou právní subjektivitu - uplatňuje se celá řada názorů a politik.

Politiky evropských společenství

Můžeme je rozdělit do tří základních skupin:

1.politiky, kde EU na sebe přebírá kompetence od členských států (dobrovolně tyto kompetence poskytly), např. společná obchodní politika, společná zemědělská politika a rybolov, tržní regulace (spojena s vnitřním trhem). Právní systém je páteří integrační stavby

2.politiky, kde se na rozhodování podílí jednak EU a jednak jednotlivé členské státy (rozsáhlá skupina), např. regionální politika, politika hospodářské soutěže, průmyslová politika, zahraniční politika (na okraji), ekologická politika, politika rovných příležitostí (je zvlášť důležitá), sledování pracovních podmínek, sledování pohybu přes vnitřní hranice, dopravní politika, makroekonomická politika. Důležité je, že to není monopol Bruselu (podílejí se na tom národní instituce).

Regionální politika - třetina prostředků rozpočtu EU směřuje na financování regionů, které jsou pod úrovní společenství.

50 % jde na zemědělskou politiku.

Vstupem do EU získáme nárok na tyto fondy. To je to, co zneklidňuje veřejnost některých států EU. Zejména se to týká Španělska, Portugalska, Řecka a Irska. Příliv prostředků z rozpočtu představuje až 6, 7 % přírůstku HDP.

3.politiky: vzdělání, obranná politika, sociální politika, bytová výstavba (není předmětem integračních politik) i vnitřní zločinnost (jakmile vnitřní zločinnost přesáhne meze, stává se to zájmem všech).

Převážná část politik jsou politiky, kde jednotlivé členské státy vykonávají velký vliv a je malá skupina, kde byl vliv přenesen na orgány společenství. Po r. 97/98 a zejm. 99 (nástup do třetí etapy evropské měnové unie) - kritéria splnilo 11 států, čtyři ne: GB, Dánsko, Švédsko, Řecko.

Evropská měnová unie směřuje k vytvoření jednotné měny a k zániku národních měn.

Instituce:

1.skupina (šest základních): rada na úrovni ministrů, evropská rada (na úrovní nejvyšších představitelů EU), evropská komise, evropský parlament, evropský soud, evropský účetní dvůr:

-rada (nejdůležitější orgán) - z hlediska legislativního plní roli parlamentu. V radě se rozhoduje o legislativních aktech, které se týkají dohodnutých oblastí integrační politiky. V posledních letech se hlasuje častěji s využitím kvalifikované většiny (tento pojem zahrnuje možnost přehlasování - velké země mají 10 hlasů, Španělsko 8, Lucembursko 2. Aby legislativní akt byl schválen je třeba, aby dosáhl 62 hlasů z celkově možných 87. Existuje možnost tzv. blokační menšina - 26 hlasů stačí k tomu, aby bylo zablokováno toto rozhodnutí. Tato dohoda zajišťuje rovnováhu mezi velkými a malými zeměmi. V případě rozšíření EU bude potřeba přehodnotit počty těchto hlasů). Rada ministrů se schází na úrovni ministrů jednotlivých členských států a předsednictví v radě se střídá (jednotlivé státy mají půl roku). Některé rady se scházejí často (jednou za měsíc, např. rada ministrů financí, rada ministrů zemědělství, ministři spravedlnosti se scházejí jednou za půl roku). Rada má během roku asi 95 zasedání

-evropská rada - schází se na úrovni nejvyšších představitelů vlád a států. Tato rada má charakter strategických impulzů - přichází se zásadními podněty, např. evropská měnová unie, východní rozšíření. Evropská rada se schází jednou za půl roku v zemi, kde má předsednictví. Evropská rada rozhoduje o přijetí nových států.

-evropská komise - exkluzivní role je v tom, že je jediným orgánem, který má pr. přicházet s legislativní iniciativou. V EU je 11 úředních jazyků. Hlavní funkcí evropské komise je bdít na dodržování primární a sekundární aki. Primární legislativa je výsledkem konferencí, sekundární v rámci čtyř institucí. Druhou rolí je iniciativa. Třetí role je, že v některých otázkách sama rozhoduje, např. v dodržování soutěžního práva, může dávat celou řadu pokud vůči těm, kteří se prohřeší. V současné době je evropská komise 20 členů - velké země mají po a dvou komisařích (GB, Itálie, Francie, Německo, Španělsko), ostatní po jednom komisaři. I když se unie rozšíří, tak bude mít stále 20 členů (velké země se budou muset vzdát jednoho komisaře)

-evropský parlament - role ep v posledních letech se zvyšuje (kodifikováno v Maastrichtské a zejm. v amsterodamské smlouvě - přijata 1997). Specifika ep je v tom,že neplní funkce, které plní národní parlamenty, ale tím, že poslanci jsou voleni přímými volbami, tak reflektuje politickou situaci v členských zemích a podílí se na rozhodovacím procesu (přibyly oblasti, kde se musí vyjadřovat a může vyjadřovat). Jsou oblasti, kde bez souhlasu ep tento akt nemůže být schválen, i kdyby prošel rad (schvalování smluv a nových členů do EU)

-soudní dvůr - je nadřazen národním soudním systémům

-účetní dvůr - každý rok publikuje správu o tom, jak se hospodařilo s prostředky. Teprve v r. 97, 98 publikace zaujala média. Účetní dvůr upozorňuje na to, že značné % prostředků rozpočtu bylo zpronevěřeno v jednotlivých regionech. Někteří komisaři se nestarali o efektivnost využívání financí. Účetní dvůr nemá pr. vyvolat soudní projednání této věci, ovšem je to publikováno. Tyto finanční ztráty svědčí o laxním přístupu komise (komisí prochází 95 % prostředků EU)

2.skupina (poradní charakter): hospodářský a sociální výbor, výbor pro regiony (ustaven maastrichtskou smlouvou), výbor pro nezaměstnanost (bude ustaven až bude ratifikována amsterodamská smlouva), evropská investiční banka (má na starosti financování projektů související s integrační politikou), evropská centrální banka a evropský systém centrálních bank (je nezávislou institucí na politických orgánech, což vyvolává nelibost celé řady vlád). Centrální bance se vyčítá, že málo klade důraz na otázku nezaměstnanost.

Východní politika EU

Etapy chování EU ve vztahu k východní a střední Evropě:

-1990-92 - byly negociovány asociační dohody. Tyto asociační dohody byly uzavřeny se všemi státy střední a východní Evropy, které byly členy Rady Evropy. Nebyl tam založen žádný automatismus vstupu do EU. V asociačních dohodách byla pouze vyslovena ze strany evropských společenství podpora vstupu do evropských společenství. Nikde taky nebylo řečeno, že kdo splní asociační dohodu, má právo na vstup evropských společenství

-1993-97 - v r. 93 kodaňský summit (zasedání rady) formuluje pod tlakem zájmu o vstup do EU. EU nic neslíbila (proto není znám žádný termín). V Kodani byly ustaveny podmínky (pět podmínek - týkaly se ekonomických a politických kritérií). Politická: dodržování lidských práv a práv národnostních menšin, stabilita institucí (zda země zvládá přechody mezi jednotlivými pol. stranami, ekonomická: fungující tržní ekonomika (každý rok se píší posudky na přidružené státy), obstát v konkurenčním prostředí (subkritériem je operovat v prostředí tak, aby byla vyrovnaná obchodní bilance s EU), schopnost převzít závazky, které jsou spojeny se členstvím (přijetí aki kominoter - přijetí legislativy, administrativní a soudní kapacita při aplikaci aki kominote), musí proběhnout institucionální adaptace (je šest států, se kterými se jedná: ČR, Polsko, Estonsko, Maďarsko, Slovinsko, Kypr) - z hlediska institucionálního je EU připravena přijmout pět zemí.

EU si vypracovala velmi sofistikovaný mechanismus kritérií. Turecko podalo přihlášku v r. 87, Švýcarsko 92 (pak ji stáhlo). ČR se to snažila udělat až co nejpozději.

V r. 97 komise připravila návrh na ty státy, které splňují podmínky pro zahájení jednání (zahájení negociace). Kypr tam zahrnut není (nesouhlasí s tím Řecko). V r. 97 byl publikován posudek na jednotlivé kandidátské země (bylo to v rámci dokumentu Agenda 2000 - součástí jsou posudky na jednotlivé země). Na základě těchto posudků bylo zahájeno jednání o negociacích. Negociačních témat je 31 - smyslem negociací je posoudit připravenost země na vstup. EU chce své nové členy, které budou plně připraveny, aby se staly členy. Negociace byly zahájeny se šesti státy, tak existuje institut vstupní partnerství (accession partnership) - končí určitými doporučeními (u země, kde dojde evropská rada k závěru, že splňuje podmínky, tak má možnost vstoupit do negociací, zatímco ten, kdo již byl vybrán do prvního kola, tak z něj může vypadnout a ztratí část finančních dotací). Vstupní partnerství bylo nedávno vyhodnoceno. EU nám vytýká z politických podmínek špatné soudnictví, špatná situace s Rómy a z ekonomických pomalé tempo přibližování, špatná ochrana duševního vlastnictví.