Mikroekonomie

Makroekonomie se zabývá problémy ekonomického celku, systému, státu.

Mikroekonomie - oblast ekonomické teorie, která zkoumá chování a rozhodovací procesy jednotlivých subjektů tržního hospodářství. Nejvýznamnějším fenoménem je firma. Pojem firma, jak ho přednášející definuje (dílo: Stát a firma smíšené ekonomiky). Otův slovník naučný definuje firmu jako kupcovo obchodní jméno. Kupec pod tímto jménem vystupuje a podepisuje se. Od března 1883 - pařížská smlouva (dnes zastarala).

Firma

Máme dvojí typ hospodářství v kapitalismu:

-kapitalismus výdělečný - naše firmy 31564grb81uem7z

-hospodářství spotřební - domácnosti

Problém polarizace na trhu (firmy a domácnosti). Nejde jen o výrobu statků, ale jde také o jejich spotřebu. Domácnosti výrobky kupují vzhledem k jejich kvalitě a vzhledem k jejich ceně. Kvalita a cena hraje roli na třech trzích:

-trh statků - výrobky firem

-trh práce - je reprezentován orgánem státní správy (úřad práce) re564g1381ueem

-trh peněžního kapitálu a ceny - na každém trhu hrají roli váhy. Existují váhy, které vytváří rovnovážný stav v celém tržním hospodářství. Základem je cena (v případě trhu práce jde o mzdy, v případě trhu peněz a kap. trhu - jde o cenu peněz a úrok).

Výdělečné hospodářství - v tržním systému má všechno peněžní podobu (peníze: míra hodnot, platidlo).

Ekonomické subjekty, které u firmy existují

U jednotlivých firem jsou vždy tři typy ekonomických funkcí. Tyto typy nemusí být současně reprezentovány třemi typy sociálně ekonomických subjektů. Základní ekonomické funkce firmy:

-funkce živé pracovní síly

-funkce manažerské (organizátorské a řídící)

-funkce vlastnické - vyplývají z vlastnictví výrobních prostředků a z kapitálů.

Klasická firma soukromého podnikání (menší a střední firmy) velice často spojují vlastnické a řídící funkce. Jsou to klasičtí živnostníci. Vlastníci těchto firmiček jsou současně manažery (jsou ti, kteří otevírají ráno roletu - přijímají brzy ráno zboží, nikdy nebudou velkými vlastníky). Živnostníci dříve říkali: nemusí pršet, stačí, když kape. Často zaměstnávají celou svoji rodinu. Tyto klasické firmy žijí ze strachu z konkurence (komunisté ve volbách r. 46 vyhráli proto, že slíbili živnostníkům ochranu proti velkým domům).

Budeme se zabývat korporací. Nejčastější právní formou u nás je akciová společnost.

Americký profesor Clark (učitel firemního práva) napsal učebnici Firemní práva (v naší systematice tento předmět neznáme). V určité době došlo k oddělení vlastnického a manažerského typu pracovníků. Vzniká nová kvalifikace (kvalifikace manažer) - je to v období, kdy začíná hromadná výroba. Kvalitní management byl Tomáše Bati seniora (vlastník je sám top managerem). Typy firem Baťa a Ford jsou pro kapitalistické hospodářství stejně nebezpečné jako komunistická revoluce. Stát se brání proti monopolům (antimonopolní, antitrustové zákony). Baťa zlikvidoval konkurenci (ekonomicky - boty byly nejlevnější, protože jich vyráběl mnoho). Stát si chrání svoje trhy proti monopolům a oligopolům.

V určité době vznikla multidisciplinární kvalifikace (nositelé jsou manažeři - jsou přijímáni akciovými společnostmi za mzdu). Je zcela výjimečné, že by manažeři měli podíl ve firmě. Uzavírají se speciální manažerské smlouvy. Existuje velký úkol manažera a managementu, aby tuto firmu vedli tak, aby byla rentabilní. Mají v popisu práce zřídit, udržet, obnovit fungování firmy. Fungování je rentabilita (soustavný zisk). Manažeři se musí orientovat v určitém okolí. Firma žije v určitém okolí. Okolí firmy vyjadřuje to, že firma nakupuje výrobní faktory. Její výrobky prodává v určitých tržních podmínkách. Podobné produkty vyrábí více nebo méně jiných firem. Každá firma žije v neustálém tlaku, neboť musí sledovat, jak se chovají její konkurenti.Management se začíná vyvíjet a osamostatňovat. Máme tři stupně managementu:

-top management (vrcholový management) - úkolem u firmy je stanovení obchodní strategie. Management pracuje s takovými termíny jako poslání, vize, mise, strategie obchodní politiky

-middle management (střední management) - útvary, které připravují vrcholovému managementu podklady pro jeho analytickou činnost (výběr a přijímání zaměstnanců - staffing management, hospodaření s financemi)

-junior management (základní management) - Taylor říkal: tady se to děje (v provozech a dílnách). Zde se rozhoduje o kvalitě a kvantitě.

Manažeři začínají klást otázku. Tato otázka je věčná. Jisté teorie tvrdí, že nejproduktivnějším faktorem kapitalistického hospodářství je management a nejparazitnější jsou vlastníci. Vlastnictví je záruka svobody. Management je hybnou sílou, která vlastnictví může rozšiřovat. Ve světě výroby a ekonomie si management klade cíle, které přesahují zájmy vlastníků.

U korporací (a. s.) nemusí být peníze jako. Je to u těch firem, kde došlo k oddělení vlastnických a manažerských funkcí. Management může uplatnit jiné cíle než maximalisticky ziskové. Říká se tomu volní rozhodování. Jsou podmínky volního rozhodování:

-musí jít o velké firmy

-v těchto firmách musí převažovat rozptýlení vlastnictví akcionářů

-firma musí pracovat v tržních podmínkách agresivní konkurence jiných firem

-je existence ekonomických, technologických a právních podmínek

-představitelé oligopolu (oligopolní rivalové) se přesvědčili, že agresivní politika není vhodná a přistoupí na dohodu

Maximalizace zisku nemusí být hlavní cíl managementu. Vedle toho je to maximalizace svých vlastních peněžních důchodů a možností získávat vedlejší příjmy.

Manažerské smlouvy toto reflektují. Je to např. slib mlčenlivosti, otázky obchodního a výrobního tajemství (legislativa za porušení aplikuje masivní sankce - u nás ne). Manažeři se často upínají k cíli maximalizace nákladů na mzdy (variabilní proměnná). Má to dvojí účel: jednak se vytváří image firmy (zaměstnává dobře placené lidi) a spolupráce s odbory (management má zájem na spolupráci). Dále je to maximalizace dividend (lidé z managementu tvrdí, že když se budou vyplácet vyšší dividendy než jsou na trhu, tak to přiláká nové akcionáře a ti přinesou kapitál do firmy).

Management vedle těchto věcí má další velice důležitou roli. Management od Anri Faiola (otec operačního managementu), řekl: u mě nemůže pracovat vedoucí pracovník, který přiděluje náročné úkoly svému podřízenému, kdy tomuto podřízenému umírá manželka. Tím je řečeno, že každý manažer musí znát své podřízené, musí znát jejich rodinné zázemí. Musí vědět jednu prazákladní pravdu - lidé lépe pracují, když chodí rádi do práce (když je práce uspokojuje). Anri Faiol se zabývá otázkou lidského činitele (psychologie, etiky, filozofie, práva atp.). Snaží se poznat subjekt, který je řízen - management musí znát neformální organizaci.

Formální organizace - náš budoucí zaměstnavatel. Budeme podepisovat pracovní smlouvu. Pohledem do organizačního řádu (podniková norma nejvyšší právní síly). Dozvíme se, že bude na personálním managementu (přečteme si jména nadřízených atp.). Ve formální organizaci se rozhoduje na základě podřízenosti a nadřízenosti. Uvnitř každé formální organizace existuje organizace neviditelná, neformální. Tato organizace vzniká na základě sympatie x antipatie, přátelství x nepřátelství. Šéf nám dá úkol (např. zřídit dceřinou společnost - potřebujeme se zeptat někoho a hledáme někoho blízkého, např. věkově, kdo nám poradí nebo někoho doporučí - neformální organizace, jdeme za doporučeným kolegou a on nám velmi dobře poradí. Ten, kdo dobře poradí, tak sice není vedoucí oddělení formálně, ale je jím neformálně). Úkolem managementu je poznání formální organizace, aby z neformálních lidí udělal vedoucí formální.