|
Projevy tvořivosti ve výuce oboru dámská krejčováUniverzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra informačních technologií a technické výchovy Studijní rok : 2002 / 2003 Závěrečná práce
Doplňující pedagogické studium Obor : učitelství pro SOU a OU Projevy tvořivosti ve výuce oboru dámská krejčováObsah: Úvod4 1 Význam tvořivosti pro společnost 5 2 Pojmy6 2 . 1 Tvorba6 2 . 2 Tvůrčí činnost7 2 . 3 Tvůrčí myšlení8 2 . 4 Tvůrčí zkušenost8 3 Tvořivost9 3 . 1 Vývoj teorií tvořivosti9 3 . 2 Různé definice tvořivosti10 3 . 3 Tvořivost a inteligence11 4 Oblasti tvořivosti12 4 . 1 Pedagogická tvořivost12 4 . 1 . 1 Projevy tvořivého učitele13 4 . 1 . 2 Projevy tvořivého žáka SOU16 4 . 2 Technická tvořivost17 4 . 2 . 1 Fantazie19 4 . 2 . 2 Představivost20 4 . 2 . 3 Modelování21 5 . Charakteristika SOU22 6 . Charakteristika odborných předmětů rozvíjejících tvořivost23 6 . 1 Kreslení a konstrukce střihu23 6 . 2 Oděvní materiály24 6 . 3 Oděvní technologie24 7 Metody vhodné k rozvíjení tvořivosti v učebním oboru25 7 . 1 Motivace26 7 . 2 Tvořivé klima27 7 . 3 Diskuse a řešení problému ve skupině28 7 . 4 Modelování29 7 . 5 Hra30 7 . 6 Pokládání produktivních otázek31 8 Hodnocení32 Závěr33 Seznam literatury34 Přílohy Úvod: Současná doba se svými společensko–ekonomickými změnami nás v soukromém i pracovním životě, staví před problémy a situace, na které jsme až do posud nebyli zvyklí. Změny ve vlastnických vztazích, pracovních nárocích, ale i nárocích na rekvalifikaci, postavila mnohé do situací vyžadujících nový způsob myšlení a jiné postupy. K tomu, abychom mohli výše zmíněné nároky a tudíž i současnou dobu dostatečně zvládat, je nutné na sobě pracovat a rozvíjet jednu zvláštní schopnost, která nás odlišuje od zvířat, ale i od robotů a nedokonalejších strojů.Touto schopností je kreativita, neboli tvořivost. Společnost, ve které nyní žijeme potřebuje tvořivost na každém úseku práce a života. Tvořivost je výzvou nejen lidem v produktivním věku, ale především mladým lidem, kteří se na své povolání teprve připravují. Určitá míra tvořivosti je dnes jednou ze základních podmínek přijetí na odborná učiliště a odborné školy. Zvláště pak u takových oborů, které tvořivou činnost a velkou aktivitu vyžadují. Mezi takové odborné školy a učiliště patří i SOU MH v Lysé nad Labem, které připravuje budoucí odborníky oděvního průmyslu. Obory, jakými jsou: Oděvnictví, Operátor oděvní výroby či Krejčí – krejčová s vnitřním zaměřením na výrobu dámských, pánských a modelových oděvů, který nahradil stávající obor dámská krejčová, jsou stále ještě dosti žádanými, i když podnik, který byl celá léta sponzorem a zároveň největší pracovní příležitostí pro absolventy, již neexistuje. Tvořivost si v SOU MH v Lysé nad Labem neustále razí cestu vpřed. Ukazatelem je celá řada školních aktivit, u kterých je tvůrčí činnost a kreativita základem. 1. Význam tvořivosti pro společnost Mluvíme–li o tvořivosti (kreativitě), automaticky předpokládáme, že se jedná o tvořivost společensky prospěšnou. Ve skutečnosti však nemusí být tvořivých sil využito vždy ku prospěchu člověka, nebo společnosti. Příkladem toho, je například objevení pervitinu jako drogy. (J. Hlavsa, 1985, str. 82) Dle J. Hlavsy se kreativita v kladném smyslu vyznačuje těmito znaky:
Naproti tomu negativní tvorba – antikreativita má znaky opačné. Především:
„Hranice mezi antikreativitou (perverzní nápaditostí, tvořivostí se znaménkem mínus) a tvořivostí hodnotnou nemusí být vždy zřetelná, stejně jako někdy těžko odlišíme obcházení zákona a jeho účelný výklad. Proto lze jen podmíněně rozlišovat mezi jedinci, kteří mají spíš sklon k hodnotným formám nápaditosti, a těmi, u nichž převládá tvořivost společensky zvrácená. U mnoha nápaditých lidí se setkáváme s projevy obého druhu.“(Hajn, in Malina a kol.II, 1993, str. 111) Tvorba sama patří mezi nejstarší činnosti člověka.Tvůrčí činnost hudebního skladatele, malíře či herce přináší společnosti hodnotné produkty. O tvůrčí činnost se jedná i v případě, kdy se tvůrce dopracoval samostatně k poznatku, který byl formulován již dříve. Pro tvůrce samotného má tento poznatek velikou cenu i když z pozice společnosti nemá cenu žádnou. 2. Pojmy Vyhledávání různých vysvětlení pro pojmy tvorba, tvůrčí činnost, tvůrčí myšlení či tvůrčí zkušenost mě přesvědčilo o tom, jak nesmírně obtížné je tyto pojmy uchopit a zpracovat do definice. 2.1. Tvorba Podle encyklopedického slovníku (Academia, 1982) je tvorba činností produkující kvalitativně nové hodnoty, vyznačující se originalitou a společensko–historickou jedinečností. Je to pojem, který se používá v případě konkrétní tématiky místo termínu tvořivost. Jedná se při tom, jak o činnost (umělecká, nebo vědecká tvorba) tak i o výsledek (namalovaný obraz, hudební dílo). 2. 2. Tvůrčí činnost 31425jbq44qtk1p Podle J. Čápa se tvůrčí činnost zpravidla vymezuje jako taková činnost, jejímž výsledkem je něco nového. Existují však tři možnosti týkající se novosti nápadů a řešení: .
Tvůrčí činnost je také vymezena, jako předpoklad pro řešení nového problému, který je jednotlivci neznámý, se kterým nemá zkušenosti, pro který nemá schéma řešení.(J. Čáp, 1997, str.236) Tato činnost většinou pohlcuje celou osobnost. Představy spojené s problémem, který jste řešili, nebo s dílem na kterém pracujete, vás pronásledují i ve chvílích odpočinku. S myšlenkami na daný úkol se probouzíte i usínáte, zapomínáte na jídlo i koníčky. Avšak toto úsilí je odměněno.„Spokojenost a radost, kterou přinášejí úspěchy v tvůrčí činnosti, patří k nejsilnějším příjemným pocitům, jenž je člověk schopen prožívat. Projevují se mimo jiné silným pocitem vlastní moci a hodnoty, pocitem hlubokého smyslu existence. Zároveň však tvůrčí práce bývá také zdrojem nepříjemností, utrpení a životních tragédií, zvláště naráží–li na nepřekonatelnou hradbu hlouposti, rutiny a závisti.”(Z. Pietrasinski, 1965, str.126) 2. 3. Tvůrčí myšlení Průcha, Walterová a Mareš (1995, str.236) definují tvůrčí myšlení, jako specifický druh myšlení, které se projevuje: vysokou motivovaností, schopností inspirovat se podněty a poznatky z různých oborů, odmítáním tradičných postupů, nezávislostí na autoritách, originalitou, snahou nalézt nový postup či vytvořit nové umělecké dílo. Tvůrčí myšlení, dle výše zmíněných autorů, není jen záležitost vloh a nadání, ale také schopností a jejich rozvíjení. Podle F. Hylíka a M. Nakonečného (1973, str. 90) je tvůrčí myšlení souborem operací, pohybující se v dimenzi reality a imaginace. Myšlení se zde spojuje s fantazií k vytváření něčeho nového. Tvořivé myšlení je tedy něco úplně nového a jiného. Neholduje opakovatelnosti a poslušnosti, nesnáší násilnost a protiví se mu povely. (Beneš, in Malina a kol. II, 1993, str. 32) Projevuje se v různých oblastech, kde je třeba produkovat nové myšlenky, hledat nové, originální postupy, vytvářet nové předměty, nebo pro původní předměty hledat nová uplatnění. 2. 4.Tvůrčí zkušenost
Tvořivost dospělého člověka a tvořivost dítěte se od sebe značně liší.U dítěte souvisí tvorba se zvídavostí a hravostí, kdežto dospělý je za své činy odpovědný. Tuto odpovědnost způsobuje zkušenost a žebříček osobních mravních hodnot člověka. Zkušenost je něco co se nedá naučit, vytváří se v průběhu let. Představuje osvědčené postupy činností, které odpovídají vlastnostem tvůrce i druhům řešených problémů.O těchto osvědčených postupech by se dalo také mluvit jako o vyježděných kolejích, klapkách na očích či o provozní slepotě. Způsobují to, že člověk používá nejrychlejší cestu dopracování se k výsledku. A tou je cesta vyzkoušená, již známá. Člověk už nepotřebuje přemýšlet a tvořit nové postupy řešení.(A. Petrová, str. 26) Rozdílem mezi tvořivou činností dítěte a dospělého je tedy zkušenost, kterou děti zatíženi nejsou. Z toho vyplývá, že zkušenost může být brzdou tvořivosti. 3. Tvořivost Dříve než se na dobro vnořím do literatury a nechám se zahltit odbornými definicemi a termíny, zkusím sama popřemýšlet o tématu tvořivosti a kreativity. Tvořivost je podle mého názoru komplex vlastností a schopností, které nám umožňují rozlet, strhnutí bariér konformity a klišé. Umožňují nám svobodu slova, výrazu a názoru. Být tvořivý, pro mě znamená mít odvahu, energii, smysl pro humor, hravost, citlivost, fantazii. Myslím, že v případě tvořivosti platí pravidlo, bez práce nejsou koláče, dvojnásobně. Pokud chceme vzlétnout, musíme mít od čeho se odrazit. A stejně tak tvořivý člověk musí mít z čeho tvořit. Musí mít teoretický základ, píli a sebeovládání jako odrazový můstek. Pochopit, uchopit a zpracovat do definice pojem tvořivost, bylo snahou lidí, učenců, filozofů od nepaměti. Historie se tom zmiňuje již od nejrannějších dob. 3. 1. Vývoj teorií tvořivosti Nejrannější výklady, jež se odvozují od Homérových děl a autorů Bible, rozdělují mysl na dvě oddělené části. Používají při tom termín dvoukomorová mysl. Tento pojem nesouvisí s dnešním rozdělením mozku na dvě hemisféry. Lidé v nejrannějších dobách věřili, že tvůrčí myšlenky se rodí v jedné komoře mysli, kterou ovládají bohové.To znamená, že všechny nové tvůrčí myšlenky podle nich pocházeli od bohů, prostřednictvím múzy. Účelem druhé komory mysli bylo vyjádřit inspiraci prostřednictvím obyčejnějších mechanismů, tedy řeči a písma. Tuto teorii ve čtvrtém století zpochybnil Aristoteles, který předpokládal, že se k hlubokému poznání jedinec dopracuje skrze své vlastní myšlenky. V tzv. Zlatém věku (500 – 200 let před Kristem) prokazovali Řekové nesmírnou tvořivost ve svém konání. Věřili, že myšlenky jim byli vnuknuty bohy, ale domnívali se, že je svým sebevyjádřením nijak neobtěžují. Čím krásnější byl jejich tvůrčí produkt, tím spíše mohli předpokládat, že jim byl seslán jejich bohy vyhledávajícími potěšení. O středověku se říká, ne bez příčiny, že byl temný. Neplatí to ovšem o středověké tvořivosti, která se stala výsadou mnichů. Ti se snažili zachránit to co jiní pálili a ničili. Velkou obrodu tvořivosti a uvolnění z poslušnosti církvi přinesla až renesance. S příchodem šestnáctého století se začaly prosazovat pohanské myšlenky a ideje. Renesance přinesla rozkvět řemesel, hudby, literatury a dalších. S počátkem osmnáctého století souvisí nástup a rozkvět humanismu. V této době vzrostla víra v lidskou schopnost řešit problémy s využitím vlastního duševního úsilí. Začalo být uznáváno právo jedince přijít s vlastním názorem, což nepředstavitelně rozšířilo možnosti tvořivého člověka. V devatenáctém století se vědci začali zajímat o kombinace genů, o to, jak pracuje lidský mozek, a také o to zda tvořivý člověk vychází ve svém úsilí o poznání z jednotlivých elementů, nebo vnímá části z hlediska celků. To rozdělilo vědce na dva tábory. Jeden tábor tvořili zastánci asocianismu, druhý gestaltisté. Gestaltisté tvrdili, že být kreativní znamená mnohem komplikovanější jev, než jakým je pouhé spojování myšlenek novým a odlišným způsobem. Byli přesvědčeni, že celek jedné ideje je vždy mnohem více něž pouhý souhrn jeho částí. Koncem devatenáctého století prosazovali Sir Francois Galton, Sigmund Freud a William James myšlenku, že nedílnou součástí originality a tvořivosti je schopnost dostat se do styku s vlastními nevědomými myšlenkami. Začátkem dvacátého století tuto myšlenku dále rozvíjel Sigmund Freud. Byl přesvědčen že se tvořivost téměř vždy odvíjí od idejí vytvořených nejprve v symbolické formě v mlhavém světě nevědomé mysli. Dále byl pevně přesvědčen o tom, že lidé mají největší motivaci k tvořivosti, jestliže nemohou naplnit své sexuální potřeby. Tvrdil, že prvotní příčnou kreativity je sublimace ( tvůrčí vyjádření v určité oblasti, jako náhrada za neschopnost naplnit sexuální pud). S Freudem nesouhlasil Alfred Adler, který předpokládal, že tvořivost motivuje nevědomá myšlenka, nikoli nevědomé pocity, jak se domníval Sigmund Freud. Dalšími, kteří se ve svých názorech se od S. Freuda odchylovali byli Erich Fromm, Abraham Maslow a další. Dodnes se psychologové snaží objasnit pojem tvořivost, tvoří definice, vyslovují názory, snaží se tento pojem dostatečně pochopit a zpracovat, stejně jako jejich předchůdci a určitě i následovníci.(Dacey, Lennon 2000 in Internet www.student.cz.) 3. 2. Různé definice tvořivosti Vysvětlit pojem tvořivost není snadné, ale přesto někteří psychologové sestavili podle různých hledisek své definice.
Tvořivost je souhrn vlastností osobnosti, které jsou předpokladem pro tvůrčí činnost, popřípadě pro tvůrčí řešení problémů. Tvořivost se často označuje také, jako kreativita (z latinského creo = tvořím). Termín heuristika (z řeckého heurisko = nalézám) znamená postupy, techniky pro hledání řešení obtížných úloh. Problematika kreativity (tvořivosti) a heuristiky se vzájemně překrývá.(J. Čáp, 1997, str. 236)
Tvořivost je schopnost vidět předměty nově, originálním způsobem, odchylovat se od rutiny, nepojímat nic jako pevné a stálé, neustále nacházet něco nového, co obohacuje kulturu a společnost.(Ulrich – in Nakonečný, 1995, str.107)
Tvořivost je schopnost člověka vytvářet myšlenky jakéhokoliv druhu, které jsou nové, dosud neznámé.(Drevdahl – in Hlavsa, 1985, str.37) Z těchto definic vyplývá, že tvořivost je souhrn schopností, které za působení vnějších podnětů ( problém vyžadující řešení) a vnitřních stimulů (morální vlastnosti, zkušenost) vytváří proces, jehož výsledkem je nový produkt. 3. 3. Tvořivost a inteligence Každý z nás má jistě nějaké zkušeností s nudou, každý ji zná. Vysoce inteligentní lidi nudí především monotónní práce, ty méně inteligentní nudí daleko více věcí. Podobně je to s tvořivými lidmi. Nuda je jejich nepřítelem, vlastně ji ani moc neznají. Dalo by se říci, že čím častěji a čím více se člověk nudí, tím méně je tvořivý. Tvořivost v sobě zahrnuje schopnosti včetně intelektových. Je důležité si uvědomit, že tvořivost není totéž co vysoká úroveň obecné inteligence. Několik psychologů nezávisle na sobě zjistilo: „ Když ponecháme stranou případy průměrné a podprůměrné inteligence, není vztah mezi obecnou inteligencí a tvořivostí statisticky významný.“ To znamená, že osoba s obecnou inteligenci poněkud vyšší, než byla zjištěna u jiné osoby, nemusí být zároveň tvořivější. A však vysoce tvořiví jedinci bývají také často i vysoce inteligentní. Tvůrčí činnost závisí nejen na speciálních intelektových schopnostech, ale také na dalších vlastnostech osobnosti. Záleží na šíři zájmů, na spojení přesného vnímání s fantazií a s vybavováním bohatých zkušeností, na spojení intelektu s citovým hodnocením.( M. Nakonečný, 1997, str.103) Míra obecné inteligence se zjišťuje běžnými testy. Pro zjištění míry tvořivosti existují testy speciální, které se od inteligenčních značně liší. Tvořivost u dětí se posuzuje například podle takovýchto úloh:
V uvedených úlohách se posuzuje počet řešení, jejich kvalita a originalita. 4. Oblasti tvořivosti Podle přístupu k životu, myšlení a činnosti, která může mít řadu podob, rozpoznáme tvořivého člověka od netvořivého. Důležitou oblastí v životě člověka je jeho profese.I když je v řadě oborů tvořivý přístup podmínkou, přesto skutečnost není vždy taková. Podle V. Smékala (in A. Petrová, 1999, str. 50) se absolventi škol nikde nedozvědí, jak vést svůj život, organizovat a řídit svou osobnost, jak plně využívat svého intelektového potencionálu, jak rozvíjet svou tvořivost, mravní zásady či etiku jednání. Nápravu výše zmíněného může prakticky realizovat jedině učitel. O tom, jak se mu bude dařit, rozhodují jeho vlastní dovednosti a znalosti projevů tvořivosti oborů, pro které žáky připravuje. I když každý z jednotlivých oborů má svůj vlastní, specifický, průběh tvůrčího procesu, psychologický základ tvořivosti mají společný. Pro profesi učitele odborných předmětů na SOU s oděvním zaměřením, jsou důležité profesní oblasti: pedagogická tvořivost a technická tvořivost. 4. 1. Pedagogická tvořivost Prvním místem, kde se setkáváme s výchovou a učením je škola. Je to místo, které člověka ovlivní na celý život. V průběhu celé školní docházky působí na žáka celá řada činitelů, kteří mají vliv na jeho výchovu a vzdělání. Nejvýznamnějším činitelem však vždy byl, je a bude učitel, od kterého společnost očekává nejen vzdělané, ale i tvořivé absolventy. Tvořivost je však v první řadě očekávaná od něho samotného a jeho práce. . Výchova k tvořivosti je pojem daleko širší než vzdělávání a učení. Některé prvky tvořivosti si lze učením osvojit, ale vychovávaný je však ještě musí zpracovat a převést do svého tvůrčího potencionálu. Z toho plyne, že tvoření se prakticky naučit nedá.(Hlavsa, in A. Petrová 1999, str. 51) Učitel působí na tvořivost svých žáků, prostřednictvím vlastní pedagogické tvořivosti. Výchova k tvořivosti probíhá v souladu několika činitelů. Jedná se o vzájemné působení tvůrčí práce, cvičné tvorby a speciální činnosti učitele, kterou působí na žáka tak, aby v něm probíhaly trvalé změny a byly navozeny podmínky pro tvorbu. O speciální činnosti učitele, jenž je také tvůrčí činností, hovoříme, jako o tvořivosti pedagogické, která je výsledkem sloučení pedagogických vědomostí a pedagogického myšlení.(A. Petrová, 1999, str.51) 4. 1. 1. Projevy tvořivého učitele Prostřednictvím učitele a jeho činnosti ve vyučování může škola plnit svoji funkci. Základním úkolem učitele je příprava žáka k plnohodnotnému zařazení do společnosti, při čemž musí plnit obě funkce z jeho povolání vyplývající. Jedná se funkci výchovnou a funkci vzdělávací. Vyučovací proces probíhá ve vzájemné interakci učitele a žáků, učitel však vystupuje nejen jako řídící činitel, ale i jako osobnost a vzor. Svým chováním, jednáním, charakterovými vlastnostmi, způsobem mluvy, odborností, vztahem ke svému povolání, ale i úpravou svého zevnějšku, aniž by si to byl mnohdy vědom, silně ovlivňuje své žáky. Podle Ch. Kyriacoua (1996, str. 86 in A. Petrová, 1999, str. 84) dochází v první letech školní docházky k velkému ztotožňování žáka s učitelem. U mnoha žáků se však projevuje i v pozdějších letech. Na středních odborných učilištích a odborných školách se vzorem stávají především učitelé odborných předmětů a mistři odborného výcviku, což je způsobeno zaměřeností středoškoláků na jejich budoucnost. Mladí lidé jsou k napodobování vzorů velmi náchylní, přičemž nejsou schopni odlišit vzory negativní od pozitivních. Učitel, který chce na své žáky pozitivně působit a zároveň rozvíjet jejich tvořivou osobnost, musí sám tvořivou osobností být. Pedagogická tvořivost učitele se projevuje různým způsobem. Závisí na individualitě učitele, na základním chápání vyučování, chápání role žáka a chápání své vlastní role ve vyučovacím procesu. Formování a rozvíjení učitelských dovedností je celoživotní proces, při kterém je nutné dovednosti neustále pozměňovat a přizpůsobovat je situaci ve třídě, škole a společnosti. Učitel, který nečerpá jen ze svého vzdělání a získaných zkušeností, ale zamýšlí se nad každou vyučovací hodinou, prohlubuje své pedagogické dovednosti, průběžně sleduje i problémy svého oboru a nové poznatky zpracovává do pedagogické činnosti, dále se vzdělává a uplatňuje teoretické poznatky v praxi, má předpoklady stát se tvořivým učitelem. Učitel, který plánovitě formuje a rozvíjí tvořivou osobnost žáků, působí zároveň i na rozvoj své vlastní tvořivosti. Podle R. Fischera (in A. Petrová, 1999, str.53) je tvořivost druhem rozumové schopnosti, kterou lze cvičit a rozvíjet jako kterýkoli jiný druh myšlení.Proto by měl učitel, který chce se svými žáky pracovat tvořivě, dodržovat alespoň některé z těchto rad: – ve vyučovacích hodinách vytvářet tvořivé klima
Je však nutné umět rozpoznat, kdy se jedná o projevy tvořivého myšlení žáků a kdy o snahu o zdržení či rozbití hodiny.(A. Petrová, 1999, str.52 – 53) Pro to, aby učitel dosáhl plánovaného cíle vyučovací hodiny využívá kromě vlastního učiva a organizačních forem vyučování také různé metody. Existuje celá řada vyučovacích metod, ale z pohledu rozvíjení tvořivosti žáků ve vyučovacím procesu a s tím související pedagogické tvořivosti učitele, jsou podstatné metody aktivizující. Tyto metody jsou řazeny mezi kreativizační, které psychologie charakterizuje, jako určité činnosti, které je u vychovávaného potřeba vyvolat, pro dosažení kreativizačního účinku. Jednotlivé metody se od sebe odlišují podle toho, kde a jakým způsobem se výchova k tvořivosti uskutečňuje. Závisí jen na učiteli jak zorganizuje a přizpůsobí výuku k tomu, aby k plnění výchovně vzdělávacích cílů došlo převážně prostřednictvím žákovy vlastní poznávací činnosti což je jednou z podmínek aktivizujících metod. Tyto metody se třídí podle různých hledisek. Například podle způsobu aktivizace žáků skupiny tvoří:
4) hry
Výběr vhodných metod k rozvíjení žákovy tvořivosti je nesmírně důležitý. Učitel musí mít na zřeteli, že sleduje nejen vzdělávací, ale i výchovné cíle vyučovacího procesu. Zvolené metody musí odpovídat věkové i vědomostní úrovni žáků a charakteru učiva, které působí na rozvoj jejich tvořivého myšlení. I když jedním z prvků výchovy je samostatnost a aktivita, přesto je nutné vést žáky k zmechanizováni si určitých myšlenkových operací. Vhodné použití mechanických postupů neodčerpává zbytečně žákovi síly, které může využít k tvůrčímu hledání. Jednou z takových aktivizujících metod, která rozvíjí samostatnost, aktivitu a produktivní myšlení je problémové vyučování.
„Problém“, jedna z používaných vyučovacích metod tvořivého učitele Jedním z rysů samostatné poznávací činnosti žáků je takové myšlenkové zpracování učiva, jehož podstatou je řešení problému. Podle toho, jak učitel dokáže využívat problém, problémové otázky a situace ve vyučování, se dá poznat jeho vlastní pedagogická tvořivost. Z pedagogického pohledu je problém určitá obtížnost teoretické nebo praktické povahy, při jejímž řešení žák uplatňuje vlastní poznávací činnost. Žák je organizovaně vpraven do určité situace, řídí se potřebami, při čemž překonává obtíže a tím získává nové poznání a nové zkušenosti (Skalková, 1983, str. 61) Problémová situace nastává, když se žák dostane do situace, kterou není schopen zvládnout na základě svých zkušeností. Pro problémové situace je charakteristické, že žák nemá zadané všechny potřebné údaje, které řešení problému vyžaduje. Při vhodném výběru problémů a vytváření problémových situací můžou žáci dosáhnout efektivnějších změn ve vědomostech a dovednostech. Zvyšuje se jejich aktivita, samostatnost, produktivní myšlení, zároveň se zvyšuje i jejich schopnost použít získané vědomosti v praxi a motivace k samostatnému sebevzdělávání. Tvořivé myšlení v konkrétních vyučovacích předmětech musí být podloženo dostatečným množstvím znalostí pojmů, vztahů a souvislostí. Žák musí umět osvojené znalosti nejen reprodukovat, ale současně jim i porozumět, chápat obsah a vztahy. Teprve potom činit tvořivá rozhodnutí. Při problémovém vyučování se nerozvíjí jenom tvořivost žáka, ale zároveň i pedagogická tvořivost jeho učitele.(A. Petrová, 1999, str. 60 – 71) Při výuce však nezáleží jen na tom, jakými prostředky se dosáhne, aby žák porozuměl látce a chápal ji, ale také na tom, jakým způsobem učitel s žáky jedná. Na jeho přístupu k žákům nesmírně záleží. Obzvláště na středních školách na které žáci nastupují ve velmi citlivém období svého života.
4. 1. 2. Projevy tvořivého žáka SOU Nástup do prvního ročníku na SOU bývá pro žáky velmi těžký. Zažívají období, kdy jim končí puberta a začíná období zvané adolescence. V té době se pohybují na takzvaném území nikoho, neví kam patří a zmítají se ve svých pocitech. Jsou ve věku, kdy nechtějí uznávat žádnou autoritu, jsou konfliktní a velmi citliví na spravedlnost. Také se postupně mění jejich vztah k učení, rádi poznávají nové věci, řeší problémy a zapojují fantazii. Jejich tvořivost je v tomto období veliká a připravená rozvíjet se. Míra tvořivosti a její zaměření není však u všech žáků stejná. Je nutné, aby učitel včas rozpoznal schopnosti a zájmy svých žáků a zaměřil svou výuku právě tímto směrem. Rozpoznat tvořivého žáka by nemělo být problémem pro učitele na žádném stupni školy, obzvlášť pak na učilištích a školách, kde je tvořivost předpokladem dobrého zvládnutí školy a pozdějšího uplatnění v oboru. Tvořiví žáci projevují při vyučování velkou iniciativu, která vychází z jejich osobnosti, ne až na vyzvání učitele nebo dospělé osoby. Srší nápady a návrhy, které jsou mnohdy nepřiměřené až bláznivé. Je však důležité umět je podpořit a nezavrhnout nápad hned jenom proto, že v takové podobě jak ho dítě prezentuje je nerealizovatelný. Žák musí sám prozkoumat na kolik je jeho nápad reálný a co by se z něho dalo ve skutečnosti použít. Tvořiví žáci jsou také hovornější, ale ne v tom smyslu, že si rády povídají s přáteli. Jejich hovornost se prosazuje a projevuje ve formě monologů a ve formě vynucování si posluchače pro své nápady. Rádi si hrají se slovy, tvoří nelogismy, slovní hříčky, často sami tvoří kódy, zkratky a symboly, kterými se vyjadřují. Nelíbí se jim však zaběhnuté způsoby práce a myšlení. Svými neobvyklými nápady, nespokojeností, nekonvenčností, zálibou v problémech a zvědavostí, často narušují disciplínu ve třídě. Pozorování odhalily, že tvořiví žáci jsou většinou bystřejší než jejich spolužáci, ale málokdy se to odrazí na jejich prospěchu. Jsou expresivnější, otevřeněji vyjadřují své pocity a zážitky. I když pro své otevřené chování potřebují mít kolem sebe spoustu lidí, kteří budou s nimi diskutovat, není většina z nich schopna spolupráce a práce ve skupině . Tvořivý žák se snaží udělat vše sám a po svém. Od ostatních vyžaduje uznání a obdiv. Pokud se jim toho nedostává, cítí se ukřivděni a nepochopeni. Takoví žáci bývají často značně frustrováni svými vztahy s vrstevníky, což může jejich tvořivost značně narušit. Záleží tedy na učiteli, jak pomůže tyto konflikty řešit. Tvořivost a kolektivnost nejsou v protikladu, ba právě naopak. Tvořivost se u žáků projevuje nejen v chování a jednání s druhými, ale také v oblékání, účesu a líčení. Jejich vizáž je často bláznivá, ale přiměřená jejich věku. Často hýří barvami, kombinují různé oděvní styly, vlasy dlouhé, krátké, spletené do copánků či sepnuté nejrůznějšími sponkami a skřipci, oděvní doplňky umístěné tam, kde by to nikdo nečekal. Snaží se být originálními. A to se jim daří. Jejich modely a účesy se často dají považovat za umělecká díla. Na oděvním učilišti se této ani jiné tvořivosti meze nekladou, spíše naopak. Žáci jsou podporováni a motivováni k tomu, aby své nápady a návrhy na odívání projevovali a realizovali je. Ve škole tvoří návrhy a na praxi je tvoří. Používají při tom vědomosti osvojené v hodinách odborných předmětů, kde se dozvídají jak správně volit barvy nebo jaký střih se hodí pro kterou postavu. Mistři odborného výcviku jim pomáhají dovést návrh do konečné podoby. Všichni učitelé i mistři odborného výcviku se snaží své svěřence podporovat a jejich tvořivost a talent rozvíjet. 4. 2. Technická tvořivost Někdo by mohl namítnout, že technická tvořivost a krejčovské povolání nemají nic společného, ale opak je pravdou. Potvrdit to může každý žák oděvní školy i učiliště. Žáci získávají znalosti a dovednosti potřebné ke zhotovení oděvů s využitím výpočetní techniky a moderních šicích strojů. Tomu odpovídají i vyučovací předměty, jakými jsou například stroje a zařízení (neoblíbený předmět většiny žákyň), výpočetní technika nebo konstrukce střihu. Žáci se učí zhotovovat konstrukce střihů jednak ručně do sešitu v měřítku 1:5 cm, ale také pomocí výpočetní techniky. Musí tedy umět s výpočetní technikou pracovat, znát příslušné programy, jejich jednotlivá využití, ale také možnosti odstranění drobných problémů vzniklých při práci. . Technic |
