|
Semestrální práce z předmětu Makroekonomie - Světové hospodářství a mezinárodní trhy - SvětovýFAKULTA MANAGEMENTU A EKONOMIKY Semestrální práce z předmětu Makroekonomie - Světové hospodářství a mezinárodní trhy - Světový obchod se zbožím a službamiPředmluva V ekonomikách všech států probíhají vzájemné interakce na dílčích a agregátních trzích daného státu, ať už se jedná o tržní ekonomiku nebo jako donedávna u nás centrálně plánovanou ekonomiku. Hospodářská a ekonomická politika a působení státu není uzavřeným systémem, který je schopen existovat samostatně. S vývojem společnosti a tím celého ekonomického prostředí čím dál více narůstají vzájemné rozdíly a působení daných dílčích ekonomik států. Tím více lze tyto znaky pozorovat např. v období „studené války“ nebo v dnes tak diskutované době globalizace, kdy silné ekonomické systémy USA, Japonska a dalších. viditelně působí svou hospodářkou politikou na ostatní státy světa. Ve své práci se zabývám všemi známými teoretickými a prakticky využitelnými jevy a aspekty dnešního vývoje v oblasti světového hospodářství a mezinárodních trhů, jakož i světovým obchodem se zbožím a službami. Autor Zlín, 30. března 2002
„Přínosem mezinárodního obchodu je efektivnější využití produktivních sil světa.“ John Stuart Mill Vývoj jednotlivých ekonomik je ovlivňován změnami, které probíhají v jiných zemích. Čím menší je země, tím větší vliv na její vývoj mají změny vnějších podmínek. Dnes však je změnami ve světové ekonomice výrazně ovlivňována i ekonomika USA. Česká ekonomika je svým rozsahem spíše menší, avšak její zapojení do světového hospodářství v důsledku vývoje v uplynulých čtyřiceti letech neodpovídá zatím její velikosti. V české ekonomice v polovině 90. let postupně vytvářejí předpoklady, aby se opět mohla stát integrální součástí světové ekonomiky. [2] S tím, jak se dvacáté století nezadržitelně chýlí ke konci, stávají se vztahy mezi jednotlivými národními ekonomikami čím duál těsnější, takže je čím dál více lidí přesvědčeno, že se pohybujeme směrem ke globální ekonomice. Zahraniční hospodářské vlivy vždy výrazně ovlivňovaly americkou ekonomiku a v opačném směru měla americká hospodářská politika na zahraniční ekonomiky vliv ještě zásadnější Pro Mexiko, ale i Japonsko je velký rozdíl v tom, jestli americká ekonomika vykazuje růst, nebo zda spěje k recesi. Stejně tak pro ekonomiku Spojených států má velký význam, jestli jiné průmyslové země provádějí fiskální expanzi, nebo zda naopak vytvářejí rozpočtové přebytky. Přitvrzení americké monetární politiky, které vede k nárůstu úrokových měr, nejenže ovlivní úrokové míry po celém světě, ale změní také hodnotu dolaru vzhledem k ostatním měnám, a tak ovlivní americkou konkurenceschopnost, GNP a světový obchod. [4]
Mezinárodní obchod je důležitý hlavně proto, že rozšiřuje spotřební možnosti země. Obchod umožňuje spotřebovávat více statků, než kdyby se uzavřely hranice produktům z jiných zemí. Například Japonsko prodává USA fotoaparáty, USA prodávají do Austrálie počítače a Australané Japoncům uhlí. Specializací na odvětví s relativně nejvyšší produktivitou se může v každé zemi nakonec spotřebovat více, než by byla s to sama vyrobit. Jak se země stále více otevírají obchodu, může se světová ekonomika přibližovat své křivce produkčních možností. Obchodní restrikce nutí svět k tomu, aby byl pod svou hranící produkčních možností. To je jádro jednoduché a přitom tak obtížně pochopitelné podstaty zahraničního obchodu. [1] Studiem světového hospodářství a jeho základních vývojových tendencí se zabývá mezinárodní ekonomie. Tato oblast ekonomie patří k nejstarším. Již před více než dvěma sty lety, když se politická ekonomie formovala jako věda, se těmito otázkami zabývaly její vůdčí osobnosti, A. Smith a D. Ricardo. V posledních dvaceti nebo třiceti letech provází tento obor velmi bouřlivým rozvojem.
Mezinárodní ekonomie se soustřeďuje na analýzu světového hospodářství, na mezinárodní obchod a mezinárodní finance. Analýza mezinárodního obchodu se liší od analýzy uzavřené ekonomiky ve dvou aspektech. Prvním je, že obchod se uskutečňuje mezi různými zeměmi, to má za následek někdy závažné politické problémy, týkající se diskriminace resp. rovnoprávnosti cizinců – je to problém protekcionismu. Dalším novým aspektem mezinárodního obchodu jsou rozdílné měny, používané v různých zemích. Já chci platit za japonské auto v dolarech, zatímco Toyota vyžaduje platbu v japonských jenech. mezinárodní finanční systém se musí postarat o plynulý tok dolarů, jenů či jiných měn – jinak riskuje zhroucení obchodu, k jakému skutečně došlo ve třicátých letech. [1] Mezinárodní obchod získává na významu s rozvojem světového hospodářství. Závažné změny v mezinárodním obchodě nastaly zejména po druhé světové válce. U zahraničního obchodu si mezinárodní ekonomie klade otázky, proč mezi sebou země obchodují a jaké jim to přináší výhody.
Pro mezinárodní obchod je důležitý stupeň otevřenosti ekonomiky. Ekonomika otevřená v míře, v jaké směňuje statky, služby nebo výrobní faktory s ostatním světem. Užitečným ukazatelem pro měření otevřenosti je také podíl vývozu nebo dovozu dané země na jejím GNP. [1] Míru zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo v případě, že jde o velmi malé zapojení, jako uzavřenost ekonomiky. Míru otevřenosti je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na HDP (např. Belgie v roce 1980 51%, Brazílie 7%, SRN 25%) [2] Na obrázku č. 1 v příloze je znázorněna míra otevřenosti ekonomiky v USA v letech 1929-1988.
Důvodů, proč země považují účast v mezinárodním obchodě za výhodou je mnoho: odlišnost výrobních podmínek mezi oblastmi, klesající výrobní náklady a rozdíly ve spotřebitelském vkusu. Hlavním důvodem obchodu jsou komparativní výhody.
Dvě země nebo oblasti mohou mít v mnoha případech krajně odlišné výrobní podmínky. Jsou rozdílně vybaveny přírodními zdroji a leží v odlišných klimatických a geografických podmínkách. Příkladem může být ekonomika Severní a Jižní Ameriky. V České republice nelze zase těžit diamanty a s vyjímkou pokusných pozemků nepěstujeme banány či ananasy. Země s tropickým podnebím se budou specializovat na surfování, opalování, potápění a káva a citrusy se budou směňovat za jiné komodity. Pro země s chladnějším podnebím je výhodnější produkovat takové statky a služby, jako jsou lososi, lyžování.
Druhým důvodem obchodu jsou rostoucí výnosy z rozsahu neboli klesající náklady z velkovýroby. Mnohé výrobní procesy vykazují úspory z rozsahu, jestliže jejich průměrné výrobní náklady mají tendenci se zvyšováním objemu produktu klesat. Všechny úspory z velkovýroby by se realizovaly, kdyby každá země vyráběla a vyvážela statky, u nichž měla počáteční výhodu, přičemž by se dovážely ty statky, které se v cizině nacházejí na křivce nákladů níže. Tento princip vysvětlují tzv. absolutní a komparativní výhody, kterými se budu podrobně zabývat v další kapitole.
I kdyby byly výrobní podmínky ve všech oblastech stejné, mohou země vstupovat do obchodních vztahů, jestliže se liší jejich spotřebitelský vkus. Například v Norsku a Švédsku je produkce mořských ryb a masa zhruba stejná, avšak Švédové jedí velice rádi maso, zatímco Norové dávají přednost rybám. V tomto případě by mezi nimi probíhal vzájemně výhodný vývoz masa z Norska a ryb ze Švédska. [1]
Nejen přírodní zdroje, ale také kvalifikace a schopnosti ekonomicky aktivního obyvatelstva a zejména v možnostech různých kombinací přírodních a lidských zdrojů. Následující obrázek znázorňuje hranici produkčních možností průmyslové země, která vyrábí více motocyklů, než sama potřebuje, ale nedokáže vypěstovat dostatek pšenice. V tomto případě mají náklady na získání dodatečného množství pšenice podobu toho počtu motocyklů, které musí země vyvézt. Pšenice Z AU U2 P T U1 P1 Q1Q2B 0Motocykly Obr. Hranice produkčních možností
[2]
Ekonomiky jednotlivých zemí jsou vzájemně propojeny mezinárodním obchodem a mezinárodními finančními toky a jsou na sobě navzájem stále více závislé. Světová ekonomika tvoří do značné míry jednotný celek. Světová ekonomika není jen prostým souhrnem národních hospodářství jednotlivých zemí, je určitým jednotným organismem, do něhož vedle jednotlivých národních hospodářství patří ještě jejich vzájemné vztahy a různé nadnárodní instituce, jako např. Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Země, které se z jakéhokoliv důvodu izolují od světové ekonomiky, a nevyužívají výhod ze zapojení do světového trhu, nemohou držet krok s technickým, ekonomickým ani s kulturním vývojem světa. [2] Jsme malou zemí a je pro nás životně důležité zapojit se do mezinárodního obchodu.
Jsme členy WTO (dříve GATT), což je světová organizace působící směrem odstranění ochranářských opatření jednotlivých států (cla, dovozní a vývozní kvóty, zákazy obchodu apod.). Mezinárodní ekonomické vztahy mají řadu forem: výměna zboží - nejstarší forma. Jedná se o obchody dvoustranné, nebo vícestranné. Největší objemy obchodu se zbožím hromadné spotřeby probíhají prostřednictvím komoditních burz (burza s kakaem, kávou, obilím, ropou, nerostnými surovinami atd.), výměna služeb - především služby bankovní, pojišťovací, dopravní, zdravotní, reklamní, turistické vzdělávací, telekomunikační apod., pohyb kapitálu - rozlišujeme přímé zahraniční investice (investiční výstavba v cizí zemi, společné podniky - joint ventures, investor se snaží získat manažerskou kontrolu a řídit firmu), portfoliové investice - investor koupí v zahraniční minoritní podíly v řadě firem (nezískává kontrolní balík). Nejde mu o manažerské převzetí, ale o investici, která vydělává peníze, bankovní půjčky - od privátních bank, konsorcií bank, Světové banky apod. transfer vědeckotechnických znalostí - prodej licencí, software, know-how, patentů apod. transfer vědeckotechnických znalostí - prodej licencí, software, know-how, patentů apod. migrace pracovních sil. [3] Každá ekonomika je napojena na zbytek světa dvěma širokými kanály: obchodním (kam patří zboží a služby) a finančním.
Znamenají, že část produkce dané země je vyvážena do jiných zemí, zatímco některé statky, které jsou spotřebovávány nebo investovány doma, se vyrábějí v zahraničí a jsou dováženy. V 80. letech dosahoval americký vývoz zboží a služeb 8,8% GNP, zatímco dovoz se rovnal 10,6% GNP. Ve srovnání s jižními zeměmi se Spojené státy poměrně málo angažují v mezinárodním obchodě – jsou relativně uzavřenou ekonomikou. V Nizozemí, které představuje druhý extrém – velmi otevřenou ekonomiku – se jak dovoz, tak vývoz blíží 60% GNP.
Americké domácnosti, stejně jako banky a akciové společnosti, mohou držet americká aktiva, jakou jsou krátkodobé dluhopisy, ale mohou také vlastnit aktiva v zahraničí. Ve skutečnosti většina amerických domácností drží téměř výlučně americká aktiva, určitě to však neplatí pro banky nebo velké korporace. Manažeři bdějící nad skladbou portfolia neustále sledují vývoj ve světě ve snaze získat aktiva s nejatraktivnějšími výnosy a v určitém okamžiku mohou dojít k závěru, že držba německých vládních obligací, nabízí lepší výnos než obligace americké. [4]
Již dříve uvedené důvody mezinárodního obchodu jsou zřejmými důvody, proč země vstupují do mezinárodních vztahů. Veškerý obchod má však jeden hlubší princip, který není tak snadno pochopitelný. Teorie zvaná komparativní výhody tvrdí, že země bude obchodovat se světem, i když je absolutně efektivnější nebo méně efektivní ve výrobě všech statků.
Zásada komparativní výhody tvrdí, že každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady (kde je relativně efektivnější než jiné země), naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady (kde je relativně méně efektivní než jiné země). Vysvětlení na příkladu, proč se země specializují právě na určité komodity:
Ve městě je nejlepší advokát zároveň nejlepší písařkou na stroji – žena advokátka skvělá písařka. Jak by si měla rozdělit čas? Má si sama přepisovat soudní spisy, nebo se věnovat pouze právům a psaní na stroji přenechat sekretářce? Měla by se zaměřit na právní záležitosti, kde jsou její relativní dovednosti nejefektivněji využívány u když je absolutně nejlepší jak ve psaní na stroji, tak v právech Z této analýzy vyplývá, že tento případ se vyřeší nejefektivněji, když advokátka se zabývá soudními případy a písařka se věnuje psaní.Klíčem k tomuto závěru jsou termíny relativní a absolutní. K nejúčinnější a nejefektivnější specializaci dochází tam, kde se lidé a země zaměřují na aktivity, v nichž jsou relativně neboli komparativně efektivnější než ostatní. [1] Zákon komparativní výhody vysvětlovaný na klasickém příkladu obchodování suknem a vínem mezi Portugalskem a Anglií patří k nestarším formulovaným zákonům v ekonomii.
Nižší náklady a vyšší produktivita práce umožňují v určitém státě vyrábět určitý výrobek za nižší cenu než v ostatních státech. Pro ostatní státy je ekonomicky výhodnější zboží dovézt než ho doma vyrábět dráž (s větší spotřebou domácích zdrojů – výrobních faktorů) [3] Ekonomické důvody pro obchod mezi zeměmi existují i tehdy, má-li jedna z nich absolutní výhodu při výrobě obou statků, jestliže se každá z nich specializuje na výrobu toho statku, který je pro ni ve výrobě relativně levnější. To je statek, u něhož má komparativní výhodu. Budou –li tyto země obchodovat, budou mít celkově k dispozici větší množství statků, než bude-li je vyrábět každá samostatně. [2] U malých ekonomik jsou zvláště důležité antimonopolní důsledky zapojení do mezinárodního obchodu. To je znázorněno na následujícím obrázku: Oděvy 120 D B 60 specializace C Pšenice 03060 Obr. Přínos zahraničního obchodu pro ekonomiku Úsečka DB znázorňuje přinos ze zahraničního kapitálu
[2] Jestliže země nevstupuje do mezinárodního obchodu, bude bod její rovnováhy ležet v bodě B. Země bude vyrábět 30 jednotek potravin a 60 jednotek oděvů. Představuje-li 30 jednotek potravin dostatečné množství potravin pro domácí potřebu, může se země, má-li při produkci potravin komparativní výhodu, na ně specializovat a vyrábět například 60 jednotek potravin. Zahraniční obchod pak zemi umožní, aby spotřebovávala i nadále 30 jednotek potravin, ale současně 90 jednotek oděvů. Pokud by nevstoupila do mezinárodního obchodu, mohli by její obyvatelé spotřebovávat pouze 60 jednotek oděvů.
Ricardova analýza komparativní výhody David Ricardo podal r. 1817 přesvědčivý důkaz, že mezinár. specializace se zemi vyplácí; výsledek nazval zákonem komparativní výhody. Pro zjednodušení pracoval pouze se 2 zeměmi a 2 statky, veškeré Nk se rozhodl měřit v hodinách práce. Amerika má ABSOLUTNÍ výhodu u obou statků; současně má KOMPARATIVNÍ výhodu v potravinách. Evropa má KOMPARATIVNÍ výhodu ve výrobě oděvech.
Při existenci obchodu budou firmy nakupovat tam, kde jsou statky levnější, a prodávat tam, kde jsou dražší. Jak budou evropské oděvy pronikat na americký trh, budou se američtí výrobci oděvů setkávat s nižšími cenami a dosahovat menší zisky a postupně uzavřou své provozy. Až se vše přizpůsobí MO, cenové relace v Americe a Evropě se vyrovnají. Přesnou úroveň cen nelze bez dalších informací cen zjistit – bude se nacházet někde mezi evropským a americkým cen. poměrem. Navíc se změní rozsah výr. aktivit. Amerika stáhla zdroje z oděvního průmyslu a investovala do výroby potravin, zatímco v Evropě se zúžil zeměděl. sektor a rozšířila se její oděvní výroba.
Komodity seřadíme podle jejich komparativní výhody nebo nákladů. „Dělící čára“ pak závisí na komparativní síle mezinár. poptávky po jednotlivých statcích. Každá země obchoduje s množstvím dalších zemí (multilaterálně), přičemž dvojstranný (bilaterální) obchod se ve většině případů nevyrovná. Multilaterální povaha obchodu by měla přimět k opatrnosti všechny, kdo obhajují bilaterální vyrovnanost MO mezi zeměmi. Malé země mohou z obchodu získat nejvíce: Mají totiž minimální vliv na svět. ceny, a tak mohou obchodovat za svět. ceny, kategorie se značně liší od domácích cen.
Konečný poměr cen závisí na relativní poptávce po /potravinách a oděvech/. Je-li po /potravinách/ velká poptávka, pak bude jejich cena relativně vysoká. Kdyby byla poptávka po /potravinách/ tak vysoká, že by Evropa vyráběla /potraviny/, pak by se poměr cen rovnal evropským relativním cenám /ve výši ¾/. PPF celého světa: tato hranice představuje max. výstup, který lze získat ze svět. zdrojů, když se statky vyrábějí nejefektivněji, (vč. nejefektivnější dělby práce a oblastí spec.) à součet obou PPF Grafické znázornění komparativní výhody můžete vidět na obrázku č. 2 v příloze.
Hlavní potíž spočívá v jejich klasických předpokladech, neboť předpokládá hladce fungující MAE mechanizmus s rychle se přizpůsobujícími cenami a mzdami a žádnou nedobrovolnou nezaměstnanost. [5]
Zahraniční obchod prošel v letech 1990-95 výrazným institucionálními a strukturálními změnami. Byl zrušen monopol zahraničního obchodu vytvořeny podmínky pro liberalizaci zahraničního obchodu, restrukturalizován celní sazebním. Základem konkurenceschopnosti se stala po devalvaci zejména levná práce, pokud ji v korunovém vyjádření převedeme do volně směnitelných měn. Vývozní výkonnost lze vhledem k podmínkám považovat za úspěšnou. Zejména se podařilo změnit zásadním způsobem teritoriální strukturu českého zahraničního obchodu, a to dokonce s menším poklesem, než byl celkový pokles ekonomiky. Z hlediska tvorby domácího produktu tak vývoz sehrál v jisté míře úlohu stabilizačního činitele Ve zbožové struktuře vývozu jsou výrobky na nižším stupni zpracování často konkurenceschopnější než výrobky na vyšším stupni zpracování. Proto byla pozitivní změna teritoriální skladby zahraničního obchodu provázena do jisté míry negativní změnou zbožové skladby. V roce 1995 postupně narůstal deficit zahraničního obchodu, protože se výrazněji s v souvislosti s obnovením hospodářského růstu české ekonomiky zvýšila dynamika dovozu. Tento trend nelze jednoznačně považovat za negativní, pokud v dovozech výrazně narůstá podíl strojních zařízení a investičních celků, které by se měly stát základem modernizace české ekonomiky. Ve srovnání s průměrem Evropských společenství se ukazuje, že ČR sice vykazuje ze středoevropských transformačních ekonomik největší výkonnost, avšak výrazně zaostává za průměrem EU, protože dosahuje okolo 49% jejího průměru. [2] Literatura a Internet [1]Samuelson, P., Nordhaus, W.: Ekonomie, Praha, Svoboda 1995 ISBN 80-205-0494-X [2]Konečný, B., Sojka, M.: Malá encyklopedie moderní ekonomie, Praha, Libri 1999, ISBN 80-85983-05-2
[3]Nováček, V., Švarcová, J.: Makroekonomie I., Zlín , UTB Zlín 2001 ISBN 80-7318-003-0 [4]Dornbusch, R., Fischer, S.: Makroekonomie, Praha, SPN a Nadace Economics 1994, ISBN 80-04-25556-6
[5]http://www.seminarky.cz - vybrané kapitoly z Ekonomie – Samuelson, Nordhaus, staženo dne 1. března 2002 Grafická příloha Obr. č. 1 Míra otevřenosti ekonomiky v USA v letech 1929-1988. Obr. č. 2 Grafické znázornění komparativní výhody Obr. č. 3 Mapa světa, ve které je velikost země úměrná její účasti na mezinárodním obchodě Obr. č. 4 Pohyb světové ekonomiky po hranici svých produkčních možností Grafy č. 1 až 4 byly vybrány z knihy Ekonomie, Samuelson, P., Nordhaus, W. Obrázek č. 5 Vývoj cen vybraných komodit v průběhu roku 2001 (zdroj Ročenka HN 2002) Tabulka č. 1 Vývoj světového obchodu se zbožím a službami (zdroj E. Cihelková, J. Křížková, H. Kunešová, D. Martinčík, Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, C. H. Beck, Praha 2001) Graf č. 6 Graf č. 7 Graf č. 8 Graf č. 9 Graf č. 10 (grafy č. 6 až 10 zdroj: http:// www.tpo.cz/cz/publikace/zahranicni_obchod/mes/grafy2.htm, dne 1. 3. 2002 v 18:00 h.) |
