Soukromá vyšší odborná škola a Obchodní akademie s.r.o.

České Budějovice Pražská 3

Absolventská práce

Soukromá vyšší odborná škola a Obchodní akademie s.r.o.

České BudějovicePražská 3

Studijní obor: mezinárodní obchod

NAPOJENÍ BANK V ČR NA SYSTÉMY PLATEBNÍHO STYKU

Absolventská práce

OBSAH:

1. ÚVOD8

2. LITERÁRNÍ REŠERŠE9

2.1. Platební styk9

2.1.1. Hotovostní platební styk9

2.1.1.1. Hotovostní platební operace10

2.1.2. Bezhotovostní platební styk10

2.2. Platební styk v ČR11

2.2.1. Clearingové centrum ČNB11

2.2.2. Systém mezibankovního platebního styku v ČR12

2.2.3. Realizace platebního styku se zahraničím13

2.2.4. Korespondenční banky13

2.2.5. Typy účtů14

2.3. Platební styk v zemích EU16

2.3.1. Clearingové systémy členských zemí EU16

2.3.2. Platební systémy zúčtovávající v EUR16

2.3.3. Target16

2.4. S.W. I. F. T.17

2.4.1. Co je to S.W.I.F.T.18

2.4.2. Přednosti telekomunikační sítě S.W.I.F.T19

2.4.3. Rozvoj a přínosy swiftové sítě19

2.4.4. Swiftová zpráva21

2.4.4.1. Druhy zpráv21

2.5. Hladké platy22

2.5.1. Druhy hladkých platů23

2.5.2. Způsob provádění hladkých platů24

2.5.3. Komunikace mezi bankou a klientem25

2.5.4. Použití hladkého platu26

2.5.5. Náklady hladkého platu26

2.5.6. Hladké platy v tuzemském platebním styku27

2.6. Dokumentární platební styk28

2.7. Dokumentární inkaso29

2.7.1. Vývozní dokumentární inkasa29

2.7.1.1. Průběh dokumentárního inkasa30

2.7.1.2.Náležitosti inkasního příkazu.30

2.7.2. Dovozní dokumentární inkasa31

2.8. Dokumentární akreditiv31

2.8.1. Účastníci dokumentárního akreditivu32

2.8.2. Postup při placení akreditivem32

3. CÍL PRÁCE A METODIKA33

4. SYNTETICKÁ ČÁST PRÁCE34

4.1. Charakteristika dotázaných bank34

4.1.1. Česká spořitelna, a.s.34

4.1.2. Československá obchodní banka, a.s.37

4.1.3. SMW, a.s. pobočka České Budějovice39

4.1.4. Živnostenská banka, a.s.40

4.1.5. Volksbank CZ, a.s.43

5. VÝPOČTOVÁ ČÁST45

5.1. Hladké platy45

5.1.1. Hladké platy došlé45

5.1.2. Hladké platy vyšlé46

5.2. Dokumentární akreditiv47

5.2.1. Dokumentární akreditiv vývozní49

5.2.2. Dokumentární akreditiv dovozní51

5.3. Dokumentární inkaso53

5.3.1. Dokumentární inkaso dovozní56

5.3.2. Dokumentární inkaso vývozní57

5.4. Srovnávání poplatků59

5.4.1. Vývozních poplatků59

5.4.2. Vývozní poplatky60

6. ZÁVĚR63

7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY65

8. SLOVNÍČEK POUŽITÝCH POJMŮ66

9. SEZNAM PŘÍLOH67

1. ÚVOD

Není tomu tak dávno, kdy byly finanční transakce v jednotlivých zemích světa značně omezené. Každý stát s fungujícím finančním trhem a bankovním systémem si chtěl udržet jistou míru finanční nezávislosti, aby tak mohl omezit případný vliv cizích bankovních subjektů. Finanční trhy byly přístupné pouze pro úzkou finančně zajištěnou vrstvu klientů a ti by se dnes nestačili divit, jaké služby by jim mohly být nabízeny. Zvyšování obratu peněz, propojujících čím dál pevněji tento svět, ale také lidi navzájem, je logickým důsledkem vývoje lidského pokolení a s ním souvisejícího rozvoje bankovního sektoru. Ten je ovlivňován do jisté míry politickou situací v dané zemí a také předešlým hospodářským vývojem.

Po roce 1990 jsme v České republice zaznamenali prudký rozvoj bankovnictví ve všech jeho formách, platební styk nevyjímaje. Světlo světa spatřilo mnoho nových firem a společností, které potřebovaly najít svou banku za účelem zajištění základních finančních a peněžních operací. Nastala dynamická poptávka po službách platebního styku, kterou banky mnohdy dokázaly uspokojit jen s vypětím sil. A tak sice zajišťovaly chod svých operací ve velkých objemech, mnohdy to však bylo na úkor kvality a tudíž spokojenosti klientů. Šlo o stav pochopitelný, protože prudce se rozvíjející bankovnictví nenašlo ihned potřebné množství kvalifikovaného a vyspělého personálu. Noví mladí i starší lidé přicházeli do bank bez jakýchkoliv zkušeností a ani při nejlepší vůli nemohli obsloužit klienty s profesionalitou, která by měla být bankovnímu úředníkovi vlastní.

Objevili se nové instrumenty platebního styku, například různé druhy platebních karet, šeková služba, široká veřejnost se postupně seznamovala s trvalými příkazy či automatickými převody zejména při obstarávání sdruženého inkasa obyvatelstva. Lidé začali více cestovat, a značně proto stoupl význam směnárenských operací. V neposlední řadě se vytvořila velká poptávka v oblasti platebního styku, na níž má značný vliv vznik nové euroměny (EUR). Její používání ovlivnilo všechny banky, a to nejen v regionu Evropské měnové unie. Při zajišťování operací platebního styku dochází v současné době ke kvalitnímu posunu směrem k rozvoji „elektronického bankovnictví“. To s sebou přináší nejen zefektivnění práce prostřednictvím špičkové výpočetní techniky a dokonalého programového vybavení, které některým bankám v České republice stále chybí, nebo není na dostatečně vysoké úrovni, tak aby zákazník mohl s bankou komunikovat 24 hodin denně sedm dnů v týdnu on-line, ale i budování tzv. samoobslužných bank, přepážek, přístupných klientovi nepřetržitě.

Také se začal rozvíjet zahraniční platební styk, zajišťovaný, buď přímými převody peněz tzv. hladkými platbami, nebo platby do zahraničí kdy předání dokumentů patřících ke zboží, je podmíněno zaplacením tzv. dokumentárními platbami, které klienti uvítali z důvodu zajištění svých obchodů. Těmito platbami do zahraničí a jejich zpoplatněním se budu ve své práci zabývat.

2. LITERÁRNÍ REŠERŠE

2.1. Platební styk

Již dlouhou dobu provázejí a ovlivňují vývoj lidstva peníze. S nimi souvisí i rozvoj tržních vztahů, při kterých dochází k jejich transferu mezi tržními subjekty a dochází tak k platebnímu styku. Lidstvo trápí od pradávna problém, aby ten, kdo vyrábí nějaké výrobky či poskytuje nějaké služby, dostal za ně zaplaceno dle svých požadavků, a to řádně a včas. Smyslem a úlohou platebního styku je tento problém vyřešit k plné spokojenosti všech zúčastněných subjektů. Historicky se tak platební styk rozdělil z hlediska formy placení, tj. zda placení za zboží či služby probíhá přímo ”z ruky do ruky”, tj. hotovostně, event. i bez účasti bank, nebo zda jsou peníze odúčtovány z účtu plátce a zúčtovány ve prospěch účtu příjemce v bance, tj. bezhotovostně (Blažek, 1997).

2.1.1. Hotovostní platební styk

Hotovostní platební styk je nejstarší formou platebního styku na celém světě, běžně používaný fyzickými i právnickými osobami. Je realizován prostřednictvím hotových peněz – bankovek a mincí. Jedná se o běžné úhrady zpravidla nižších částek, které jsou většinou požadovány občany a prováděny bankou nebo poštou. I ve státech s vysoce rozvinutým bankovním sektorem tato forma nadále existuje, při malých částkách se totiž nevyplatí používat platebních instrumentů (karet nebo šeků), neboť poplatky spojené s jejich použitím či zpracováním transakce by převýšily placenou částku (Blažek,1997).

2.1.1.1. Hotovostní platební operace

Jednotlivé ekonomické subjekty buď ukládají své hotové peníze na své účty u bank, nebo provádějí i výběr ze svých účtů, tzn. že převádějí své bezhotovostní peníze na hotovost. Tyto operace probíhají v bankách prostřednictvím pokladen a jsou označovány jako pokladní operace. Klient může své hotové peníze uložit na svůj bankovní účet buď prostřednictvím pokladny v bance v době pokladních hodin, nebo může využít služeb nočního trezoru mimo pokladní hodiny. Při výběru hotovosti z bankovního účtu může klient využít buď pokladny v bance nebo provést výběr pomocí platební karty z bankomatu (Landorová, 2002).

Schéma č. 1 Průběh hotovostního platebního styku

platba

v hotovosti

2.1.2. Bezhotovostní platební styk

Moderní formou platebního styku používanou po celém světě je provádění bezhotovostního platebního styku. Při této formě banka vystupuje ve formě zprostředkovatele. Tento způsob je vhodný zejména pro vyšší částky, což s sebou přináší mnoho výhod i některé nevýhody. Bezhotovostní PS probíhá tak, že klient přijde do své banky a dá příkaz této bance, aby uhradila určitou částku ve prospěch jiného klienta ať stejné nebo jiné banky. Klient takto dává příkaz bance, aby realizovala bezhotovostní platební styk. Banka odúčtuje poukazovanou částku z účtu klienta, který dává příkaz a zúčtuje ji ve prospěch příjemce ve stejné bance nebo informuje jinou banku, aby zúčtovala ve prospěch svého klienta určitou částku (Blažek.1997).

2.2. Platební styk v ČR

Bezhotovostní platební styk mezi komerčními bankami v ČR v současné době zajišťuje a garantuje centrální banka státu – ČNB. Děje se tak ve speciálním oddělení této banky, které je nazýváno Clearingové centrum ČNB tedy CC ČNB. Platební styk v ČR je uskutečňován na bázi centrálního zúčtování, které probíhá mezi centrálami jednotlivých bank a dalšími subjekty clearingového systému provádějícího datovou komunikaci s CC ČNB. Platby ve prospěch účtů vedených peněžními ústavy lze ještě provádět také peněžními poukázkami složenkami prostřednictvím České pošty, s.p. Zda je banka členem CC ČNB, tj. zda je možno provádět bezhotovostní převody ve prospěch účtů u ní vedených, zjistí klient z katalogu převodníků dat AP0001. V tomto katalogu si klient vyhledá podle názvu a sídla banky (rozlišují se banky se sídlem v ČR a SR) důležitý údaj, kterým je kód banky (čtyřmístný). Kód banky je stejný pro příslušnou banku a všechny její pobočky v ČR. Dle kódu banky jsou poté všechny položky identifikovány a zúčtovány ve prospěch příslušných bank (Blažek,1997).

2.2.1. Clearingové centrum ČNB

Clearingové centrum ČNB sídlí jako ČNB v Praze, možný vstup do CC ČNB byl do 1.ledna 1996 také v uzlu, tj. pobočce ČNB v Brně. CC ČNB zajišťuje pro členské banky bezhotovostní převody ve prospěch a k tíži jejich jednotlivých klientů. V CC ČNB jsou vedeny nostro účty jednotlivých komerčních bank, označované jako evidenční účty bank. Každá z členských bank CC ČNB si vede ve svém účetnictví svůj nostro účet u CC ČNB, aby měla přehled, jaké pohyby se na příslušném nostro účtu provádějí a po obdržení výpisů z nostro účtu mohla provádět odsouhlasování a kontrolu. Tyto účty mají pro banku povahu aktivních účtů. Transfer dat mezi zúčastněnými bankami a CC ČNB probíhá v režimu off-line prostřednictvím datových souborů, přičemž datový soubor je možno fyzicky transportovat na disketě do CC ČNB. Tento způsob provádějí banky jen v nouzovém režimu, např. při nemožnosti navázání datové komunikace. V ostatních případech se provádí dálkový přenos dat prostřednictvím modemu. Předávaná data od všech zúčastněných subjektů jsou jednotného formátu a struktury dle materiálu ČNB s názvem Podmínky ČNB, kterými se stanoví náležitosti, formát a struktura položek v mezibankovním platebním styku v ČR (Blažek,1997).

Jednotlivé transakce zvané též položky jsou identifikovány dvoumístným číslem, kdy první číslice udává celkový charakter položky. Typy položek, jsou vlastně kódy zpráv, které si předávají zúčastněné banky a CC ČNB (Blažek,1997).

Schéma č.2. Model průběhu zúčtování v clearingovém centru

Příkaz k provedení platby

Zpráva o zúčt.platby

Zpráva o zúčt. platby

2.2.2. Systém mezibankovního platebního styku v ČR

Zúčtovací centrum ČNB je jediným systémem mezibankovního zúčtování v ČR a účast v něm je pro banky povinná. Jsou jím zpracovávány veškeré mezibankovní transakce, ať už byly iniciovány příkazem klienta bance, šekem, platební kartou, či operací na burze (Revenda, 1999).

Systém mezibankovního zúčtování

Účty pro mezibankovní platební styk jsou vedeny v ČNB na základě smluv o účtu uzavřených s bankami podle obchodního zákoníků. Smlouvy stanoví pro všechny banky jednotné právní a technické podmínky vedení účtů a předávání a zpracování dat mezibankovního platebního styku (Revenda,1999 ).

2.2.3. Realizace platebního styku se zahraničím

Zahraniční platby zprostředkovávají banky mající oprávnění k zahraničnímu platebnímu styku, mezinárodně propojené společnosti platebních karet, Česká pošta a rovněž ČNB, která spravuje devizové rezervy. Zahraniční platební styk může být bankami prováděn následujícími způsoby:

• prostřednictvím nostro a loro účtů, které si banky vzájemně vedou se zahraničními korespondenčními bankami, tzv. korespondenční bankovnictví

• prostřednictvím vlastní sítě (v případě pobočky zahraniční banky)

• prostřednictvím některého z existujících zúčtovacích systémů. Přímé napojení na tyto systémy není v současné době českým bankám umožněno, jejich služeb mohou využít pouze zprostředkovaně přes korespondenta. Napojení bank působících na území České republiky na mezinárodní platební systémy zúčtovávající v euro je uvedeno v příloze ..

2.2.4. Korespondenční banky

Zahraniční platební styk je v naší zemi realizován bankami s devizovým povolením. Aby banky mohly splnit různé požadavky zákazníků v rámci jejich zahraničního ekonomického styku, musejí spolupracovat s bankami v zahraničí. Bankovní spojení v zahraniční jsou nutné na jedné straně jako prodloužená ruka k provedení transakcí v určité zemi a na druhé straně se od zahraniční banky očekává zapojení do uskutečnění obchodů v zájmu vlastních klientů. Zahraničí banky, které jsou k dispozici tuzemským bankám jako obchodní partneři, jsou označovány jako korespondenti nebo korespondenční banky.

Banky udržují tzv. korespondenční síť, tzn., že banka musí mít účet u korespondenční banky, všude tam kde není sama zastoupena. To platí i opačně. Banky, které jsou zapojeny do sítě S.W.I.F.T., si mezi sebou vyměňují základní čísla, která jsou základem pro propočet autentifikace, předepsané z bezpečnostních důvodů u určitých swiftových zpráv (Bartošek, 2000).

2.2.5. Typy účtů

S převážnou částí korespondenčních bank je vytvořeno účetní spojení, jehož prostřednictvím je možné zúčtovat platby v mezinárodním platebním styku. Účty vedené v korespondenční síti se dělí na:

- nostro účty (italsky ”náš”)

- loro účty (italsky ”jejich“)

Rozdíly ve využívání účtů nostro a loro:

• banka, od níž majitel účtu dostává z účtu nostro ve sjednané lhůtě a sjednaným způsobem výpisy

• banka, u níž je veden účet loro zasílá výpisy z účtu a očekává jejich odsouhlasení bankou majitele

• úhrada došlá k tíži účtu nostro systémem SWIFT, nebo jinak správně opatřena ověřovacími znaky je vždy vyplatitelná

• úhrada došlá prostřednictvím účtu loro je nevyplatitelná v případě nedostatku prostředků (není-li smluvně mezi bankami ošetřeno jinak-over draft).

Banky, které si navzájem otevřely účty si vyměňují knihy podpisových vzorů osob, oprávněných podepisovat písemné příkazy. Tyto knihy podpisových vzorů osob jsou předávány i v jiných formách (mikrofiš). Dále si mezi sebou vyměňují dálnopisné a telegrafické klíče a banky – členové organizace SWIFT i klíče swiftové.

Správnost došlé písemné úhrady si přijímající banka ověřuje kontrolou zpravidla dvou podpisů přikazující banky. Správnost telegrafické či dálnopisné úhrady si přijímající banka ověřuje rozklíčováním došlé zprávy.

Průběh hladkého platu znázorňují uvedená schémata.

Schéma č. 3

Platba mezi dvěma bankami, mající mezi sebou otevřený účet

MT 100

Schéma č. 4.

Platba mezi bankami, které nemají mezi sebou otevřeny účty

Schéma č. 5.

Platba prostřednictvím zprávy MT 100 a MT 202

MT 202 krytí úhrady

MT 100

2.3. Platební styk v zemích EU

2.3.1. Clearingové systémy členských zemí EU

Nejucelenější přehled o platebních systémech členských zemí Evropské unie podává tzv. Modrá kniha, kterou vydala Evropská centrální banka v roce 1999 (Modrá kniha EU). Clearingové systémy zemí EU jsou uvedeny v příloze č. 2.

ŠIHLA (1999) považuje původní stav v rámci EU, kdy platba z jedné země EU do jiné trvala i několik dní, po zavedení jednotné měny za neudržitelný a vážně ohrožující vlastní funkčnost měnové integrace. Od 4. ledna 1999 v rámci Evropské měnové unie funguje několik clearingových systémů, které jsou schopny provádět platby v euro v reálném čase mezi všemi členskými státy EMU.

2.3.2. Platební systémy zúčtovávající v EUR

Pro zajištění zúčtování plateb v EUR existuje několik způsobů, z nichž některé jsou stávající (systém korespondenčních vztahů), jiné jsou pro zúčtování v euro upraveny a některé jsou zcela nové.

Schlossberger (2000), Šihla (1999) a Sipko (1999) shodně uvádějí způsoby zúčtování platebního styku v EUR: zúčtovací systém Target, Euro 1, lokální clearingové systémy (např. Bacce, Eaf II) a tradiční systém korespondenčního bankovnictví.

2.3.3. Target

Nejrozsáhlejší a zároveň nejaktuálnější zdroj informací o tomto novém mezinárodním systému, který je obecně považován za milník mezi platebními systémy, je k dispozici na internetových stránkách ECB.

Target (Trans European Automated Real Time Gross Settlement Express Transfer Systém) je provozovaný Evropským systémem centrálních bank. Systém propojuje 15 národních clearingových systémů bankách členských zemí EU s platebním systémem Evropské centrální banky. Funguje jako brutto vypořádací systém v reálném čase, přičemž zúčtovací bankou je ECB.

Target byl vytvořen pro zajištění tří základních cílů:

• poskytovat bezpečný a spolehlivý platební systém pro zúčtování přeshraničních plateb v eurech na bázi brutto vypořádání v reálném čase

• zvýšit efektivitu zúčtování přeshraničních plateb v rámci zemi EU

• sloužit pro potřeby monetární politiky ECB a národních bank euro oblasti

Jeho velkou výhodou je dostatečně široká provozní doba, od 7:00 do 18:00 hodin, která se překrývá s clearingovými časy v Americe a Asii, a tedy přístupnost pro lokální zúčtovací systémy. Podle údajů k 1.3.2001 zveřejněných na internetových stránkách ECB je zpřístupněn asi 30 000 bankám v rámci EU a zpracuje přes 3,5 milionu domácích a zahraničních plateb za měsíc, což představuje hodnotu více než 20 tisíc bilionů EUR.

Kromě 12 zemí EMU se může k tomuto systému připojit jakákoli členská země EU. V současné době tak učinila pouze Velká Británie, kde vedle clearingového systému Chaps pro britskou libru funguje clearingový systém pro euro Chaps-euro, který je na Target napojen (zdroj: ECB)

Vedle clearingových systémů si však zcela jistě zachová svůj význam tradiční korespondenční bankovnictví, které bylo až doposud nejvíce využíváno pro zahraniční platební styk.

2.4. S.W. I. F. T.

V současné době se k zasílání dat platebního styku mezi bankami a ostatními finančními institucemi hlavně v mezinárodním měřítku používá dálnopisu nebo mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. (Schlossberger, 2002).

Předávání dat platebního styku dálnopisem využívají hlavně menší banky a finanční instituce, které zpracovávají velmi malé množství platebních operací, a napojení na swiftovou síť by pro ně bylo vzhledem k malému rozsahu využití příliš nákladné. Vedle toho existují celé oblasti, které dosud nejsou na swiftovou síť napojeny (např. některé země Středního a Dálného Východu) a kde se používá pouze dálnopisného přenosu. To samozřejmě nutí k využití dálnopisného spojení i banky, které jinak běžně používají mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. a které jsou nuceni tento způsob přenosu informací a dat použít tam, kde přijímající banka není dosažitelná jiným způsobem., případně na výslovnou žádost klienta, jenž si tento způsob spojení sjednal se svým obchodním partnerem. Používání dálnopisu k předávání dat platebního styku je cenově mnohem náročnější než použití mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. a navíc je závislé na cenové politice národních telekomunikačních společností, které dálnopisné služby poskytují (Schlossberger, 2002).

2.4.1. Co je to S.W.I.F.T.

Pod zkratkou S.W.I.F.T. (The Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) vystupuje společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci, která provozuje mezinárodní, počítači řízenou telekomunikační síť. Tato síť spojuje účastnické banky i další finanční instituce a umožňuje jim rychlý, spolehlivý a hlavně bezpečný přenos dat týkajících se platebních a finančních transakcí a dalších souvisejících informací. Není zúčtovacím platebním systémem, ale pouze telekomunikační sítí. Spojuje účastnické banky a jiné finanční instituce a umožňuje jim rychlý, spolehlivý a hlavně bezpečný přenos zpráv týkající se finančních operací a dalších souvisejících informací v mezinárodním měřítku. Swiftová síť se skládá ze dvou operačních středisek, jedno je umístěno v Evropě (Leden - Nizozemí) a druhé v USA (New York). Na operační střediska jsou napojeny tzv. národní koncentrátory, tj. regionální zpracovatelé pro jednotlivé členské země nebo regiony (Landorová, 2002).

2.4.2. Přednosti telekomunikační sítě S.W.I.F.T

Největší předností této sítě je její široký mezinárodní rozsah. Na konci roku 1998 již spojovala 6.505 bank a finančních institucí ze 178 zemí světa. Další předností je její vysoká adaptabilita na potřeby bank a jejich platebních systémů. V současné době jsou standardy swiftových zpráv, prostřednictvím nichž jsou data předávána, přizpůsobeny jak potřebám bezhotovostního platebního styku prováděného pomocí navzájem otevřených účtů platebního styku (nostro a loro účty), tak clearingovým zúčtovacím systémům, pracujícím na bázi nettingového zúčtování i zúčtování v reálném čase (tzv. RTGS – Real Time Gross Settlement). Právě schopnost rychlého přizpůsobení novým podmínkám umožnila využití mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. i pro potřeby platebních systémů fungujících v rámci evropské měnové unie (např. TARGET) (Schlossberger, 2002).

Přenos dat prostřednictvím mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. není limitován jejím použitím pouze pro mezinárodní spojení. Účastnické banky ji mohou využívat i v národním měřítku, a to dokonce i pro přenos dat interně, např. mezi pobočkami navzájem nebo mezi centrálou a pobočkami jedné a téže banky či finanční instituce. Použití přenosu dat prostřednictvím mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. v národních clearingových systémech je běžnou praxí již v řadě zemí (např. Belgie, Francie, Irsko, Norsko, Švédsko), jinde je ve stadiu zavádění (Austrálie, Kanada, Slovinsko). U clearingových systémů, které provozuje centrální banka, je využití systému S.W.I.F.T. závislé na rozhodnutí této centrální instituce (Schlossberger, 2002).

2.4.3. Rozvoj a přínosy swiftové sítě

S.W.I.F.T. je nezávislá družstevní společnost se sídlem v Belgii. Byla založena v roce 1973 velkými evropskými a severoamerickými bankami za účelem vývoje a provozu mezinárodní telekomunikační sítě pro potřeby bank a finančních institucí. Systém začal fungovat v roce 1977 a počet připojených bank a finančních institucí se z počátečních 250 velmi rychle zvyšoval. Jen za období let 1992-1998 se počet napojených zemí téměř zdvojnásobil a počet uživatelů zvýšil o 88% viz. příloha č. 3 (Schlossberger, 2002).

Přínosy ze zavedení systému S.W.I.F.T. a širokého zapojení bankovních a ostatních finančních subjektů v mezinárodním měřítku jsou nemalé. Znamenají efektivnější využití vložených finančních prostředků, snížení rizika při přenosu zpráv, zvýšení produktivity zpracování finančních informací díky automatizaci, snížení nákladů na přenos, přímý přístup k finančním institucím na celém světě

Družstevní společnost S.W.I.F.T. je společností plně vlastněnou členskými bankami, které zároveň tvoří účastnickou síť. Její mezinárodní telekomunikační síť zajišťuje vedle oblasti platebního styku také přenos dat a informací týkajících se finančních transakcí na peněžních trzích, kapitálových trzích a obchodně finančních transakcí (např. dokumentárních plateb). Zpočátku silně převažoval přenos dat v  oblasti platebního styku a v oblasti operací na peněžních trzích, i když ty tvořily stále jen necelých 20% z nejpočetněji zastoupené oblasti. Postupem času však dochází ke zmenšování podílu oblasti platebního styku a výhledově by platební styk měl dosahovat asi 50% z celkového počtu přenášených dat (Schlossberger, 2002).

Banka, případně jiná finanční instituce, se může stát členem mezinárodní organizace S.W.I.F.T. na základě kladně vyřízené žádosti o členství (žádost musí být potvrzena centrální bankou nebo asociací příslušného státu), zaplacení členského poplatku, napojení na síť a úspěšného zakončení zkušebního provozu (při kterém prokáže schopnost komunikace, tj. odesílání a přijímání swiftových zpráv ve standardizovaných formátech). Samozřejmým technickým předpokladem každého uživatele je odpovídající hardwarové zařízení a softwarové vybavení (Schlossberger, 2002).

Přestože S.W.I.F.T. není výdělečnou organizací, své služby zpoplatňuje. Každý uživatel swiftové sítě za poskytované služby platí a výnos je určen na úhradu nákladů spojených s provozem a rozvojem swiftové sítě. Se stoupajícím počtem napojených zemí a uživatelů a s růstem počtu přenášených zpráv dochází současně ke snižování průměrné ceny za zprávu. Průměrná cena za zprávu byla v minulosti snižována buď formou zlevnění konkrétního typu swiftové zprávy nebo formou tzv. rabatů. Rabat tvořil procentuální část z celkové částky, kterou členská banka zaplatila společnosti S.W.I.F.T. za odeslané a přijaté swiftové zprávy v daném roce. Byl členské bance S.W.I.F.T. vrácen na konci účetního období, pokud tato banka přesáhla v daném roce určitý limitní počet odeslaných swiftových zpráv. V období let 1992-1997 vrátila společnost S.W.I.F.T. svým členům uvedenými způsoby cca 30 mld. Kč (1 mil. USD).

2.4.4. Swiftová zpráva

Přenos dat a informací realizovaný prostřednictvím swiftové sítě se provádí formou tzv. swiftových zpráv. Základem vzájemné komunikace je společný mezinárodní jazyk (angličtina) a vysoký stupeň standardizace formy i obsahu těchto zpráv. Ochrana swiftových zpráv před zneužitím se zabezpečuje jejich zakódováním a vzájemnou výměnou kódových klíčů mezi jednotlivými bankami (Schlossberger, 2002).

2.4.4.1. Druhy zpráv

Swiftová zpráva je stanovena trojmístným kódem, v němž na 1 místě stojí kategorie obchodního případu.

Tab. č. 1 Tvorba Swiftové zprávy