Role platebního a zúčtovacího styku v obchodování, Platební dokumenty Komerční banky, Porovnání platebních dokumentů Komerční banky

Úvod1

1. Role platebního a zúčtovacího styku v obchodování2

1.1 Platební karty5

1.1.1 Historie platebních karet8 47351enp91rgz7u

1.1.2 Výhody platebních karet11

1.2 Zaručené šeky13

1.2.1 Eurošeky14

1.2.2 Zaručený šekový systém v České republice15 ng351e7491rggz

1.2.3 Rozdíly mezi systémem eurošeku a Zaručeným šekovým systémem v České republice19

2. Platební dokumenty Komerční banky, a. s.21

2.1 Profil Komerční banky, a. s.21

2.2 Nabídka platebních karet Komerční banky, a. s.23

2.2.1 Změna portfolia platebních karet Komerční banky, a. s.32

2.2.2 Doplňkové služby k platebním kartám Eurocard/MasterCard a VISA33

2.2.3 Příjímání platebních karet Komerční banky, a. s. k placení35

2.3 Zaručené šeky Komerční banky, a. s.36

2.4 Eurošeky Komerční banky, a. s.38

3. Porovnání platebních dokumentů Komerční banky, a. s.39

Závěr42

Cizojazyčné resumé45

Seznam použitých pramenů a literatury46

Seznam příloh47

Úvod

V celostátním měřítku představuje oběh hotových peněz jednu z nejnákladnějších služeb společnosti. Tisk bankovek a ražba mincí, jejich úschova, počítání, přeprava, výměna a likvidace opotřebených peněz, ochrana proti zcizení a padělání jsou náročné a drahé činnosti hrazené jak ze společných prostředků státního rozpočtu, tak jednotlivých bank i obchodníků.

Proto se každá moderní společnost snaží vytvářet takové podmínky, aby co největší část všech denně prováděných plateb mezi občany i organizacemi probíhala bezhotovostně. Ideálním prostředkem pro platby v obchodě a ve službách jsou platební karty a zaručené šeky.

Bezhotovostní platební styk je moderní světový trend. I naše ekonomika se přizpůsobuje tomuto trendu a postupně v ní dochází k omezování hotovostních plateb ve prospěch bezhotovostních. Odpadají tak náklady a rizika manipulace s penězi, vznikají však nejistoty jiné - zejména možnost nesolventnosti kupujících. Toto riziko se snaží omezit řada platebních instrumentů.

Cílem této diplomové práce je poukázat na výhody používání platebních dokumentů Komerční banky, a. s., a to jak pro obchodníky, tak pro klienty. Ve své práci se zaměřím na porovnání výhod a intenzity využívání platebních karet KB, a. s., zaručených šeků se záruční kartou Zaručeného šekového systému a eurošeků.

Záměrem této diplomové práce je definovat rozdílné, ale i společné znaky platebních instrumentů Komerční banky, a. s. a porovnat jejich využití.

Ráda bych poděkovala zaměstnancům Komerční banky, a. s., pobočka Praha 7, zvláště paní Daně Solanové, za poskytnuté informace a pomoc při vytváření této diplomové práce.

1. Role platebního a zúčtovacího styku v obchodování

Platebním stykem rozumíme v širším slova smyslu systém organizovaný bankami a finančními institucemi, který umožňuje hotovostní i bezhotovostní finanční přesuny mezi jednotlivými subjekty hospodářského života – fyzickými a právnickými osobami.

Zabezpečení platebního styku patří k jednomu z nejvýznamnějších úkolů bank v tržní ekonomice. Pro samotné banky je platební styk jednak zdrojem přímých a nepřímých výnosů, jednak rychlost a přesnost jeho provádění představuje velmi důležitý prvek konkurenční schopnosti každé banky.

Systém nezahrnuje pouze vlastní finanční transfery či úhrady z příkazu nebo ve prospěch klientů jednotlivých bank, nýbrž i soubor různých instrumentů, jejichž prostřednictvím nebo v jejichž důsledku dochází k finančním přesunům.

Vztahy mezi bankami dané zejména kontokorentním stykem a dále charakter deviz, tedy pohledávek, jsou určujícími faktory platebního styku. Jeho vlastní realizace se pak děje prostřednictvím řady platebních dokumentů.

Za poskytnutí služby či převzetí závazku účtuje banka klientovi pro sebe odměnu, jejíž výše závisí na výši bankovních nákladů, na velikosti rizik, jež banka na sebe přebírá, ale i na obchodní politice banky.

Platby v hotovosti se v obchodě již prakticky nevyskytují, výjimkou snad zůstává placení některých druhů provizí. Na druhé straně v současné době je hotovostní placení požadováno relativně často. Souvisí to s nedůvěrou v solventnost kupujících a zároveň s dlouhými platebními lhůtami našich bank.

Zásady pro provádění platebního styku v České republice jsou stanoveny ve Všeobecných obchodních podmínkách vydaných SBČS.

Platební styk lze členit dle různých hledisek. Z hlediska teritoria se dělí platební styk na tuzemský a zahraniční. Tuzemský platební styk se odehrává mezi subjekty uvnitř národní ekonomiky, zpravidla v tuzemské měně. Vzhledem k větší propojenosti subjektů, jednotlivým pravidlům a absenci měnových rizik, je tuzemský platební styk jednodušší a obvykle i rychlejší. Zahraniční platební styk představuje platby do a ze zahraničí včetně plateb prováděných tuzemskými subjekty v zahraničí (v rámci cestovního ruchu).

Z hlediska formy plateb se platební styk dělí na hotovostní a bezhotovostní. Hotovostní platební styk je zabezpečován hotovostními formami peněz - bankovkami a mincemi. Naproti tomu bezhotovostní platby se odehrávají bez využití hotových peněz, v zásadě prostřednictvím převodů na bankovních účtech a dalších nástrojů. Za určitý mezistupeň bývají považovány platby, jejichž část je provedena hotovostní formou a část bezhotovostní.

Klient provádí bezhotovostní platby převodem peněžních prostředků z účtu na účet prostřednictvím jednorázového nebo trvalého příkazu k zúčtování, formou příkazu k úhradě, příkazu k inkasu, šekem k zúčtování nebo bankovní platební kartou.

Příkaz k zúčtování vyhotovuje plátce (majitel účtu nebo osoba oprávněná disponovat s peněžními prostředky na účtu).

Jednorázovým příkazem k úhradě se provádějí úhrady jakýchkoliv plateb.

Jednorázovým příkazem k inkasu se provádějí výběry částek, u kterých je tento způsob placení stanoven právními předpisy, nebo u kterých byl tento způsob placení dohodnut mezi klientem (plátcem) a jeho bankou.

Trvalý příkaz k inkasu lze použít po dohodě mezi klientem a jeho bankou.

Trvalými příkazy k úhradě se provádějí opakující se platby pro stejného příjemce splatné v určitém termínu, pravidelné převody v určité výši nebo nad stanovený limit zůstatku na účtu, nebo celého jeho zůstatku.

Trvalý příkaz k úhradě nebo k inkasu může klient předložit jen písemnou formou dohodnutou s bankou.

Klient může provádět platby v hotovosti prostřednictvím banky složením hotovosti k převodu peněžních prostředků ve prospěch účtu příjemce pokladním dokladem banky, složením hotovosti k výplatě částky v hotovosti pokladním dokladem banky, poukazem peněžních prostředků ze svého účtu k výplatě částky v hotovosti pokladním dokladem banky, šekem vystaveným k výplatě částky v hotovosti, výběrem hotovosti pokladním dokladem banky nebo bankovní platební kartou.

Klient skládá hotovost ve prospěch svého účtu popřípadě ve prospěch účtu jiného příjemce, za podmínek stanovených bankou, která vede jeho účet.

Jako součást tržeb skládaných v hotovosti mohou být předkládány bance jednorázové příkazy k inkasu plateb přijatých od klientů prostřednictvím šeků k zúčtování a bankovních platebních karet.

Klient vybírá hotovost ze svého účtu zpravidla u banky, která vede jeho účet, popřípadě u jiné banky, za podmínek stanovených smlouvou mezi bankami. Banka je povinna informovat klienta, jehož účet vede, u kterých bank může vybírat hotovost.

Doklady banky určené k vybírání hotovosti musí být opatřeny podpisem oprávněné osoby podle podpisového vzoru a u právnické osoby i jejím označením. Nedohodne-li banka ve smlouvě o účtu s klientem jinak, je klient povinen při vybírání hotovosti prokázat svoji totožnost. Klient je vždy povinen potvrdit příjem částky svým podpisem na dokladu.

Dále Všeobecné obchodní podmínky upravují provádění platebního styku a zúčtování na účtech, ceny za služby v platebním styku, zprávy o zúčtování a závady v zúčtování, ustanovení o šecích, směnkách předkládaných bance a bankovních platebních kartách.

1.1 Platební karty

Mezinárodní norma ISO 3554 stanoví rozměr platební karty na 85,6 x 54,0 x 0,76 mm. Karta je vyrobena ze třívrstvého PVC, který musí být:

• schopen elasticky vyrovnat deformace vzniklé při běžném používání,

• netoxický,

• odolný vůči mechanickým vlivům při běžném používání,

• strukturálně spolehlivý a použitelný při teplotách prostředí od - 35 do + 50 stupňů Celsia a při relativní vlhkosti vzduchu 5-95 % při 25 stupních Celsia,

• odolný proti rozmačkání a zkroucení prolisovaných částí (reliéfní písmo).

Pro použití v mechanických snímačích (imprinterech) se na kartu vyrazí (Embossing) nezbytné identifikační údaje, a to písmem OCR 7B (Optical Character Recognition). Pro ně je určena dolní polovina přední části karty, kterou norma dělí na tři řádky:

1. Account Number Line - obsahuje 12 až 19 místné číslo karty. První dvě číslice určují oblast použití karty (Industry Code), např. bankovní karty MasterCard začínají vždy číslicí 5, VISA 4. Číslo 9 je vyhrazeno pro národní systémy. Za nimi následuje identifikace vydavatele karty (zpravidla dalších 5 míst), přidělovaná orgány ISO (International Standard Organisation). Zbývajících 8 až 13 míst je určeno pro identifikaci konkrétního kartového produktu vydavatele a klienta.

2. Valid Date Line - uvádí se v ní období platnosti karty (měsíc a rok), buď v podobě uvádějící začátek i konec nebo jen konec platnosti. Navíc je v této oblasti uváděno u karet MasterCard čtyřmístné identifikační číslo banky (ICA). Maximální počet znaků je 19.

3. Maximální počet 27 znaků ve třetí řádce je určen pro jméno držitele karty.

4. Čtvrtá řádka obsahuje u služebních karet jméno společnosti, k jejímuž účtu je karta vydána. Maximální počet znaků je 27.

Pro karty určené pouze k elektronickým transakcím (bankomaty, platební terminály) se v poslední době nahrazuje reliéfní písmo hladkým tiskem (Indent Printing) nebo se údaje zaznamenají laserovým paprskem (Laser Engraving). U některých karet se na přední straně nachází ochranný hologram.

Zadní strana karty obsahuje:

1. Magnetický proužek, který slouží jako médium pro záznam identifikačních údajů, určených pro elektronické transakce. Může mít dvě nebo tři záznamové stopy.

2. Podpisový proužek, který je určen pro záznam podpisového vzoru držitele karty. K zajištění ochrany proti padělání je vyroben ze speciálního papíru schopného odhalit jakoukoli změnu původního podpisu. K ochraně se používá ceninový tisk, příp. i vlákna a barvy citlivé na infračervené světlo. Někdy je podpisový proužek umístěn na přední straně karty, u bankomatových karet se obvykle nepoužívá.

Magnetický proužek rozděluje norma ISO na tři stopy, které mají přesně definovánu strukturu dat a účel použití.

Stopa I (Track I)

• slouží pro vnitrostátní a mezinárodní off-line i on-line transakce,

• rozsah 79 alfanumerických znaků umožňuje pouze čtení dat,

• obsahuje jméno držitele karty a stejné údaje jako stopa II.

Stopa II (Track II)

• slouží pro vnitrostátní i mezinárodní on-line transakce,

• rozsah 40 numerických znaků umožňuje pouze čtení dat,

• obsahuje číslo karty (PAN), termín platnosti, servisní kódy, bezpečnostní údaje.

Stopa III (Track III)

• slouží pouze pro vnitrostátní off-line provoz,

• rozsah 107 numerických znaků umožňuje čtení i zápis dat,

• norma ISO dává vydavateli karty určitou volnost při využití této stopy.

Servisní kódy na stopě II definují základní vlastnosti karty, což umožňuje technickým zařízením rozpoznat, zda použití dané karty je přípustné, ještě před provedením autorizace transakce. Tím je možné uspořit autorizační náklady např. v případě, kdy by chtěl klient použít svou vnitrostátní kartu v jiné zemi.

Základní servisní kódy:

1. Rozsah platnosti

• vnitrostátní karta,

• mezinárodní karta.

2. Druh služby

• pouze bankomat,

• bankomat a platební terminál,

• pouze platební terminál.

3. Použití PIN

• použití PIN dobrovolné (volba klienta),

• použití karty je možné jen při zadání PIN.

V říjnu 1981 se ve Francii poprvé objevily karty s elektronickým prvkem (mikročipem), který postupně nahrazuje magnetický proužek, jehož možnosti dalšího technického rozvoje jsou již vyčerpány. Dnes již existuje několik druhů čipových karet pro nejrůznější oblasti použití.

V bankovnictví se z řady druhů čipů používají ty nejsložitější, se zabudovanými ochrannými prvky. Konstrukce i programové vybavení mikroprocesoru umožňuje do něj bezpečně uložit informace potřebné k ověření osobního kódu klienta PIN nebo jiný verifikační prvek (např. otisk prstu), příp. i finanční částku, kterou má klient k dispozici. Její výše se postupným používáním karty snižuje až do dalšího doplnění v bance nebo v zákaznickém terminálu. Při použití karty tak u menších částek odpadá nutnost spojení bankomatu nebo platebního terminálu v reálném čase s autorizačním systémem.

Důležitou úlohu na kartě hrají znak a název platebního systému, ke kterému daná karta náleží (např. MasterCard, VISA aj.). Nejenže informuje příjemce karty o tom, jaké postupy a kontrolní operace má provést, ale slouží i jako marketingový nástroj. Umístění a velikost znaku se u většiny platebních systémů vyvíjela (MasterCard).

Platební karty pro mezinárodní platební systémy vyrábí jen asi 50 autorizovaných tiskáren cenin. Tyto tiskárny musí splnit přísné normy kvality tisku, dodržení předepsaných barev a odstínů pro znaky jednotlivých systémů a zvolený design vydavatele karty. Musí být zaručena vnitřní i vnější bezpečnost, aby nemohlo dojít k odcizení karet a bezpečná doprava až k vydavateli karty.

Druhy karet:

1. Debetní karta - u tohoto druhu platební karty jsou platby denně zaúčtovány na vrub běžného účtu majitele. Záporný zůstatek na účtu není zpravidla povolen.

2. Charge card - držitel karty má stanoven finanční limit, do kterého může provádět transakce. Svůj závazek vůči bance hradí bezúročně souhrnně za celý předchozí měsíc na základě výpisu platebních karet. Tyto karty vznikly nejdříve.

3. Kreditní karta - držitel karty má stanoven finanční limit, do kterého může provádět transakce. Začátkem měsíce obdrží soupis transakcí provedených v předchozím měsíci. Svůj závazek vůči bance může uhradit najednou nebo ve splátkách (min. 5% z dlužné částky měsíčně).

1.1.1 Historie platebních karet

První platební karta na světě byla vydána v roce 1914 americkou telefonní a telegrafní společností Western Union Telegraph Company. Tuto plechovou kartu (Metal Plate) nabízela zdarma svým stálým zákazníkům, kterým umožňovala telefonovat a zasílat telegramy prostřednictvím svých poboček, a to bez okamžitého placení.

Důvodem vydávání těchto karet byla snaha udržet si bonitní klienty a získat nové, a současně je přimět k častějšímu používání svých služeb možností bezhotovostního placení. Proto se tyto karty také nazývají věrnostní.

Protože se platební karta stala jedním z prostředků konkurenčního boje, začaly ji velmi rychle nabízet i další telegrafní, železniční a obchodní společnosti. Mezi ně se v roce 1924 zařadila i společnost General Petroleum Corporation of California (dnešní Mobil Oil), která svým klientům nabídla bezhotovostní placení pohonných hmot, náhradních dílů a služeb v síti svých čerpadel v USA.

Věrnostní karty se staly znakem osobní prestiže. Jejich rozvoj přibrzdila až hospodářská krize ve 30. letech. Přechodný útlum přinesla 2. světová válka. V roce 1942 Federal Reserve Board zakázal používání platebních karet vzhledem k omezením, týkajícím se spotřebních úvěrů, které odčerpávaly zdroje potřebné pro vedení války. Jakmile však byla tato omezení zrušena, většina společností začala karty od roku 1946 znovu vydávat. Např. v roce 1947 zahájilo několik amerických leteckých a železničních společností vydávání tzv. Travel Card, určené pro obchodní cestující a bohaté turisty.

Velkou nevýhodou věrnostních platebních karet bylo použití omezené pouze na obchodní síť společnosti, která kartu vydala. Řada klientů proto vlastnila několik karet. Tato základní nevýhoda byla odstraněna při vzniku společnosti Diners Club International v roce 1950, kterou založili Robert McNamara a Ralph Schneider. Tato společnost začala vydávat univerzálně použitelné platební karty.

O platební karty se začaly zajímat i americké banky, které v nich viděly možnost odstranění hotovosti a šeků u svých nejlepších klientů a vybudování nové ziskové oblasti (poplatek za kartu, příjmy z provizí a z poskytnutých spotřebních úvěrů aj.). Koncem 40. let vydala řada amerických bank svým klientům tzv. scrip, který se dal použít jako hotovost v místních obchodech. První bankovní kartu v dnešním slova smyslu vydala The Franklin National Bank z New Yorku v roce 1951 (nyní European American Bank).

První skutečně úspěšný projekt bankovní platební karty zavedla až v roce 1958 Bank of America. Karta měla název Bank Americard a poprvé byla vydána v Kalifornii. O rok později se rozšířila po celém území Spojených států.

Zásadní zlom u bankovních karet nastal v roce 1966, kdy Bank of America zpřístupnila svůj kartový program dalším americkým bankám, prostřednictvím licence poskytované její dceřinnou společností Bank Americard Service Corporation. V roce 1966 pronikl systém Bank Americard mimo území Spojených států.

Výsledkem tlaku přidružených bank bylo v roce 1970 oddělení operací s platebními kartami od Bank of America a vytvoření dvou samostatných neziskových sdružení: National Bank Americard Corporation (NABANCO) pro Spojené státy a v roce 1974 IBANCO Ltd. pro ostatní státy světa. Obě sdružení byla později reorganizována a v roce 1977 přijala své současné názvy VISA USA a VISA International.

Konkurenční banky z Kalifornie založily společnost California Bank Card Association a ostatním bankám nabídly licenci vlastního systému platebních karet. 16. srpna 1966 byla vytvořena Interbank Card Association (ICA), jejímž úkolem bylo zabezpečovat mezibankovní ověřování, clearing a zúčtování transakcí.

V roce 1969 asociace zakoupila od First National Bank of Louisville výhradní právo používat obchodní název Master Charge, pod kterým se její systém dále rozšiřoval až do roku 1979, kdy byl přijat současný název MasterCard.

V roce 1958 vstoupila do světa platebních karet i americká cestovní společnost American Express se svou Green Card. V roce 1966 svou nabídku jako první rozšířila i o Gold Card. K velmi rychlému rozšíření této karty přispěla rozsálá síť poboček této cestovní kanceláře.

První zahraniční vydavatel platebních karet pocházel z Japonska, kde v roce 1963 vedoucí banky stály při založení společnosti Japan Credit Bureau (JCB). V roce 1964 byla ve Švédsku založena bankovní skupinou Wallenberg společnost Eurocard jako protiváha rozšiřující se karty American Express. Roku 1965 se z ní stala holdingová společnost Eurocard International se sídlem v Bruselu, která pak v roce 1968 uzavřela strategické partnerství s americkým systémem Master Charge.

1.1.2 Výhody platebních karet

Platební, bankomatové a šekové záruční karty se v posledním čtvrtstoletí rozšířily především díky tomu, že všem jejich uživatelům přinesly významné výhody a zjednodušení. Ve srovnání s hotovými penězi přinášejí karty řadu výhod a odstraňují nevýhody hotovosti. U platebních karet odpadá především anonymnost klienta a možnost ztráty nebo odcizení peněz (u klienta i obchodníka).

Výhody pro držitele karty:

• jednoduché použití,

• vyšší bezpečnost (odpadá potřeba hotovosti),

• vysoká disponibilnost prostředků na účtu,

• celostátní nebo mezinárodní použití,

• zúčtování probíhá až po obdržení zboží nebo služby,

• odpadají směnárenské poplatky a kurzové ztráty při cestách v zahraničí,

• osobní prestiž,

• doplňkové služby (pojištění ap.),

• nouzové služby při ztrátě nebo krádeži karty,

• přehledný soupis transakcí.

Velmi snadné použití je založeno na předložení karty a podpisu účtu nebo natypování osobního kódu PIN. Klient si však PIN nemusí pamatovat, má-li platební kartu, u které se totožnost klienta ověřuje pomocí podpisu. Pokud chce klient vyplatit hotovost v pobočce banky nebo směnárny (Cash Advance), musí předložit i průkaz totožnosti.

Nejčastějším způsobem ověření totožnosti klienta při placení kartou je porovnání jeho podpisu na prodejním dokladu s podpisovým vzorem na kartě. Stále více obchodů používá platební terminály, které bývají vybaveny i klávesnicí pro zadání osobního kódu PIN. V tomto případě se může držitel karty rozhodnout, zda k ověření transakce použije PIN nebo svůj podpis. Volba způsobu ověření totožnosti závisí vždy na rozhodnutí držitele karty.

Osobní kód PIN je generován ve speciálním zařízení postupem, který je stanoven bankovními asociacemi Europay/MasterCard a VISA. PIN náhodně stanovený k dané kartě je vytištěn do zalepené speciální obálky a ta je zaslána doporučeně poštou do vlastních rukou držiteli karty. Součástí informace o PIN je i výzva k vyzvednutí karty v pobočce nebo expozituře banky. Při převzetí karty klient potvrzuje podpisem, že mu byla obálka s PIN doručena neporušená.

Výhody karet pro obchodníka:

• jednoduché použití,

• vyšší bezpečnost (méně hotovosti),

• více klientů (udržení současných a získání nových),

• větší obrat,

• zaručená platba,

• vyšší prestiž,

• udržení se v konkurenčním boji.

Výhody pro vydavatele karty:

• snížení hotovostního obratu,

• získání nových klientů,

• marketingová segmentace klientů,

• udržení se v konkurenčním boji,

• odstranění nákladných provozů,

• nabídka komplexních služeb pro organizace a podnikatele,

• poplatek za kartu,

• poplatky za transakce s kartou,

• úrok ze spotřebního úvěru (jen u úvěrových karet).

Dalším faktorem, který upevňuje pozici zejména bankovních karet, je nabídka peněžních služeb (vedení účtu, výplata hotovosti, poskytování úvěrů ap.), které mohou poskytovat pouze banky a spořitelny.

1.2 Zaručené šeky

Šek je platební příkaz, který dává příkazce (majitel účtu) šekovníkovi (bance), aby z jeho účtu majiteli šeku zaplatil určitou částku. Šek je převoditelný cenný papír znějící na jméno, může být i na doručitele. Jeho náležitosti jsou upraveny zákonem č. 191/1950 Sb.

Šek se od druhé poloviny minulého století stal v anglo-saských zemích běžně používaným prostředkem bezhotovostního placení zboží a služeb u vybraných klientů. Zejména ve Spojených státech a v britském impériu usnadnily šeky placení odstraněním nutnosti převážet peníze na nepříliš bezpečných cestách.

S osobními a firemními šeky však byly spojeny i problémy s padělateli a nekrytými šeky. Problém podvodů byl zmenšen vydáváním bankovních šeků a zejména zavedením cestovních šeků, které výrazně zjednodušily mezinárodní cestování.

Bankovní a cestovní šeky zvýšily jistotu příjemce šeku, že za něj od banky obdrží úhradu, ale na druhé straně byly pro klienty méně praktické a dražší než běžné šeky. U bankovních šeků také bylo třeba rozesílat partnerským bankám podpisové vzory pracovníků, kteří byli oprávněni bankovní šeky za peněžní ústav podepisovat. Rovněž rozdílná grafická úprava a velké množství bank znesnadňovaly šekovou agendu.

S cílem sjednotit používání šeků v Evropě vznikla v Paříži v roce 1968 společnost eurocheque International. Evropské banky uzavřely dohodu o akceptování svých šeků za jednotných podmínek (maximální částka šeku ap.). Jako první krok k unifikaci bylo vytvoření jednoho mezinárodně akceptovaného šekového systému v každé zemi. Tímto systémem se stal šek banky s převažujícím podílem na trhu. Druhým krokem bylo nahrazení velkého množství šekových systémů, ke kterému došlo v roce 1972, zavedením jednotného eurošeku a šekové záruční karty.

1.2.1 Eurošeky

Eurošek se vyvinul pro potřebu turistického ruchu a služebních cest. Je to určitá obměna soukromého šeku vydaného k tíži účtu vedeného u příslušné banky. Je však zaručen kartou vydanou peněžním ústavem (šekovníkem), u kterého je účet veden. Eurošeky jsou propláceny v národní měně příslušné země, v níž také probíhá zúčtování mezi vyplácejícím místem a národním eurocentrem. Další zúčtování probíhá mezi národním eurocentrem a eurocentrem výstavce šeku (přes šekovníka až k výstavci šeku).

Eurošekový systém představuje mezinárodní šekový systém, který je v Evropě a přilehlých středomořských státech velmi oblíbený a rozšířený. Jeho princip je shodný jako u zaručených šeků.

Obrázek 1

Zúčtování eurošeků

Pramen: vlastní

1.2.2 Zaručený šekový systém v České republice

Zaručený šekový systém v České republice (dále jen "ZŠS") založily tuzemské banky s cílem rozšíření možnosti bezhotovostního placení pro široký okruh občanů - klientů bank, které jsou členy Sdružení bank v ZŠS. Do Sdružení bank se následně přidaly i pobočky zahraničních bank působících v tuzemsku. Systém vstoupil v platnost 1. 12. 1994. Garantem ZŠS a správcem loga je Česká národní banka.

ZŠS je založen na jednotném tiskopise zaručeného šeku a záruční kartě. Vzhledem k charakteru šeku jako univerzálního platebního nástroje lze šek použít v případě potřeby i k výběru hotovosti.

Členy Sdružení bank v ZŠS byly:

Agrobanka, a. s., Banka Haná, a. s., Bank Austria, a. s., COOP banka, a. s., Česká národní banka, Česká spořitelna, a. s., Československá obchodní banka, a. s., Foresbank, a. s., Interbanka, a. s., Investiční a Poštovní banka, a. s., Komerční banka, a. s., Moravia banka, a. s., Plzeňská banka, a. s., Podnikatelská banka, a. s., Pragobanka, a. s., První městská banka, a. s., Raiffeisenbank, a. s., Raiffeisenbank im Stiftland Waldsassen, Sparkasse Mühlviertel - West, UNION banka, a. s., Universal banka, a. s., Volksbank, a. s., Živnostenská banka, a. s.

ZŠS je založen na používání jednotných šeků společně s jednotnými záručními identifikačními kartami. Jejich jednotný vzhled s využitím řady ochranných prvků minimalizuje rizika zneužití. Pravidla používání systému zaručují jednoduchou manipulaci se šeky uplatňovanými do výše zaručené částky.

Šeky se záruční kartou jsou přijímány všemi obchodními místy označenými znakem systému - červenou královskou korunkou - a mohou být využívány nejen k placení za zboží a služby, ale i k výběrům hotovosti v členských bankách systému.

Obrázek 2

Zúčtování šeků Zaručeného šekového systému

2)

5)3)

4)

Pramen: vlastní

Orgány ZŠS:

• valná hromada je nejvyšším orgánem ZŠS a skládá se ze zástupců všech členských bank, přičemž každá členská banka má na valné hromadě jeden hlas. Do její kompetence patří koncepční otázky, změny pravidel, námitky proti přistoupení nové banky a vyloučení banky ze systému,

• šekový výbor je složen z devíti zástupců členských bank, které volí valná hromada. Náplní činnosti šekového výboru je řešení operativních otázek spojených s činností systému.

Uživatelé ZŠS:

• banky, které se stávají členy systému na základě podpisu smlouvy o sdružení banky v ZŠS, která je uložena u ČNB. Podpisem smlouvy se daná banka zavazuje dodržovat stanovená pravidla systému, přičemž banka může mít postavení:

banky vydávající – je oprávněna vydávat svým klientům zaručené šeky se záruční kartou, při splnění stanovených podmínek garantuje proplacení zaručených šeků, které vydala. Banka vydávající současně vždy plní i funkci banky přijímající,

banky přijímající – pouze se zavazují přijímat (ať již přímo od výstavce šeku či obchodníků, kterým bylo šekem zaplaceno) zaručené šeky vydané kteroukoliv bankou a provádět jejich neprodlené proplacení;

• klienti, kterým banka vydala na základě smlouvy k jejich běžnému účtu zaručené šeky se záruční kartou;

• obchodníci, kteří přijímají zaručené šeky od svých zákazníků při placení zboží či služeb.

Základní pravidla pro využití zaručených šeků:

Banka vydává tiskopisy zaručených šeků a záruční kartu svým klientům, kterým vede běžný účet, na základě smlouvy. V této smlouvě musí být písemně dohodnuty podmínky pro použití šeků, které musí obsahovat zejména následující zásady:

• klient může vystavit šek na maximální částku 6 500 Kč a najednou smí předložit nejvýše 10 šeků, při předložení tří a více šeků je povinen prokázat svoji totožnost;

• klient při vystavování šeku musí dodržovat zásady vyplývající z šekového zákona;

• klient je povinen vždy se šekem předložit i záruční kartu, šek musí podepsat v přítomnosti příjemce shodně s podpisem na záruční kartě;

• klient je povinen vždy vystavovat pouze šeky kryté, vystavení nekrytého šeku je trestné;

• klient je povinen nosit šeky a kartu odděleně, chránit je před ztrátou a odcizením a případnou ztrátu nebo odcizení ohlásit své bance;

• klient souhlasí, že vydávající banka může sdělit jeho identifikační údaje přijímající bance, pokud vystavený šek nebyl uhrazen.

Příjemce musí při přijímání šeku dodržet následující podmínky:

• provést formální cenzuru šeku a záruční karty (zkontrolovat, zda šeky obsahují všechny náležitosti stanovené zákonem a Pravidly ZŠS včetně ochranných prvků);

• zkontrolovat, zda částka šeku nepřevyšuje částku 6 500 Kč a zda klient nepředložil při jedné platbě současně více než 10 šeků;

• zkontrolovat platnost záruční karty;

• zkontrolovat, zda datum vystavení šeku není starší než 8 kalendářních dnů;

• požadovat, aby klient podepsal šek při jeho předložení (jestliže byl předložen již podepsaný šek, musí jej klient znovu podepsat na rubu), a zkontrolovat shodnost podpisu na šeku a na záruční kartě;

• zkontrolovat shodnost názvu banky a čísla účtu klienta uvedených na šeku a na záruční kartě;

• opsat na rub šeku číslo záruční karty;

• při předložení tří a více šeků současně a rovněž při důvodných pochybnostech o klientovi i při předložení jednoho nebo dvou šeků ověřit totožnost klienta podle platného průkazu totožnosti a na rub šeku zaznamenat jeho rodné číslo.

Přijímající banka při proplácení šeků v hotovosti navíc musí po klientovi požadovat na rubu šeku uvedení indosamentu (podpisu klienta) a data vyplacení hotovosti. Podobně i obchodník, který předává své bance přijaté zaručené šeky, je musí opatřit indosamentem. V případě, že banka neshledá žádné závady ani na šeku ani v postupu obchodníka, připíše neprodleně šekovou částku ve prospěch obchodníkova běžného účtu. Tyto šeky potom sama archivuje.

Výhody pro výstavce šeků se z&aacu