V České republice jsou města, která se mohou pochlubit slavnou historií, sahající do daleké minulosti a přitahují návštěvníky svými středověkými radnicemi, výstavnými chrámy a paláci; jsou jiná města, která vábí svou malebnou polohou na březích řek či uprostřed hor a lesů a působivým spojením půvabů krajiny s dílem lidských rukou; a jsou konečně i města neokázalá, města, jež sice nepostrádají pozoruhodné minulosti, ale jejichž známost a význam vyrostly především z výsledků práce, z podnikavosti a dovednosti jejich obyvatel.

Takovým městem je i Kladno, často nazývané "městem uhlí a železa", které v současné době představuje se svými téměř 72 000 obyvateli největší město středočeského regionu a zároveň jeho přední průmyslové středisko.

Město Kladno

Kladno, statutární město, sídlo okresu a největší město Středočeského kraje, je známo svojí výhodnou polohou v centru České republiky. Rozloha území města představuje 3.696 ha. Žije v něm téměř 72.500 obyvatel a s příměstskými oblastmi tvoří více než stotisícovou aglomeraci. Leží 25 km na severozápad od hlavního města ČR Prahy a je charakterizováno velice dobrým dopravním spojením, například moderní mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni se nachází v bezprostřední blízkosti Kladna, ve vzdálenosti asi 15 km.

Základní charakteristika

Kladenský okres je se svými 217 obyvateli na km² nejhustěji osídleným okresem ve Středočeském kraji. Průmyslové osídlení kladenské aglomerace představuje největší industrializovanou a urbanizovanou plochu ve středních Čechách.

Geomorfologie
Město Kladno se nachází na rozhraní dvou geomorfologických celků Křivoklátské vrchoviny a Pražské plošiny (Kladenská tabule). Tato dvě území se od sebe výrazně liší. V případě Pražské plošiny se jedná o bezlesé území, které je zemědělsky využíváno již od mladší doby kamenné. Krajina je značně pozměněná lidskou činností a z hlediska ekologické stability je hodnocena jako velmi málo stabilní až nestabilní. Z Křivoklátské vrchoviny na Kladensko zasahuje výběžek přírodního parku Džbán a část biosférické rezervace CHKO Křivoklátsko. Toto území charakterizuje vyšší lesnatost a větší rozloha trvalých travních porostů. Ekologická stabilita je hodnocena stupněm 3 - střední.

Geologické podloží

Geologické podloží Kladenska tvoří v jihovýchodní části břidlice a droby proterozoikan s polohami spilitů a buližníků. Severněji je hlubší podloží tvořeno permokarbonem (pískovce a jílovce), v jehož podloží jsou pískovce a slínovce (opuky) svrchní křídy. Tercierní čediče tvoří např. Vinařickou horu u Kladna. Ze čtvrtohorních sedimentů jsou pro Kladensko typické váté hlíny - spraše.
Z ekonomického hlediska je na Kladensku nejvýznamnější karbonské černé uhlí, těžené v hlubinných dolech. Největší množství kvalitního černého uhlí je vázáno na radnické souslojí v hloubkách 900 - 1200 m. Z ostatních nerostných surovin jsou na kladenském okrese drobná ložiska jílů, štěrkopísků a cihlářských surovin.
Klima
Severovýchodní část Kladenska patří k teplé oblasti s ročním průměrem 8 až 8,7°C a nízkými srážkami mezi 450 -500 mm. Výše položený jihozápad je o něco chladnější (7 až 8°C) a rovněž dosti suchý, srážky jen mírně přesahují 500 mm.

Hydrologie
Na území města Kladna se nacházejí pouze drobné vodní toky - Dřetovický potok, Týnecký potok a pramenné části Rozdělovského a Lidického potoka a probíhá jím rozvodnice mezi Berounkou a Vltavou.

Životní podmínky
Hodnocení kvality životních podmínek je plošné hodnocení oblastí podle hygienické úrovně prostředí, sociálního prostředí a úmrtnosti. Okres Kladno byl ještě před deseti lety hodnocen nepříliš lichotivě. Získané údaje byly jedním z podnětů pro zásadní změnu řízení města v průběhu devadesátých let. Výsledkem snah radnice je nynější zásadní zlepšení celého spektra hodnocených parametrů.

Současný stav životního prostředí v Kladně 17255pje98smy6k

Ovzduší
Kladensko bylo v roce 1990 zařazeno mezi oblasti nejvíce postižené znečištěním ovzduší v ČR. Až do první poloviny devadesátých let byly v Kladně největšími producenty znečištění ovzduší podniky s vysokou energetickou náročností: Poldi Kladno, Energetické centrum Kladno, ČMD Kladno a další. Ve druhé polovině uplynulého desetiletí došlo na Kladensku k výraznému útlumu průmyslových činností, nejvíce zatěžujících ovzduší. Stejně jako ve většině měst republiky, je i na Kladně v současné době hlavním znečišťovatelem v této oblasti prudce se rozvíjející doprava a zbývající lokální topeniště na tuhá paliva. Ke zvýšeným koncentracím škodlivin dochází v některých částech města zejména v zimních měsících, přičemž situace je umocněna osobitým zvlněním terénu.

Hluk
Hlavním zdrojem hluku v Kladně je silniční doprava. Zvýšením její intenzity lze vysvětlit nárůst denní i noční hlučnosti. K překračování limitů dochází zejména u hlavních komunikací. Tento faktor ovlivňuje zejména nedokončení některých silničních staveb, které omezí tranzitní dopravu přes město. Reakcí na tento stav je příprava vyhotovení hlukové mapy tras hlavních kladenských komunikací. Železnice prochází většinou mimo obytné zóny města. Vliv letecké dopravy z blízkého letiště Praha - Ruzyně se zásadně neprojevuje na hlukové mapě města.

Voda
Všechny vodoteče v zájmovém území města vykazují malé vodnatosti a určité mikrobiální znečištění. Podzemní vody obsahují dusičnany a chlor a jejich mikrobiální znečištění překračuje normu pro pitnou vodu.

Zásobování pitnou vodou je v okrese Kladno zajišťováno z vodovodního systému společnosti Vodárny Kladno - Mělník a.s. a z některých místních zdrojů podzemní vody. Zásadní podíl odebírané vody je dodáván z přírodních podzemních zásobníků v Mělnické Vrutici, rovněž je používána voda z údolní nádrže Klíčava (oba zdroje leží mimo okres Kladno). Celý systém je napojen také na pražskou vodárenskou soustavu, při nedostatku vody může být využita vodárenský zdroj z nádrže Želivka. Jeho připojení vedlo k mírnému zhoršení kvality vody, takže ta už není uznána jako kojenecká, je však kvalitní, bez toxických prvků a těžkých kovů. Jakost pitné vody je sledována orgány Hygienické služby, a to jak na výstupu z vodárny, tak i ve vodovodní síti.

Ve městě Kladně existuje jednotná městská kanalizace s odlehčovacími stokami, která odvádí odpadní vody do moderní, nedávno zrekonstruované čistírny odpadních vod Kladno-Vrapice a do v r. 2000 dokončené čistírny odpadních vod Kladno-Švermov. Průmyslové vody z rozsáhlé průmyslové zóny Kladno-východ jsou vedeny do mechanicko - chemické čistírny odpadních vod Kladno-Dubí.
Problémem na dvou větvích Dřetovického potoka je vysoká četnost povodňových stavů po přívalových deštích, které postihují zejména městské části Dříň, Dubí a dolní část starých Kročehlav. Jednotná kanalizace odvádí splaškové i dešťové vody z rozsáhlých sídlišť, kde je vysoké procento zpevněných ploch. V současné době je nad čtvrtí Dříň stavěna kapacitně dostačující retenční nádrž a několik menších retenčních nádrží přímo u nově etablovaných výrobních areálů s velkým podílem zpevněných ploch v průmyslové zóně Kladno - jih. Navíc jsou zde prováděna dílčí opatření, jako je zpevnění koryta, uvolňování odtoku vody a podpora vsakování.

Odpady
Město Kladno produkuje v posledních letech v průměru 14.500 t komunálních odpadů, což je asi 200 kg na obyvatele a rok a většina z nich je skládkována. Papír, sklo a plasty jsou částečně shromažďovány v kontejnerech na tříděný odpad a recyklovány, kompostování je ověřováno a spalování není dosud využíváno. Od roku 1998 jsou provozovány mobilní sběrné dvory pro sběr a následnou likvidaci nebezpečného odpadu, celoročně jsou přistavovány bikramové vany na velkoobjemový odpad. Ve městě je provozován separační dvůr pro ukládání řady druhů odpadů, dále se v Kladně v praxi ověřuje pilotní projekt sběru přenosných baterií.

Přetrvávajícím problémem je v určitých lokalitách města nepořádek v okolí popelnic, někdy místně vznikají divoké skládky. Při úklidu černých skládek a jiného vzniklého nepořádku plně využívá magistrát práce občanů odsouzených k výkonu trestu obecně prospěšných prací. Průběžně je zdokonalován systém svozu komunálního odpadu a výběru příslušných poplatků.

Město Kladno je zakládajícím členem subjektů spolupracujících v oblasti problematiky komunálního odpadu ve sdružení APUSO.

Půda
Katastrální území města Kladna je tvořeno ze 77% půdou nezemědělskou, přičemž z toho zastavěné plochy tvoří 19% , lesní pozemky 45% a 36% je klasifikováno jako ostatní. Z 23% rozlohy zemědělské půdy zabírá 65% orná půda, 31% zahrady a sady a zbytek pastviny.
Přetrvávajícím problémem v Kladně zůstávají staré ekologické zátěže, zejména v areálu bývalých hutí Poldi Kladno. Znemožňují opětovné využití této staré Průmyslové zóny Kladno-východ a i z těchto příčin vznikla nová Průmyslová zóna Kladno-jih. Město Kladno vyvíjí řadu aktivit, které by urychlily obnovu starých průmyslových zón.

V některých částech Kladna, zejména ve čtvrti Švermov, se projevují problémy v souvislosti se značným poddolováním území. Řeší se také změny vodního režimu v souvislosti s útlumem a likvidací dolů a skončením odčerpávání podzemních vod.

Lesy
Město Kladno leží na samém severovýchodním okraji rozsáhlých křivoklátských lesů, jejichž jádrová část je určena biosferickou rezervací UNESCO. Město je téměř ze všech stran obklopeno lesy, které zaujímají přibližně třetinu jeho rozlohy. Mají jak přírodní, tak parkový charakter a hospodaří v nich Lesy České republiky, s.p.. V současné době je část lesů v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací převáděna do kategorie lesy zvláštního určení (příměstské lesy).

Veřejná zeleň

Veřejná zeleň zahrnuje parky a parkově upravené plochy, městskou zeleň (Sítenské údolí, Podprůhonské údolí), doprovodnou a rozptýlenou zeleň, parkové lesy atd. Kladenská radnice každoročně se zvyšuje intenzitu údržby veřejné zeleně a realizuje investiční akce v této oblasti. V roce 1999 byla provedena parková úprava území mezi kladenským gymnáziem a přilehlým sídlištěm, v roce 2000 byl nedaleko vystavěn nový netradičně řešený Park Trilobit.

Rok poté byl zásadně zrekonstruován park na nám. Svobody a částečně dokončena zámecká zahrada, na rok 2002 jsou zahájeny investice do obnovy parků ve Dvořákových sadech u kladenského divadla, u gymnázia a na nám. Sítná. Je navržena revitalizace rozsáhlého Sítenského údolí. Na úpravu dosud čeká Podprůhonské údolí. Toto území je koncipováno jako jedna z nejvýraznějších přírodních dominant v bezprostřední blízkosti centra města, která svou rozlohou přesahuje Sítenské údolí. Areály škol, zdravotnických zařízení a podobně se řadí do kategorie vyhrazené zeleně. Soukromá zeleň svým rozsahem zaujímá nikoliv nedůležitou část města a má výrazný vliv na mikroklima celého města.

Ocenění města Kladna Evropskou unií

Výsledkem snah kladenské radnice v oblasti životního prostředí se stalo ocenění města Kladna v soutěži EU "Město v souladu s požadavky Evropské unie" za roky 2000 a 2001. Jedná se o primát českého města, kdy tato cena byla získána více než jedenkrát. Zároveň se tak potvrzuje správnost kroků vedení radnice a všech spolupracujících institucí a jednotlivců směřujících k přeměně Kladna na moderní město.

Historie města

Téměř po dvě století bylo kladenské černé uhlí proslulé svou kvalitou po celé naší vlasti, stejně značka výrobků kladenských oceláren "Poldi" proslavila naše město již před 1. světovou válkou a zejména v meziválečném období bez nadsázky po celém světě. A přece zůstávalo Kladno, vzdálené pouhých 30 km od hlavního města země, v podstatě až do poloviny minulého století zcela stranou veřejnému ruchu i pozornosti a na rozdíl od některých sousedních měst, jako byly královské městu Slaný, nepřekročilo svým rozsahem a významem něžný charakter podobných řemeslnicko-zemědělských poddanských městeček.

O jeho počátcích nemáme žádné bližší doklady, protože zprávu středověkého kronikáře Václava Hájka z Libočan, který ve své Kronice české z r. 1541 mluví o vpádu slovanského kmene Lučanů ke Kladnu ruku 858, musíme považovat za jednu z četných neprokázaných smyšlenek tohoto kdysi oblíbeného a hojně čteného autora.

Bezpečná písemná svědectví o Kladnu nacházíme až na počátku 14. století, kdy nevelká ves na pokraji rozsáhlých lesů - samo její jméno odvozují jazykovědci od slova kláda, ve staročeském významu vzrostlého lesa, poskytujícího stavební materiál - náležela zemanskému rodu Kladenských z Kladna, kteří tu podle Augusta Sedláčka vlastnili tři tvrze. V soudobých pramenech se setkáváme s četnými příslušníky tohoto rodu v různých hodnostech světských i duchovních a známe i jejich prostý erb, kterým byl černý, stříbrně lemovaný štít. Jedinou dochovanou památku na tento nejstarší rod feudálních držitelů Kladna představují jednoduché kamenné náhrobky dvou jeho členů zazděné kdysi v původním kostele a po jeho zboření v r.1897 přenesené do přízemní východní arkády kladenského zámku. O vlastním životě vsi, jejíž držení se v 1. polovině 16. století soustředilo již v rukou jediné větve rodu Kladenských, i o účasti jejích obyvatel na pohnutých osudech naší vlasti za husitských válek a v době poděbradské a jagellonské se pro nedostatek zpráv můžeme bohužel jen dohadovat.

Po vymření rodu Kladenských "po meči" roku 1543 se vlády nad Kladnem ujal v důsledku sňatkového spříznění rytířský rod Žďárských ze Žďáru. Získal dědictvím již značné rozrostlé panství, k němuž náležely Kročehlavy, Motyčín a další vsi nebo jejich díly a které se v 2. pol. 16. století dále rozšiřovalo. Výrazem vyššího sociálního o postavení rodu se stala nová renesanční budova zámku ze 60. let tohoto století a také vlastní Kladno se dočkalo na přímluvu své vrchnosti, pana Jiřího Žďárského, roku 1561 povýšení na městečko, které mu kromě obvyklých výsad, např. povolení dvou výročních a jednoho týdenního trhu, přineslo i právo používat vlastního znaku; stal se jím modrý štít s polovinou stříbrná orlice, rodového znaku Žďárských, a rysem v přirozené barvě, který snad měl ukazovat na bohatství lovné zvěře v lesnatém okolí. Na ekonomickém rozvoji městečka se podíleli a větší váhu v jeho sociální struktuře získali v této době i příslušníci různých řemesel, sdružení ve společném cechu ("rajcechu"), jehož artikule potvrdil roku 1586 významný člen rodu žďárských, pan Ctibor Tiburcí, postupně nositel řady funkcí v zemských úřadech; s dobou jeho vlády je spojena i nadace pro kladenského kantora a založení špitálu.

Novým sídlem představitelů obecní samosprávy se v této době stala budova radnice na jižní straně náměstí - rynku, v níž zasedali obecní konšelé v čele s purkmistrem; byla přestavěna v r.1843 a sloužila svému účelu až do r. 1877. Výrazem trestní pravomoci obce byl kamenný pranýř, umístěný původně u rybníčku uprostřed rynku, který byl po postavení Mariánského sousoší přemístěn na prostranství před radnicí.

Nevalné zdi obklopující městečko - o skutečných městských hradbách lze stěží mluvit - je neuchránily před pohromami třicetileté války, z nichž největší bylo jeho vypálení od oddílu polských kozáků v předvečer bělohorské bitvy. Tehdejší pán na Kladně, Florián Jetřich Žďárský, který dlel v době českého povstání na svatební cestě v Německu a Itálii, dosáhl značného společenského vzestupu sňatkem s Koronou, dcerou Jaroslava Bořity z Martinic, pána na sousedním Smečně, a byl přijat do panského stavu s titulem hraběte. Kladenským ulehčil v obtížích válečné doby osvobozením od odúmrti, potvrdil jejich privilegia, jež rozmnožil o třetí výroční trh, a na rakovnickém předměstí u špitálu dal postavit kapli zasvěcenou sv. Floriánu. Jeho jediný mužský potomek František Adam Eusebius zemřel neženat roku 1670 a kladenské panství, které za něho dosáhlo největšího rozsahu - zahrnovalo celkem 42 vesnic, jejichž správa byla řízena z kladenského zámku - bylo v r.1688 rozděleno mezi pět sester - dědiček. Kladenský díl zakoupila posléze v r. 1701 za 132 000 rýnských zlatých Anna Marie Františka, velkovévodkyně toskánská a paní na Buštěhradě, ale již r. 1705 jej prodala za stejnou částku mnišskému řádu benediktinů z kláštera sv. Markéty v Břevnově, v jehož držení pak zůstal až do r.1848.

Obraz Kladna na sklonku panství rodu Žďárských, jak nám jej podává poněkud idealizovaná perokresba K. Springlera z r.1880,

zachycuje rozlohou nevelké městečko, omezené v podstatě na rynk obklopený přízemní zástavbou, z níž vynikají dvoupatrová budova zámku o čtvercovém půdorysu, gotický kostelík Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí a hřbitůvkem, radnice s věžičkou a panský pivovar; z rynku vycházejí hlavní komunikace, spojující městečko se světem, čtyřmi branami - Pražskou i Rakovnickou, Unhošťskou, Velvarskou a Slánskou, a na vznikajícím Rakovnickém předměstí spatřujeme původní Floriánskou kapli se špitálem.

Takto načrtnutá podoba městečka z doby po třicetileté válce doznala závažných změn v období vlády břevnovských benediktinů, především za uměnímilovného opata Otmara Zinka. V jeho službách pracoval slavný barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který zanechal na Kladně tři díla z posledního desetiletí své umělecké činnosti, patřící dnes k předním kulturním památkám města: je to přestavba zámečku do dnešní podoby, jež znamenala hlavně odstranění jižního křídla budovy a její snížení o jedno patro, dále nová barokní centrální stavba Floriánské kaple, ke které byl základní kámen položen za účasti architekta v r. 1751, a především krásné Mariánské sousoší ve středu náměstí z r. 1741, jehož sochařská složka, vrcholící půvabnou postavou Immaculaty s Ježíškem, je dílem Karla Josefa Hiernla. Z památek této doby zaslouží připomenutí i fresková výmalba zámecké kaple sv. Vavřince od Jana Karla Kováře, který vyzdobil rovněž starý farní kostel.

Jako součást panství břevnovských benediktinů sdílely jeho osudy spolu s Kladnem i blízké Kročehlavy a část vsi Dubí, jejíž větší díl však náležel, stejně jako sousední Dříň a Vrapice se starobylým, původně románským kostelem, od r. 1741 vévodům bavorským, od nichž tyto vsi přešly roku 1805 na rod habsburský a roku 1847 se staly součástí soukromých statků císařských. Další obce, jež za našich dnů splynuly s Kladnem a tvoří jeho místní části, jsou mladšího původu: Rozdělov, vzniklý u poplužního dvora Veteřova roku 1783 rozdělením klášterních pozemků, a v téže době i Štěpánov, pojmenovaný po svém zakladateli opatu Štěpánu Rautenstrauchovi, který posléze splynul s nedalekými Kročehlavy.

Pod správou břevnovského kláštera vstoupilo Kladno a přilehlé obce do 19. století, jež přineslo pro dosud odlehlý zemědělský kraj změny v ekonomické, demografické i sociální a politické sféře, provázející jeho přerod v důležitou průmyslovou oblast středočeského regionu. Hybnou silou tzv. průmyslové revoluce se tu stal vznik a rychlý rozvoj těžby kamenného uhlí a výroby železa - dvou odvětví, jež vtiskla městu a jeho širokému zázemí charakteristickou tvář a odrazila se výrazně i v jeho materiální a duchovní kultuře.

Naléhavá potřeba zdroje paliva pro rodící se strojovou tovární výrobu vedla k soustavnému hledání ložisek uhlí, jehož bohaté zásoby byly již v 70. letech 18. století zjištěny na výchozech ve vrapickém údolí nedaleko Buštěhradu. Historicky doložený příběh o krtkovi a nálezcích - drvoštěpech Václavu Burgrovi a Jakubu Opltovi se stal počátkem zakládání četných vrchnostenských i soukromých dolů na buštěhradském panství, odkud v dalších desetiletích postupovalo kutání na západ - až do blízkosti Kladna. Proslulý nález uhlí u Dříně v r.1846, spojený se jménem Jana Váni, přivedl na Kladno kapitálově silné podnikatele v čele se známým českobudějovickým průmyslníkem Vojtěchem Lannou, který spolu s dalšími moravskými podnikateli, bratry Kleinovými, založil v r.1848 Kladenské kamenouhelné těžařstvo. Váňa, jmenovaný horním ředitelem, vyhloubil pro ně v následujících letech další šachty v blízkosti Kladna a otevírání nových uhelných polí v 60. a 70. letech ve vzdálenějším okolí města oživilo celý kraj nebývalým ruchem i změnilo jeho panorama charakteristickým symbolem uhelného průmyslu - železnými konstrukcemi těžních věží s neutuchajícím rytmem točících se kol.

Společnost jmenovaných podnikatelů spolu s dalšími účastníky však položila v 50. letech také základ k druhému odvětví kladenského průmyslu - železářství, a to stavbou Vojtěšské hutě (Adalberthütte) u Kladna v r. 1854 a založením Pražsko-železářské společnosti (PSL, Prager Eisenindustrie-Gesellschaft) v r. 1857, když surovinová základna tohoto podnikání byla nalezena vedle bohatých zásob kladenského uhlí v právě objevených ložiscích železné rudy u Nučic. K Vojtěšské huti pak přistoupila roku 1889 jako druhý velký závod kladenského železářství Poldina huť (Poldihütte), založená ředitelem PŽS Karlem Wittgensteinem (jméno dostala po jeho manželce Leopoldině) a postupně specializovaná na výrobu proslulých ušlechtilých legovaných ocelí.

Není v možnostech tohoto stručného přehledu sledovat podrobněji další technickoekonomický vývoj uhelného dolování a železářského průmyslu na Kladně, je však třeba vyzvednout jejich zásadní vliv na nebývalý růst města od počátku 50. let minulého století. Příliv pracovních sil, zlákaných možností obživy, snad z celých Čech zmnohonásobil v krátké době počet jeho obyvatel, a současně rozsáhlá parcelace pozemků zejména na jih a západ od historického jádra a živelný růst hornických a hutnických domků zcela změnily jeho tvářnost. Strmý severní svah na západ od zámku zaplnila pitoreskní zástavba s úzkými uličkami, schody a terasovitými zahrádkami, tzv. Podprůhon, vyvolávající při pohledu z protilehlého Ostrovce iluzi jakési betlémské kulisy, zatímco podél silnice k Rozdělovu vyrostla další svérázná čtvrť, tzv. Nové Kladno, se souběžně probíhajícími uličkami, označenými "po americku" římskými číslicemi I-XVI.

Bouřlivý růst města a jeho ekonomického potenciálu se nutně odrazili v jeho místě ve veřejné správě: roku 1870 se Kladno konečně dočkalo povýšení na město, v r. 1878 se stalo sídlem okresního soudu (do té doby náleželo k soudu v Unhošti), v r. 1893 v něm bylo zřízeno okresní hejtmanství (dosud náležel kladenský okres do obvodu politické správy na Smíchově) a konečně v r. 1898 mu byl udělen čestný titul "královského horního města"; na samém prahu 1. světové války, v r. 1914, pak rozmnožil císař František Josef I. městský znak o symboly hornictví - zkřížená stříbrná kladívka ovinutá zlatou stuhou.

Zároveň počalo Kladno, zaostávající dosud v mnoha směrech své občanské vybavenosti, nabývat od počátku 90. let za prozíravého řízení starosty MUDr. Jaroslava Hrušky (stál v čele města od r.1889 do r.1918) velkoměstského rázu prováděla se městská kanalizace a dláždění ulic, bylo zavedeno elektrické osvětlení, vybudován vodovod (ze zdrojů u Dobré) a střed města se ozdobil řadou výstavných veřejných budov. Byla to zejména v l. 1897-1898 zbudovaná radnice, kterou v novorenesančním slohu projektoval Jan Vejrych a sochař Antonín Popp okrášlil charakteristickou sochou rytíře,

nový kostel v podobě trojlodní pseudorománské baziliky (dokončen r.1900 podle projektu Ludvíka Láblera)

a divadlo, dílo mladého architekta Jaroslava Rosslera z r. 1912 v pozdně secesním stylu, ovlivněném kotěrovskými zásadami tzv. nové moderny;

patřila k nim dále hodnotně secesní stavba reálky (dnes gymnázia) z let 1903-1905 podle projektu Aloise Dryáka, rodáka z Olšan a žáka prof. Bedřicha Ohmanna,

a další secesní architektura Okresního domu (nyní Státní vědecká knihovna) od stavitelů Josefa Maříka a Karla Šidlíka z let 1909-1911.

Zasloužené pozornosti se dále ze staveb této doby těší novorenesanční budova tzv. býv. lékárny U české koruny na Masarykově třídě (na obrázku vpravo), práce kladenského architekta Václava Krotkého z r.1891, ozdobená sgrafity podle návrhů Mikoláše Alše.

A je třeba připomenout, že také kladenské průmyslové závody přispěly k estetické tvářnosti města, když přivedly do Kladna dva přední architekty své doby. Byl to především vídeňský architekt, moravský rodák Josef Hoffmann, který postavil v r.1903 pro Poldinu huť v Příční ulici Dům hostů (tzv. Poldihaus), jednoduchou stavbu z režných struskových cihel, později rozšířenou, jež svou účelnou elegancí a stylově jednotným funkčním vnitřním vybavením daleko předstihlo soudobou architekturu; jeho příklad ovlivnil nepochybně i práce některých kladenských stavitelů. Dále pak to byl významný pražský německý architekt Josef Zasche, který projektoval v r. 1906 v střídmé podobě úřednickou vilu pro zaměstnance PŽS (dnes okresní hygienická stanice). Ale také občanská výstavba mnoha činžovních a rodinných domů v předválečném i meziválečném období (v tzv. Habešovně, na Sítné aj.) vykazovala solidní úroveň a poskytovala majitelům, hlavně z řad živnostnických, úřednických i z příslušníků některých dělnických profesí, dobré podmínky k bydlení, které ovšem stály v zřejmém kontrastu s bytovou úrovní chudších vrstev obyvatelstva.

Letmý pohled na období 1. republiky na Kladně zaměříme nyní znovu na vnější tvářnost města, jež se v této době obohatilo o některé další architektonicky hodnotné veřejné budovy, jako byla např. klasicizující budova revírní bratrské pokladny (dnes okresní soud) od Aloise Dryáka, velkorysá dekorativní zástavba západní fronty náměstí Svobody (býv. okresní nemocenská pojišťovna arch. Rudolfa Černého, rodáka ze Štěpánova, Lidový dům opět od Al. Dryáka), nedaleké objekty učňovské školy a nové školy na Amálce taktéž od Rud. Černého, mateřská škola v Habešovně od Jaroslava Rosslera, jehož starší prací byla i tiskárna Jaroslava Špajdra a průmyslová škola, aj. A nechceme opomenout ani první sochařská díla, jež okrášlila v této době veřejná prostranství města, zejména pomníky s bustami Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany od sochaře Jaroslava Volfa a arch. Jaroslava Beránka v Dvořákových sadech u Divadla.

Z mnohotvárného veřejného života našeho města v době 1. republiky, jehož pestrost zde nemůžeme zdaleka postihnout, bychom přesto chtěli namátkou vybrat alespoň tři události, jež se zdají být dobově příznačné a i dnes aktuální. První z nich je kronikářský zápis o návštěvě prezidenta republiky T. G. Masaryka, který přijel na koni z Lán v odpoledních hodinách dne 30. června 1927 a projel s nepočetným doprovodem městem, zcela neohlášen a nečekán. Druhá je návštěva - tentokrát organizovaná a provázená velkou účastí veřejnosti - chicagského starosty Antonína Čermáka dne 10. srpna 1932. Populární rodák byl tehdy vítán fanfárami z Libuše, promluvil k jásajícím občanům z radničního balkónu a zhlédl svůj rodný dům v ulici na Novém Kladné, z něhož vyšel kdysi jako dítě chudých vystěhovalců. A konečně je to 1. máj 1938, kdy se v Kladně poprvé podařilo uskutečnit - v závěru oslav jednotlivých politických stran - jejich společný projev na hlavním (tehdy Wilsonově) náměstí jako výraz odhodlání všech demokratických sil Kladenska bránit republiku, její jednotu a celistvost proti ohrožení zvenčí.

Také pokud jde o osudy Kladna v době nacistické okupace, zůstává úkolem historiků zachytit v plné šíři činnost všech odbojových složek, v jejichž řadách byli jak komunisté, tak např. členové vojenské organizace Obrana národa, Sokolové a další. Zvláštní zmínku však zasluhuje alespoň událost, jež na počátku okupace vzbudila mimořádnou pozornost doma i v zahraničí - zastřelení německého policisty Wilhelma Kniesta v Kladně v noci na 8. června 1939, jehož původci byli studenti průmyslové školy Jan Smudek a František Petr. Jejich spíše dobrodružný než vlastenecký čin měl totiž pro město vedle bezprostředních opatření další důsledky: kromě velké peněžité pokuty znamenal sesazení a uvěznění všech členů městského zastupitelstva (starosta František Pavel se krátce potom stal na moravském Špilberku první obětí nacistů) a jeho nahrazení německým vládním komisařem. V roce 1941 pak došlo k sloučení Kladna s Kročehlavy, Rozdělovem a spojenými obcemi Dubí, Dříň a Újezd pod Kladnem v jedinou obec, které bylo po Květnovém povstání zrušeno, ale opět obnoveno v r. 1946. Na tomto místě je možno dodat, že v r. 1950 byly ke Kladnu připojeny ještě Vrapice a v r. 1980 s ním splynula obec Švermov, která vznikla opět v r. 1949 sloučením Motyčína a Hnidous, jako poslední část velké sídelní aglomerace kladenské.

O poválečné historii našeho města platí snad ještě více, co již bylo několikrát zdůrazněno v předchozím vyprávění, že pro její skutečně všestranné zhodnocení chyb