|
Aktuální problémy - zahraniční politika ČR (dílčí projekt - ekonomická teorie)Bachelor of Business Studies Aktuální problémy - zahraniční politika ČR (dílčí projekt - ekonomická teorie)
V projektu aktuální zahraniční problémy ČR republiky jsem se snažila popsat postupně co je úlohou zahraniční politiky, její historický vývoj, současný stav zahraniční politiky se zaměřením na aktuální problémy zahraniční politiky České Republiky. Pro zajímavost připisuji i kapitolu zaměřenou na rozpočet MZV. Zahraniční politika - význam a její historický vývoj Úloha zahraniční politiky Zahraniční politika zaujímá významné místo v politice každého státu. Umožňuje mu prosazovat jeho zájmy mimo vlastní území a současně vytvářet příznivé vnější podmínky pro jeho vnitřní vývoj. Zahraniční politika státu se uskutečňuje v konkrétním mezinárodním prostředí a je do značné míry určována soustavou hodnot a zásadami, které daný stát přijal za své. Jasná hranice mezi zahraniční a vnitřní politikou neexistuje, neboť vztah se zahraničím je ovlivňován, formulován a zprostředkován jak vnějšími, tak vnitřními politickými činiteli a procesy. Zahraniční politika úzce souvisí též s bezpečnostní politikou. Obě sledují obdobné zájmy a vzájemně se doplňují. Historický kontext Současné uspořádání Evropy a v ní probíhající demokratické procesy poskytují českému státu možnosti prosazovat jeho zájmy a hodnoty v míře, která je nesrovnatelná s minulostí. Meziválečné Československo se po dvě desetiletí aktivně podílelo na všech pokusech vytvořit základy bezpečné a demokratické Evropy. Vztahy se sousedy však zůstaly vesměs chladné a nástup nacismu definitivně pohřbil naděje na jejich zlepšení. Úsilí o kolektivní bezpečnost se minulo účinkem a evropské demokratické velmoci neunesly na sklonku 30. let zodpovědnost za mezinárodní uspořádání, jehož byly samy tvůrci. Rozklad versailleského systému předznamenal dočasnou ztrátu územní suverenity československého státu a vyústil ve druhou světovou válku. Československo se na padesát let stalo objektem nadvlády cizích mocností. Pád totality a rozdělení Československa Teprve svržení komunistické vlády v roce 1989 a rozpad sovětského impéria umožnily zahájit proces demokratické obnovy. Pád totalitních režimů a konec studené války otevřely české společnosti prostor k naplnění její touhy po svobodě a demokracii. Zároveň iniciovaly procesy, jež vedly k zásadním politickým změnám v Evropě. Rozpadly se tři státy a na jejich místě se ustavilo 22 nových států, mezi nimi i Česká republika. Pro mezinárodní postavení České republiky má zásadní význam skutečnost, že rozdělení bývalého Československa proběhlo spořádaně a mírovou cestou. Česká republika navázala na pozitivní výsledky zahraniční politiky Československa v letech 1989 - 1992. 42343flv47nbf8v
Omezení zahraniční politiky ČR Vznik samostatné České republiky zároveň zvýraznil některá omezení spojená s jejím postavením v mezinárodním společenství. Otevřená ekonomika České republiky je značně závislá na mezinárodní hospodářské výměně a citlivě reaguje na výkyvy ve světové ekonomice. Česká republika má jen omezené možnosti samostatně ovlivňovat mezinárodní prostředí. Principy zahraniční politiky České republiky Zahraniční politika České republiky vychází z těchto hlavních zásad: Hodnotový rámec Česká republika se hlásí k dědictví a hodnotám evropské civilizace. Multikulturalita současného mezinárodního prostředí však otevírá otázku po hodnotách a etických normách globálních. Za základní hodnoty považuje Česká republika obecné mezinárodní právo, princip vlády zákona a princip nezcizitelnosti přirozených lidských práv. Lidská práva Česká republika si uvědomuje, že lidská práva jsou nedělitelná a k jejich ochraně je zapotřebí aktivní, nápadité a dynamické politiky. Ve své politice se opírá o mezinárodní dokumenty, které upravují vztah občana a státu, zejména o Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou úmluvu o lidských právech a Evropskou sociální chartu. lb343f2447nbbf Demokracie Česká republika chápe demokracii nejen jako vnitropolitickou záležitost jednotlivých států, ale také jako předpoklad mírových vztahů mezi nimi. Jen prostřednictvím demokratických mechanismů mohou občané, kteří v konečném důsledku vždy nejvíce doplácejí na mezinárodní konflikty, projevit a realizovat svou touhu po míru a prosperitě. Suverenita a bezpečnost států střední velikosti typu České republiky je úzce spjata s demokratickým mezinárodním systémem. Mírové metody a prostředky Česká republika uplatňuje ve svých vztazích s ostatními státy v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů mírové metody a prostředky. Usiluje o to, aby mezinárodní vztahy byly založeny na zásadách mezinárodního práva, svrchovanosti, politické nezávislosti a územní celistvosti států. Je připravena v souladu s mezinárodním právem podpořit kroky mezinárodního společenství vůči těm, kteří tyto zásady porušují. Kooperativnost Česká republika prosazuje mezinárodní spolupráci na zásadě vzájemné výhodnosti. Je si však současně vědoma, že neméně důležitá je zásada sdílené odpovědnosti a mezinárodní solidarity. Česká republika chápe význam kooperativních postupů, jež vedou ke zvýšení důvěry v mezinárodních vztazích, a je připravena podílet se na všech činnostech, které k tomu přispívají. Cíle zahraniční politiky ČR Cíle české zahraniční politiky vycházejí z definovaných zájmů státu. Je to především zajištění vnější bezpečnosti státu, vytvoření podmínek pro jeho mírový rozvoj a prosperitu státu a pro svobodný a všestranný rozvoj jeho občanů. Cílem zahraniční politiky České republiky je zařadit ČR do společenství vyspělých demokratických zemí, jimž bude rovným, spolehlivým a důvěryhodným partnerem, a převzít přiměřený díl odpovědnosti států demokratického společenství za vývoj v Evropě a ve světě. Česká republika uskutečňuje své zahraničněpolitické cíle rozvíjením dobrých vztahů se sousedními a ostatními státy, začleněním ČR do mezinárodních organizací, které zajišťují mír, bezpečnost a stabilitu na evropském kontinentě a ve světě, a vytvářejí podmínky pro ekonomický růst a prosperitu v evropském i světovém měřítku. Své zájmy a cíle sleduje česká zahraniční politika ve všech vztahových rovinách. Jde především o vztahy s mezinárodními institucemi, organizacemi a uskupeními a vlastní aktivní diplomacii v jejich rámci (multilaterální diplomacie), vztahy s jednotlivými státy (bilaterální diplomacie), o podporu vnějších ekonomických vztahů (ekonomický rozměr diplomacie), o kulturní prezentaci ČR v zahraničí (kulturní rozměr diplomacie), jakož i o dialog s nevládními organizacemi a sdruženími (veřejná a nestátní diplomacie). Česká zahraniční politika klade také důraz na mezinárodní spolupráci při ochraně životního prostředí (ekologický rozměr diplomacie). Nástroje zahraniční politiky Charakter současného mezinárodního prostředí vyžaduje komplexní přístupy a překonání úzce sektorových či teritoriálních pohledů. Jednotlivé roviny a nástroje zahraniční politiky se vzájemně doplňují a nezřídka prostupují. Multilaterální diplomacie Česká zahraniční politika využívá možností diplomatického působení na mnohostranných mezinárodních fórech, kde se uskutečňuje stále větší část mezinárodních vztahů. Česká republika je členem 56 mezinárodních vládních organizací. V roce 1999 se stala plnoprávným členem Severoatlantické aliance. V roce 1998 zahájila jednání o přistoupení k Evropské unii. Působí ve všech hlavních mezinárodních kontrolních režimech a v řadě funkčních mezinárodních uskupení. Pro Českou republiku s jejími omezenými zdroji a možnostmi jsou mezinárodní organizace platformou, kde může efektivně prosazovat své zájmy. Česká republika podporuje další racionální rozvoj mezinárodních organizací s cílem vytvořit fungující rámec pro efektivnější globální řízení a trvale udržitelný rozvoj. Bilaterální diplomacie V oblasti dvoustranné diplomacie má Česká republika k dispozici široký prostor pro aktivní působení. Udržuje diplomatické styky se 176 státy světa. V zahraničí působí 112 českých zastupitelských úřadů. Zvláštní důraz klade na politiku dobrého sousedství. Česká republika bude rozvíjet jak dvoustrannou, tak i regionální spolupráci ve středoevropském prostoru v kontextu se začleňováním do evropských a euroatlantických struktur. Česká zahraniční politika si je vědoma toho, že bilaterální vztahy s členskými zeměmi EU nabývají postupně charakteru vnitrounijních vztahů. Ekonomický rozměr diplomacie Česká zahraniční politika podporuje hospodářské zájmy českých podniků - jak v rámci mezinárodních ekonomických organizací, tak komplexní proexportní politikou. Aktivně se zapojuje do jednání, která směřovat k vyšší účinnosti mezinárodních ekonomických organizací, a podpoří opatření, která omezí negativní aspekty probíhajících globalizačních procesů ve sféře ekonomiky. Česká republika se v rámci svých možností aktivně podílí na činnostech spojených se zahraniční humanitární a rozvojovou pomocí. Veřejná a nestátní diplomacie V současné době roste význam mezinárodních aktivit, které vycházejí z občanské společnosti a nejsou bezprostředně spojeny s činností státu. Patří mezi ně např. styky mezi politickými stranami, krajanské vztahy, kulturní výměna, vzdělávání a výzkum, ekologické, humanitární aktivity apod. Úloha nevládních organizací roste zejména tam, kde vládní a mezivládní instituce nejsou schopny včas a pružně reagovat (např. při organizování humanitární pomoci, při stabilizaci a rozvoji oblastí, jež prošly konfliktem atd.). Česká zahraniční politika bude tyto tendence brát v úvahu, napomáhat při získávání potřebných informací a podporovat konkrétně zaměřené projekty. Ekologický rozměr diplomacie Ochrana životního prostředí a zabezpečení trvale udržitelného rozvoje jsou dnes globálními problémy, jejichž řešení vyžaduje společné úsilí všech států světa a vypracování jak globálních, tak národních strategií a přístupů. Význam ekologického rozměru současných mezinárodních vztahů dokazuje rostoucí množství mezinárodních úmluv i dvoustranných dohod o eliminaci negativních dopadů průmyslového rozvoje na životní prostředí. ČR bude při rozvoji mezinárodní ekonomické spolupráce dbát na přísné uplatňování ekologických standardů odpovídajících mezinárodním závazkům i požadavkům národní legislativy.
Kulturní rozměr diplomacie Česká zahraniční politika vychází z předpokladu, že kulturní, školské, vědecké a nevládní vztahy vytvářejí prostor pro vzájemné poznávání a sbližování států, národů a kultur i pro navazování a realizaci obchodních a investičních kontaktů. Díky své autentičnosti, často osobní povaze, a tím i určité nezávislosti na momentálních výkyvech politického klimatu, přispívají tyto styky ke stabilitě mezinárodní politiky. Česká zahraniční politika bude věnovat stálou pozornost kulturní prezentaci ČR v zahraničí, která významně přispívá k vytváření pozitivního obrazu státu a růstu jeho mezinárodní prestiže. Bude přitom maximálně využívat Českých center a postupovat ve spolupráci s ministerstvem kultury Zahraniční služba Naplnění cílů zahraniční politiky státu je primární úkol zahraniční služby. Úspěšnost zahraniční politiky státu do značné závisí na odborné úrovni zahraniční služby, její organizaci a schopnosti reagovat na rychle se měnící prostředí. Zahraniční služba demokratické země jako je Česká republika musí být budována na nestranickém principu a uskutečňovat politiku demokraticky zvolené vlády. Tvorba zahraniční politiky České republiky Konsensuálnost Zahraniční politika musí respektovat a reflektovat propojenost mezinárodních a domácích politických, ekonomických a sociálních procesů a vztahů. Nadstranický konsensus týkající se zahraniční politiky je důležitý k tlumení destabilizačního dopadu této propojenosti. To neznamená, že je zahraniční politika vyňata z procesu soupeření mezi politickými stranami v rámci demokratického systému. Legitimní spor idejí a politických přístupů ale nesmí ohrožovat zájmy státu. Zahraniční politika České republiky se uskutečňuje na základě konsensu v hlavních otázkách. Tento konsensus vychází z dialogu napříč politickým spektrem na půdě Parlamentu České republiky i mimo něj a na dialogu mezi vládou, parlamentem a prezidentem republiky. Dialog s občany Významným zdrojem pro koncipování zahraniční politiky České republiky je stálý dialog mezi ústavními činiteli a orgány a občany ČR. Zahraniční politika státu má občanům nejen sloužit, ale zároveň jim pomáhat orientovat se ve složitých souvislostech mezinárodních vztahů. Otevřená zahraniční politika je možná pouze v oboustranné komunikaci mezi státem a občanskou společností. Neinformovanost a kabinetní politika vede k nezájmu občanů a v konečném důsledku k omezení demokratické tvorby a kontroly zahraniční politiky. Působnost a pravomoci státních orgánů Působnost a pravomoci státních orgánů při uskutečňování zahraniční politiky ČR jsou určeny a vymezeny Ústavou ČR a kompetenčním zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy pro oblast zahraniční politiky. Zabezpečuje vztahy k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením a koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce. Ekonomická diplomacie Důležitou roli v proexportní politice státu hraje ekonomická diplomacie. Péče o rozvoj vnějších ekonomických vztahů musí být prioritním úkolem českých zastupitelských úřadů v zahraničí. Činnost ekonomicky orientovaných diplomatů se bude zaměřovat na vytváření podmínek pro rozvoj konkrétních obchodních kontaktů a k podnícení zájmu zahraničních investorů o přímé zahraniční investice v ČR. Součástí ekonomické diplomacie jsou též jednání představitelů státu, vysokých státních úředníků i podnikatelských misí o konkrétních otázkách vnějších ekonomických vztahů. Spolupráce MZV a MPO Při uskutečňování zahraničně-obchodní politiky, zajišťování zahraničního obchodu a podpoře exportu postupuje MZV v těsné spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). MZV vytváří příznivé podmínky pro rozvoj vnějších ekonomických vztahů ČR a podle místních možností i technicko-organizační předpoklady pro prosazování exportních zájmů českých podnikatelských subjektů na zahraničních trzích. Cílem těsnější spolupráce MZV s MPO je zlepšit činnost obchodně-ekonomických úseků českých zastupitelských úřadů v zahraničí a využít rozpočtových možností ke zvýšení počtu diplomatů, kteří se zabývají vnějšími ekonomickými vztahy. Ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo průmyslu a obchodu se zaměří na zdokonalování současných a vytváření nových informačních systémů, které umožní českým podnikům přístup k informacím o obchodních možnostech v zahraničí Charakteristika současného mezinárodního prostředí Činitelé současných mezinárodních vztahů Současná mezinárodní politika se odehrává jako vzájemné působení řady činitelů - suverénních států, uskupení států s různým stupněm integrace v mezinárodních organizacích a institucích a nestátních činitelů. Současné mezinárodní prostředí po skončení studené války a bipolární konfrontace je charakterizováno rozptylem moci, autority, rizik a ohrožení. Mezinárodní vztahy jsou ve stálém vývoji, směřují k mnohovrstevnaté komplexnosti, kdy vedle sebe existují prvky řádu a integrace s elementy chaosu a fragmentace. Role, význam a vliv jednotlivých činitelů se mění, a to mnohdy ve velmi krátkém časovém období. Zahraniční politika ČR se orientuje na ty činitele a síly, které podporují mír, stabilitu, řád, předvídatelnost a kontinuitu. Suverénní stát Suverénní stát zůstává i nadále rozhodujícím aktérem mezinárodní politiky a nejdůležitějším subjektem mezinárodního práva. Zároveň je však vystaven tlakům z vyšších a nižších rovin společenské organizace a jeho výsadní postavení v řadě oblastí - včetně mezinárodněpolitické - se postupně omezuje. Shora nutí proces globalizace jednotlivé státy hledat na mezinárodní či nadnárodní úrovni řešení mnohých problémů, které jsou nad jejich síly a možnosti. Zdola omezuje rozhodovací autonomii jednotlivých států proces regionalizace, kdy stát předává část rozhodovacích pravomocí na nižší správní a organizační úrovně. Obě tyto tendence se projevují i v zahraniční politice ČR Mezinárodní organizace Role mezinárodních organizací po studené válce vzrostla. Je to důsledek intezivně se prosazujících globalizačních procesů, liberalizace světové ekonomiky, rostoucí vzájemné závislosti států a zrychleného rozvoje vědy a techniky. Zvyšuje se počet problémů, jejichž řešení přesahuje možnosti jednotlivých států. Proto sílí snahy o regulování nových procesů a stabilizaci a posilování řádu v mezinárodních vztazích. Řada mezinárodních organizací se v období po studené válce úspěšně adaptuje na nové prostředí a rozšiřuje pole své působnosti. Zároveň se projevuje snaha hledat odpověď na nové výzvy pružným seskupováním států bez vytváření tradičních institucionálních struktur. Pro ČR představuje mnohostranná spolupráce a členství v mezinárodních organizacích či seskupeních také nástroj k vyrovnávání relativní mocenské a ekonomické asymetrie ve vztazích k větším státům. Nestátní činitelé V současném mezinárodním systému působí stále větší počet nestátních činitelů, které rostoucí měrou omezují možnosti samostatného působení suverénních států. Například činnost nadnárodních korporací, globálních médií, transnacionálních nátlakových lobby, skupin vymezených etnicky, nábožensky či regionálně a usilujících často teroristickými prostředky o větší míru nezávislosti na státní moci, stále častěji vyžadují spolupráci mezi státy i v oblastech, které jsou považovány za vnitropolitické. Zároveň se konstituují jako stále důležitější faktor mezinárodních vztahů instituce a organizace, které vycházejí z občanské společnosti. V řadě oblastí (např. ochrana lidských práv a práv menšin, sociální otázky, ochrana životního prostředí atd.) vyvíjejí tyto organizace činnosti, jež představují doplnění tradičních instrumentů zahraniční politiky státu. Česká zahraniční politika přihlíží při formulaci svých cílů i při jejich praktickém naplňování k existenci a působení nestátních činitelů. Zaměření české zahraniční politiky pro rok 2002
Česká republika a Evropská unie V letošním roce je jednoznačnou a prvořadou prioritou české zahraniční politiky vstup ČR do Evropské unie. Jsme ve fázi, kdy se rýsuje dokončení jednání o přistoupení. Koncem letošního roku by měla být zformulována smlouva o přistoupení ČR k Evropské unii. Uplynulý rok 2001 byl z hlediska pokroku v přístupových jednání velmi úspěšný. ČR předběžně uzavřela 11 kapitol, dohromady tedy 24 kapitoly z celkového počtu 31 a zařadila se tak přední místo mezi kandidátskými zeměmi. Pozitivní vývoj byl výsledkem vysoké aktivity jak na straně České republiky, tak na straně předsednictví Rady EU – švédského a následně i belgického a intenzívní práce Evropské komise.
Česká republika a Severoatlantická aliance 12.března - završila Česká republika třetí rok svého členství v NATO. Uplynulý rok byl ve znamení závažných událostí, které ovlivnily vývoj mezinárodních vztahů obecně i Atlantické aliance zvláště. Teroristické útoky proti Spojeným státům 11.září 2001 přinesly nové prvky do mezinárodního bezpečnostní prostředí. Prověřily též mechanismy mezinárodních i národních bezpečnostních systémů. V rámci NATO došlo poprvé k aplikaci čl. 5 Washingtonské smlouvy. Útok proti USA byl považován za útok proti všem členským státům Aliance. Došlo k vytvoření široké mezinárodní protiteroristické koalice. Další otázkou, jež je v současné době na pořadu dne, je vztah NATO k Ruské federaci. Vývoj po 11.září 2001 a postoj Ruska vůči mezinárodnímu terorismu ukazují na potřebu prohloubit spolupráci mezi NATO a Ruskem a též upravit institucionální rámec pro tuto spolupráci. Společná stálá rada, která v současné době jedná ve formátu 19 plus 1 pravděpodobně bude nahrazena novým orgánem, který by zasedal ve formátu 20, což by otevřelo prostor pro společný postup, iniciativy i spolurozhodování a spoluodpovědnost Ruska v konkrétních otázkách předem v rámci Aliance odsouhlasených.
Bilaterální vztahy České republiky V bilaterálních vztazích České republiky zaujímají zvláštní místo vztahy se sousedními státy. Jejich rozvíjení a prohlubování považuje česká vláda za jednu ze zahraničně politických priorit. Česká Republika a Slovensko |
