NOVÝ SVĚT - Část první - Aztécká říše

Úvod 18242hkd63ojx9b

„Ze začátku jsem postupoval snadno. Řidší vzduch ve výšce 2400 m n. m. Potom jsem obešel malý vršek a div se mi nezatočila hlava z toho, co jsem spatřil. Jako obrovské schodiště se přede mnou zvedaly terasy starých Inků.... Která etnická skupina Inků používala tyto stovky teras?... Razil jsem si cestu spletí popínavých rostlin. Zahradila mi ji teď porostlá mechem a zpola zakrytá stromy. Obrovské kamenné kvádry jako by byly slepené, avšak bez malty - skvělá incká stavební památka.... Byla to část starého domu. Pod ním stál druhý a pod ním jsem objevil stromy porostlé křovím.“

Takto popisuje mladý historik Hiram Birgham rok 1911, kdy objevil kamenné město Inků, údajně útočiště posledních zbytků Incké armády, které nazval Machu Picchu. Vraťme se ale na začátek. Tím člověkem, kterého by mohl někdo proklínat, někdo by mu mohl děkovat, je Kryštof Kolumbus. Dne 12. Října přistál na 1492 dnešním San Salvadoru na Bahamách. Domníval se, že je v Orientě a že objevil novou cestu do východních zemí. Ani se mu nesnilo, co objevil. Stál na prahu nového a obrovského kontinentu, jehož význam v budoucnosti přesáhne daleko význam zemí, jež hledal. Stál na prahu nového světa. Velké kontinenty táhnoucí se do nedohledna, byly plné pohoří, velkých údolí a krásných a vzkvétajících civilizací, které byly smeteny a zničeny kvůli slávě, zlatu a ctižádostivým vůdcům.

Když do Nového světa připlul Kryštof Kolumbus, existovali tam dvě velké a mocné civilizace: Kultura Aztéků v Mexické vysočině a Incká kultura v Andách a jihoamerických pouštích. Ale nejskvělejší kultura byla Máyská. Rozmachu dosáhla v 8. Století, ale zanedlouho v r. 964 se pak z nevysvětlitelných důvodů rozpadla.

1 Objev Kryštofa Kolumba

Kryštof Kolumbus sice Ameriku objevil, ale četná svědectví říkají, že v minulosti už musel někdo ze Starého světa Ameriku navštívit. Dalo by se říci, že Amerika měla příležitostný styk se světem už dávno předtím, než ji Kolumbus objevil pro Evropu. Tak např. za důkaz lze považovat staré hliněné předměty, které se našly před časem na Ekvádorském pobřeží. Podobají se do detailů keramice vyráběné ve 3. tisíciletí př. n. l. v Japonsku. jediné logické vysvětlení spočívá v převozu této keramiky přes Tichý oceán. Ale to dnes nejsou jen nedoložené dohady. jako svědectví posloužily nálezy punských, byzanckých či římských mincí v oblasti kanadských jezer.

Amerika je však od ostatních kontinentů oddělena dvěma největšími světovými oceány. Eurasijská civilizace byla založena na kole, na rýži, na psané abecedě a nástrojích z bronzu, železa nebo oceli. S vyjímkou bronzu nebylo nic, co by v Novém světě znali. Naproti tomu Amerika pěstovala plodiny, dnes všeobecně známé jako kukuřice, brambory, kakao, rajčata atd.

2.0. Aztécká říše

2. 1. Vznik Aztécké říše

Ke konci 13. století přitáhl ze severního Mexika na jih barbarský indiánský kmen. Vetřelci, ať se chtěli usadit kdekoli, civilizované kmeny je odevšad vyháněli - byli to Aztékové. Po několikaletých bojích se jim konečně podařilo založit na ostrůvku jezera Texcoco své hlavní město, Tenochtitlán, dnešní město Méxiko.

Zárohý rozmach Aztéků lze pochopit jako pozoruhodný sled kultur začínajících daleko před naším letopočtem. Jejich pokračovateli byli Mayové a Toltékové. Aztékové s svými krásnými městy a paláci byli spíše dědicové než tvůrci své civilizace. I když byli Aztékové velcí umělci, neustále vedli války a rozšiřovali svou říši. Za Aztéků nemohl být nikdy mír. Jejich bůh Vitopočtli potřeboval denně několik desítek lidských životů, aby mohl žít. Často se také schylovali ke květinovým válkám. To byly boje dvou stejně silných oddílů různých států. Boj končil tehdy, až obě strany nasbírali dostatečné množství zajatců. V Aztécké krvi byla pořád bojovnost jejich předků. Neustále rozšiřovali svou říši. Jejich bohatství bylo vidět hlavně na jejich hlavním městě Tenochtitlánu.

2. 2. Tenochtitlán

Do roku 1500 se Tenochtitlán rozrostl do metropole o velikosti 50 km² a obyvatelstvo čítalo přes 100 000 obyvatel. Tři široké hráze spojovaly ostrov s pevninou. kamenné akvadukty přiváděli pitnou vodu z pramenů v Chatapulteku, vzdáleného přes 5 km. Sídla šlechticů, administrativní budovy, chrámy to vše bylo buď zářivě bílé nebo tmavočervené. Španělé toto město přezdívali „Benátky Nového světa“. Plochu města zvětšovali tzv. chinampas - plovoucí zahrady. Byly to vory z rákosí a proutí pokryté bahnem. Během doby zapustily křeny do mělkého dna a změnily se v ostrovy. Největší dosahovali délky 100 m. Pěstovala se na nich kukuřice, ovoce, zelenina a květiny, které bojovní Aztékové tolik milovali. Přestože neznali vozy, nedělali si hlavu s dopravou. Ulice Tenochtitlánu byly kanály, po nichž pluly lodě. Spletí kanálů se plavily kanoe se zbožím na Tlateoco, největší tržiště města. Španělé vyprávěli o náměstí, kde se denně scházelo kolem 60 000 obchodníků a zákazníků ze 60 měst. Nabízeli zde šperky, zlato, drahé kameny, umělecké práce, med, ryby, krocany, vykrmené lysé psy, barviva, tabák a mnoho jiného.

2. 3. Montezuma II.

Roku 1502 usedl na trůn Montezuma II. Jeho říše však nebyla ničím jiným, než volným seskupením států, jež udržoval společný strach z panovníka. Některá města starého Mexika jako např. Tlaxcala. Jiná méně mocná města, která nesouhlasila s požadavky Aztéků, přepadli a jejich obyvatele zavlekli do svých měst, kde museli pracovat jako otroci nebo co bylo horší, byli obětováni bohům. Potom takovému nešťastníkovi vyřízli zaživa srdce z těla. Roku 1487 takto obětovali při zasvěcení jednoho chrámu více než 80 000 válečných zajatců a příslušníků podrobených států.

4. Aztécká společnost

Špičku sociální pyramidy tvořil Montezuma. Jeho moc jak se Španělé domnívali, nebyla dědičná, ale krále volila rada, která ho mohla také sesadit. Po knězích a šlechticích následovali úředníci spravující stát a obchodníci. Obchod byl velmi rozvinutý. Obchodníci často spojovali se svými záležitostmi diplomatické úkoly. Podávali informace o cizích státech, což mohlo vézt až k jejich obsazení. O stupínek níže stáli umělci (sochaři, tkalci, kameníci). PO nich přišli na řadu rolníci a prostí občané. Otroci tvořili nejnižší vrstvu aztécké společnosti. Zacházelo se s nimi jako se sluhy. Aztécký otrok se mohl po své vůli oženit. Jeho děti už měli od narození práva svobodného občana.

5. Montezumovy politické problémy a soukromý život

Během prvních 16 - ti let Montezumovy vlády byl Aztécký stát pořád ve válce. Neustále docházelo k povstání, jelikož se jedna provincie po druhé snažily vymanit z vlivu Aztéků. Král se o to příliš nestaral a stáhl se do ústraní a zcela se věnoval náboženským povinnostem.

Tak se zvolna stal takovým polobohem, to se projevovalo i při stolování. Předkládali mu na stůl 30 různých mís s krocany, křepelkami, zvěřinou, holuby a zajíci. Jeho oblíbeným jídlem byly čerstvé ryby ulovené v Mexickém zálivu přes 3OO km vzdáleném. Krásné mladé služebnice mu mezi jídly podávali misky s vodou, aby si mezi jednotlivými chody mohl umýt ruce.

0 Kvecalkoatl dodržel slib

Středem života Aztéků bylo náboženství. Uctívali přes 40 božstev, které potřebovali oběti, aby mohli odvrátit období sucha, hladomor, zemětřesení apod. Bohy nebylo snadné uspokojit, neboť chtěli to nejcennější - lidský život. Čím byla situace obtížnější, tím těžší bylo bohy uspokojit. Aztékové uctívali také Kvecalkoatla ( opeřeného hada), boha kněžství a vědění s bílou tváří a tmavým vousem. Podle pověsti stvořil lidi, kterým pak nanedlouho vládl. Musel se ale utkat v titánském boji s Vitopočtlim, bohem slunce a války. Vitopočtli nakonec svého protivníka vyhnal přes moře na východ. Kvecalkoatl ale slíbil, že se vrátí v roce Ce Acatl vrátí a ujme se vlády nad svým lidem. Roky Ce Acatl připadli na léta 1363, 1467 a 1519. Teď se psal rok 1518. jednoho dne se před králem objevil spěšný posel a sdělil mu, že v zálivu viděl dvě věže, či malé hory plovoucí na moři. Druhá zpráva hovořila o lodích s cizokrajnými lidmi se světlou pletí, černými dlouhými vousy a vlasy sahající jen k uším. Sotva se s nimi Montezumovi poslové přivítali, chystali se Aztécké území opustit. Ale slíbili, že se za rok vrátí. To se bude psát rok 1519, rok Ce Acatl.

3. 1. Kvecalkoatl se vrací (první výprava do Mexika)

Zpráva o objevu Kryštofa Kolumba se v Evropě rozšířila jako požár. Roku 1504, kdy se Kolumbus vrátil do Španělska ze své čtvrté cesty do Nového Světa, dorazil devatenáctiletý Španěl Hernán do Cortés do San Dominga na karibském ostrově Hispaniole, dnešní Haity. Cortés se brzy po své příjezdu stal v malé španělské obci obecně známou figurou. Vynikal ve hře v karty v kostky. Několik dalších let dělal Cortés statkáře, pěstoval obilí a choval ovce a koně. Příležitost se mu naskytla roku 1511, kdy guvernér Haity, Diego de Velásques rozhodl dobýt Kubu a vzal s sebou Cortése jako svého tajemníka. Cortés ukázal schopnost při podmaňování Kubánských Indiánů a mohl si za to vybrat pozemky podle svého přání. Zanedlouho potom uspořádal Velásques další výpravu, ale do Nového světa pod vedením Juana de Grijalva. Vypluli 1. května 1518. O pár dní později přistáli na dnešním Yucatánském poloostrově. Montezuma se prostřednictvím svých poslů o přistání okamžitě dozvěděl a sledoval každý jejich pohyb. Myslel si totiž, že přichází Kvecalkoatl ujmout s vlády nad svou zemí. Montezuma poručil ať se poslové vrátí na pobřeží a navázali s cizinci přátelské styky a předat jim krásné dary jako zlato, drahokamy a vzácná umělecká díla z peří. Nakonec jim Montezuma nařídil, aby vyřídili Kvecalkoatlovi jestli by nesečkal až zemře. Krátce před setměním byly dary předány a poselství vyřízena.

2. Výprava do Nového světa pod vedením Cortése

Po návratu první výpravy na Kubu, viděl guvernér zlato a krásné drahokamy. Proto uspořádal další výpravu do Nového světa pod vedením Cortése. Během příprav se Velasguesovi doneslo, že jeho tajemník už neuznává jeho autoritu. Když se toto Cortés dozvěděl, odplul z přístavu dřív a tajně, než mohl Velasgues něco udělat. Další měsíce plul po jižním pobřeží Kuby a najímal lidi. V den vyplutí měl s sebou na 11 - ti lodích 550 vojáků, 15 koní, 10 mosazných děl a 4 menší, tzv. falkonety. Psalo se 18. února 1519. Jako první přistáli u Tabaska, aztéckého města. Přivítalo je tam 12 000 vojáků. Ale lepší bojová taktika a zbraně zvítězily proti téměř třicetinásobné přesile. Po této bitvě přijali indiánští náčelníci křesťanství a obdarovali Cortése potravinami, zlatem a jinými poklady. Mezi nimi i 10 nejkrásnějších tabasských dívek. S jednou z nich se Cortés oženil. Jmenovala se Malinče. Byla velmi chytrá, brzy se naučila španělsky a dělala Cortésovi překladatelku. Cortés se plavil dál k ostrovu San Juanu. Montezuma, očekávající návrat Kvecalkoatla, vyslal na pobřeží posly. Když se ukázali, přivítali Cortése Montezumovým jménem. V pátek 22. dubna dal Cortés rozkaz k vylodění. Neuvěřitelná shoda náhod, že vstoupil na zem přesně v očekávaném roce i měsíci, ale dokonce si vybral i správný den. Montezuma byl už zcela přesvědčen, že přichází Kvecalkoatl. Cortés dostal dary určené Kvecalkoatlovi a byl nesmírně překvapen. První darem byl sluneční kotouč velký jako kolo od vozu, celý z nejjemnějšího zlata. Druhý dar představoval krásný, ještě větší kotouč představující měsíc s krásnými motivy ze života Aztéků. Na Cortése to mělo účinek opačný. Nepřimělo ho to k odjezdu, ale naopak chtěl bohatství Aztéků dobýt a Montezumu, jak psal v jednom dopise králi přivést živého nebo mrtvého v řetězech španělskému králi.

3. 3. Dobytí Tenochtitlánu

Cortés byl rozhodnut dobýt Tenochtitlán. Aby se jeho vojáci nevzbouřili a nechtěli odplout nechal spálit všechny lodě. Potom je navštívili velvyslanci Totonacké federace. Totonakové požádali spojenectví proti Aztékům. Cortés jim vyhověl a tak Totonakové doplnili jejich už početně slabé oddíly. Tak se Cortés vydal se 400 muži, patnácti koňmi a 16 děly na 300 km pouť do Tenochtitlánu. Před cílem je ještě čekala hora Popocatépetl. Při výstupu, který trval 2 dny zahynulo mnoho vojáků zimou. když vystoupili, spatřili před sebou krásné ostrovní město Tenochtitlán. Všechno tu bylo zářivě bílé. Montezuma přivítal Španěly už před městem. Nesli ho na zlatých nosítkách posázených klenoty. Před nosítkami zametali dvořané zem a kladli na ni bavlněné koberce. Montezuma uvítal Cortése jako boha a ubytoval ho v nádherném paláci na hlavním náměstí. Den co den se museli Španělé dívat na oběti, jimž vyřízli srdce z těla. Zohavené trupy pak předhazovali zvířatům v místní zoologické zahradě. Poblíž stála konstrukce se 136 000 lidskými lebkami. Po týdnu přijal Cortés odvážný plán. Rozhodl se zajmout Montezumu a zmocnit se vlády nad Aztéky. Ten den přišle Cortés do královského paláce. Požadoval po Montezumovi, aby s ním šel do jejich paláce, prý kvůli ochraně. Montezuma se zdráhal, když mu ale pohrozili smrtí, nic nenamítal. Teď viděl, že bude jen loutkou ve Španělských rukách. Cortés přinutil Montezumu, aby přísahal věrnost španělskému králi. Při tomto ceremoniálu vzal Cortés železnou tyč stojící opodál a začal rozbíjet kamenné bůžky stojící kolem. Dopustil se tak obrovského prohřešku, zneuctil bohy. Montezuma okamžitě pohrozil, že celý aztécký lid okamžitě zaútočí na palác. Cortés proto musel uprchnout. Věděl, že ho od pevniny dělí osm hrází, přes které nevedou mosty, protože je dali Aztékové strhnout. Navíc muž, který mu měl zaručovat bezpečnost byl teď bezcenný, protože si rada hledala nového nástupce. Než Cortés dorazil na pevninu, utrpěl těžké ztráty. Zůstala mu jen třetina vojska. Obyvatelé města Tlaxcala, kam Cortés dorazil je vítala jako hrdiny. Ale Cortés byl dál ochoten dobýt Tenochtitlán. Po deseti měsících příprav vyrazil na cestu. Po osmdesát dnů Aztékové odolávali. 13. srpna 1321 Španělé srovnali Tenochtitlán se zemí. Ani jeden dům nezůstal stát. Krátce po této události kapitulovala i ostatní města. A tak z Aztéků zbyla jen hromada kamení. na místě obětiště nechal Cortés zbudovat kostel.

3. 4. Konec Aztécké říše a Cortése

Za čtrnáct měsíců po této události jmenoval španělský král Karel V. Cortése do funkce guvernéra Nového Španělska. Později se král obával, že by Cortés mohl získat moc velkou nezávislost a tak ustanovil soudní dvůr, který ho mohl okamžitě zbavit funkce. Když se to Cortés dozvěděl, odplul do Španělska, ale nenašel u krále pochopení. Možná proto, že už ho Španělsko nepotřebovalo. Vždyť poklady z Peru plnily královské pokladnice mnohem rychleji než z Nového Španělska. A tak by se dalo říci, že tolik zmařených lidských životů a tolik krásy bylo zničeno pro pýchu a hrdost jednoho člověka, kterému to nakonec nepřineslo vůbec nic. Hernán Cortés zemřel zatrpklý a zlomený roku 1547 ve věku třiašedesáti let.

Použitá literatura:

Nový svět, Nicholas Hordern, Simon Dresner, Martin Hilman, Albatros, 1987

Historie lidstva, Simon Adams, Neil Ardley, Norman Barret, Slovart, 1992