Obsah:

 O tématu práce a jejím rozvržení, Hospodářské změny v Evropě vedoucí k v restrukturalizaci hospodářství, Rozdílný vývoj v jednotlivých částech Evropy, Dálkový obchod 21639cvm78evj4h , Předchůdci cechů, Cechy, Hanza, Několik slov závěrem vv639c1278evvj

1. O tématu práce a jejím rozvržení

2. Hospodářské změny v Evropě vedoucí k v restrukturalizaci hospodářství

3. Rozdílný vývoj v jednotlivých částech Evropy

4. Dálkový obchod 21639cvm78evj4h

5. Předchůdci cechů

6. Cechy

7. Hanza

8. Několik slov závěrem vv639c1278evvj

9. Použitá literatura

ad 1) Náplní mé práce je pokus přiblížit hospodářskou situaci ve středověkých městech. Referát jsem pro větší přehlednost rozdělil do několika okruhů, ve kterých přiblížím nejdůležitější složky městského středověkého hospodářství. Nejprve pojednám o atmosféře v Evropě, která vlastně vedla ke vzniku městských uskupení a tím i posléze k vzniku a rozvoji fungujícího hospodářství. Důležitým bodem je dále zmínka o nerovnoměrném vývoji v jednotlivých částech Evropy. Následující stať je věnována dálkovému obchodu a dalších se budu věnovat nejprve předchůdcům cechů, posléze pak cechům samotným. Referát zakončím pojednáním o hanzách. Ve své práci se nebudu zaobírat z důvodu velké rozsáhlosti tématem trhů.

Nejcennějším zdrojem poznatků a informací v referátu použitých se mi staly práce Zikmunda Wintera, dále potom kapitoly z Evropských dějin a další práce, které mi byly zapůjčovány laskavým personálem oblastního archivu v Pardubicích, zaměstnanci vědecké knihovny v Liberci či přímo vědeckými pracovníky TU Liberec dějepisné katedry.

ad 2) V období středověku došlo k množstvím podstatných změn, které v mnohém předurčili podobu dnešní Evropy. Na prvním místě je třeba jmenovat podstatné umocnění produktivity evropské ekonomiky. Zemědělství dostalo k dispozici výkonnější nástroje i pokročilejší, byť pracnější agrotechniky. Pravidelné střídání ozimých a jarních plodin na témže pozemku, po nichž následuje období odpočinku a doplňování odčerpaných živin, známé pod jménem trojpolní systém, se masově objevilo právě v této době.

Městské řemeslné dílny pracovaly usilovněji a kvalifikovaněji, vzrůstal jejich počet i dostupnost jejich výrobků. Zároveň se objevila specializace celých krajů na určité produkty. Např. anglická vlna se ke spřádání a tkaní látek vozila do Flander, Španělsko a později Itálie dodávaly ve velkém luxusní textilie (brokáty, hedvábí). Městští řemeslníci se shromažďovali v různých, zejména cechovních korporacích, svého druhu “profesionálních komorách” svépomocného a podpůrného charakteru, které ovšem zaručovaly i kvalitu a objem výroby.

Zvyšovalo se množství zboží, pohybujících se po sítích mezinárodních dálkových komunikacích. Přesuny osob i hmotných a duchovních statků v rámci celé euroasijské pevniny (od Koreje až po Černomoří) byly ve velké míře důsledkem sjednocení velké části Asie pod panstvím mongolské dynastie. Vodami Středozemního a Černého moře křižovaly prakticky bez konkurence koráby velkoobchodníků italských Benátek, Janovy i Pisy, v přístavech Atlantického oceánu, Severního moře a Baltského moře rozvíjel své obchodní podnikání svaz severoněmeckých měst zvaných Hanza. Vrcholný středověk umisťoval průsečík hospodářského, politického i duchovního lidského usilování do ruchu městských ulic a náměstí.

ad 3) Evropský kontinent tedy procházel od 11. do poloviny 14. století závažnými civilizačními změnami, jež se zásadním způsobem odrazily jak v hospodářském a sociálním, tak kulturním vývoji. Změny neprobíhaly ve všech zemích stejně rychle, byly podmíněny rozličnými výchozími předpoklady. Je přirozené, že přímořské země s nepřetržitou kontinuitou městského osídlení, stabilní městskou sítí, a navíc příznivým klimatem se rozvíjely rychleji než jiné oblasti s řídkým osídlením a nepříznivými přírodními a drsnými klimatickými podmínkami. Nerovnoměrnost v hospodářském vývoji Evropy je patrná ve dvou rysech: v rozvoji a převaze peněžního hospodářství a v dělbě práce. Jižní a Západní Evropa získaly přirozeně nemalý náskok, i když ani zde nebyl vývoj zdaleka přímočarý. V hlavních ohniscích rozvoje italských městských států, Porýní a Nizozemí docházelo v této době již k rozmachu obchodu a městské řemeslné výroby. Hranice mezi teritorii rozvinutými a zaostalejšími víceméně vyznačovaly trasy dálkového ochodu. Na západě evropského kontinentu směřovaly z jihu na sever, zatímco tradiční spojnice mezi Východem a Západem – jmenovitě dunajská stezka – ustupovala do pozadí.

Italské městské státy hrály v rozvíjejícím se evropském trhu významnou roli. Výjimečné postavení jinak státně rozdrobeného Apeninského poloostrova vyplývalo především z jeho monopolního postavení v obchodním spojení s Afrikou a Asií, které zajišťovalo především obchod s luxusním zbožím, kořením a drahými kovy. Italové tak kontrolovali oběh tohoto nejdůležitějšího platebního prostředku.

ad 4) Dálkový obchod 21639cvm78evj4h byl v této fázi hospodářského vývoje chápán jako stimul rozvoje domácí řemeslné výroby produkující výrobky na vývoz. Rozvojové možnosti dálkového obchodu u nás zůstaly omezeny suchozemskou dopravou. Zboží denní potřeby se v této době nevyplácelo transportovat na delší vzdálenosti, protože to bylo na jedné straně příliš nákladné, a navíc to nepřinášelo dostatečný zisk. Rozmach evropského zemědělství byl svázán pouze s tržními vztahy přímořských oblastí, většina zemědělské produkce stejně jako řemeslná výroba pro denní potřebu zůstával v podstatě izolován místním trhem. Střední Evropa patřila svou polohou mezi kontinentální oblasti. Je tedy přirozené, že to byly pouze zemské stezky, po kterých byla možná doprava zboží vozy. Pouze Polabí mohlo využívat splavnosti Labe a přepravovat proto větší objemy zboží. Stimulem, jež dovolil překonat tuto zdánlivě nevýhodnou polohu našich zemí, bylo stříbro. 13. století ovšem nepředstavovala jen ražba kvalitnějších mincí. Tento věk vstoupil do dějin v podstatě celého kontinentu jako doba převratů a zásadních proměn v hospodářském stejně jako sociálním uskupení. Základním hybným momentem celého tohoto procesu byl rozmach zemědělské výroby. “Agrární revoluce” 13. století vedla jednak k rozvoji kolonizace, vzniku stabilního vesnického osídlení, ale umožnila i zakládání městských sídel.

ad 5) V těchto městech se řemeslníci zpravidla organizovali do cechů. Ještě předtím je nutno zmínit instituce, ze kterých později cechy vznikly, jsou někdy k cechům přirovnávány, ale samotnými cechy ještě nebyly. Jedná se o různé gildy (gilden, amicitiae), francouzské, nizozemské, severoněmecké, jež byly autonomní bratrstva, asociace, zřízená pro společné obchodní cesty. Sice se už v těchto spolcích objevuje vnitřní správa, ale nejsou tu ještě cechovní přísežné orgány s jurisdikcí; s právního hlediska to jsou ještě stále spolky jednotlivých řemeslníků, a žádná korporace. Všechna práva a kompetence jim musela být udělena, o čemž rozhodovala městská rada a řemeslníci k tomu nemohli nijak radu nutit. Např. v Německu byla autonomie řemeslům udělována jen velmi pozvolna. Řemeslníci sdružení v bratrstvu, projednali své hospodářské a sociální zájmy, a svá přání a potřeby, které formou usnesení donášeli k držitelům moci. Samotná městská správa měla potom na práci řemeslníků dohlížet – vzhledem k tomu, že ovšem členové správy neměli potřebné odborné znalosti z řemeslných oborů, vznikla myšlenka, že by bratrstvo toto mohlo kontrolovat samo. Tím se bratrstvo stalo veřejným činitelem v městském životě. Vyvinula se též myšlenka, že bratrstvo může ručit jen za práci svých členů, nikoli však za práci lidí cizích. Z těchto myšlenek vznikla zásada, že kdo není ve spolku, nesmí dělat, nebo její mírnější forma, že bude pouze chráněn a podporován ten, kdo je členem bratrstva. Bratrstvo se dopracovalo k samostatnější společenské existenci až když mu byla od rychtáře a městské rady přiznána korporativní právní působnost, tím přestalo být bratrstvo bratrstvem a stalo se cechem. Jisté je, že všude se vznik a rozvoj cechů nemohl udát tou samou cestou jako v Německu. Proto je velmi těžké a prakticky nemožné určit jeden jediný podnět, který by byl společný pro vznik cechů v celé Evropě. Jisté je pouze to, že tvrzení badatelů, kteří vznik a rozvoj cechů přičítají samostatné myšlence germanistického ducha, je mylný. Ve Francii pochází nejstarší známé řemeslné sdružení z roku 1061. Nejstarší zprávy z Německa se datují až k roku 1106, kdy je ve Wormsu založeno sdružení živnostníků, rybářů. První spolek řemeslníků je znám až z roku 1128.

ad 6) Cechy byly ne zcela dobrovolná účelová společenství mistrů, tovaryšů a učňů jednoho nebo více řemesel, která měla jednak hospodářské cíle, jednak určité sociální a rituálně náboženské funkce. Hospodářským zájmům členů sloužil nucený vstup cechů, tj. snaha podchytit všechny řemeslníky určitého řemesla a znemožnit jeho provozování ve městě těm, kteří do cechu nevstoupili. Cech ale nereguloval jen přístup k řemeslu a výchovu od učně po mistra, ale také výrobu a odbyt, zasahoval do hospodářské soutěže, dohlížel na jednotlivé dílny, přezkušoval řemeslnické výrobky a měl soudní pravomoc nad svými členy ve všech cechovních záležitostech. Vedení cechu bylo v rukách cechmistrů a na cechovních shromážděních se členové usnášeli o cechovních záležitostech. Rituálně-náboženská stránka cechovního života se projevovala společnou účastí na bohoslužbách, procesích a pohřbech členů cechu, zavedenou povinností věnovat svíčky a rituální péčí o prastaré pracovní zvyky.

Snaha cechů zajistit svým členům místní monopol na provozování řemesla byla v rozporu se svobodným dálkovým obchodem a již v průběhu pozdního středověku vedla ke sporům s městskou vrchností. Od druhé poloviny 14. století docházelo v jednotlivých městech k rozhořčeným zápasům mezi řemeslníky a městským patriciátem o vládu nad městem. Obě znepřátelené strany však nebyly zpravidla jednoznačně vymezeny, neboť většinou se proti starému řádu vzbouřila jen část řemeslnických cechů, a to ještě často ve spojení s některými patricijskými rodinami. Podobně komplikovaná byla sociální napětí uvnitř cechů. Většinou se jednalo o spory tovaryšů s mistry o vyšší mzdy. Ve skutečnosti byly tábory protivníků i zde složitější, protože o reformy usilovala jen část tovaryšů, navíc podporována některými mistry.  

ad 7) Zvláštním druhem uskupení za účelem obchodu byla hanza. Hanza nebyla městským svazem ve vlastním slova smyslu. Zatímco v případě městských svazů vzešla spolčovací iniciativa od jednoho nebo od více měst, hanza vznikla jako zájmové sdružení západo- a dolnoněmeckých dálkových obchodníků, kteří ovládali od poloviny 12. až do 14. století oblasti Severního a Baltského moře jako svoji obchodní sféru. První stopy hanzovní organizace v podobě regionálně ohraničených kupeckých spolků lze nalézt v Anglii, ale rozhodující impuls vzešel z baltského prostoru, kde se kolem roku 1160 ustavilo společenství vestfálských, saských a lübeckých dálkových kupců, pravidelně obchodujících s baltským ostrovem Gotlandem (Gotlandské společenství). Toto sdružení zastupovalo své členy vůči cizím mocnostem jako samostatná právní osoba a mělo i vlastní pečeť. Jednotlivé kupecké hanzy se pak postupně sloučili do jednoho velkého svazu. Bylo to usnadněno tím, že účastníci těchto spolků, dálkoví kupci, měli všichni stejné povolání, srovnatelný sociální původ a rozvětvené příbuzenské vztahy. Tento okruh lidí byl navzdory pestrému regionálnímu původu pozoruhodně jednotný ve svých cílech a v jejich praktickém prosazování.

Hospodářskou základnu hanzy tvořila zejména německá města na baltském pobřeží, která vznikla v rychlém sledu v průběhu východní kolonizace (Lübeck 1143/59, Riga 1201, Dorpat 1224, Rostock 1218/62, Wismar 1228, Reval 1230, Stralsund 1234, Gdaňsk 1238), společně se staršími městy na pobřeží Severního moře a s německou osadou Visby na Gotlandu. Odtud vyráželi hanzovní kupci, soutěžící především se skandinávskými konkurenty o prostor Severního a Baltského moře. Brzy se jim podařilo získat rozhodující podíl na tamním obchodě, a to nejspíše zásluhou kvalitnější obchodní koncepce, která zahrnovala pozemský i námořní obchod s příslušnou specializací jednak na námořní dopravu, jednak na kupecké obchodní podnikání. Organizační páteř vznikajícího obchodního impéria tvořily obchodní osady (kontory), velkoryse privilegované místní vrchností, na východě v ruském Novgorodu u Ilmenského jezera, na severu v norském Bergenu a na západě v Bruggách a Londýně.

Na konci 13. století vytlačilo mocně se rozvíjející říšské město Lübeck Gotlandské společenství z dosavadní pozice a vystupovalo od té doby samo jako vůdce hanzy. To byl počátek dlouhého procesu proměny, během níž jednotlivá města stále více přebírala roli kupců, až se nakonec (kolem poloviny 14. století) z kupecké hanzy stalo spojení hanzovních měst. Počínající úpadek hanzy byl již v 15. století signalizován zesíleným pronikáním Angličanů a především Holanďanů do baltského prostoru, tento proces urychlila i vzrůstající tendence k národně protekcionářské obchodní politice.

ad 8) Tématu hospodářské situace ve středověkých městech by muselo být věnováno mnohem více prostoru, než jak tomu bylo učiněno v mé práci. Proto je většina problémů v mém referátu uvedených zmíněna pouze pro letmé seznámení problému a k řádnému prostudování této problematiky mi nezbývá, než jen doporučit autory a díla, z nichž jsem sám tento referát zpracovával a z nichž jsem čerpal. Proto má práce spíše popularizačně-vědecký charakter a slouží pouze k hrubému nástinu zvolené problematiky. K samotnému tématu městského hospodářství mnoho literatury vydáno nebylo, z našich vědců stojí snad za zmínku pouze dva nejvýznamnější historikové, touto problematikou se zabývající a to Z.Winter a jeho “pokračovatel” J.Janáček. Nelze ještě opomenouti práce B.Mendla, který psal jak o hospodářství českém, tak i světovém (evropském).

ad 9)

BERANOVÁ, M.: Zemědělská výroba v 11-14. století na území

Československa. Academia, Praha 1973

JANOTKA, M., LINHART, K.: Zapomenutá řemesla.

Praha 1984, 1. vydání, 193 s.

JANÁČEK, J.: Řemeslná výroba v českých městech 16.století.

Praha 1961, 1. vydání, 273 s.

KRZEMIEŃSKA, B., TŘEŠTÍK, D.: Služebná organizace v raně středověkých

Čechách. ČČH, XII. (1964, č. 5, s. 637-667)

MENDL, B.: Knihy počtů města Brna z let 1343-1365.

Brno 1935, 605 s.

WINTER, Z.: Český průmysl a obchod v XVI. věku.

Praha 1913, 681 s.

WINTER, Z.: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách.

Praha 1906, 1. vydání, 976 s.