Postavení a úloha církve ve středověku

Církev je jednotou všech věřících. Dříve nebyla rozdělena do hierarchického celku, takže kněží i laici si byli rovni. Některé funkce příslušely jen některým z nich - biskupům.

Od 4. stol. Se prohlubuje vzájemná nerovnost biskupů a jak se pole působnosti rozšiřovalo, bylo nutné do čela biskupů postavit arcibiskupa, který byl nazýván také metropolita.Z římského biskupa se později stává papež.

Církev hrála velmi důležitou roli, představovala nejvýraznější podporu panovníka. Křesťanství bylo jedinou ideologií vyznávanou feudalismem. Ve své podstatě by si všichni křesťané měli být rovni. Křesťanství bylo v minulosti mnohdy zneužíváno ve prospěch některých vrstev. Církev se rychle stávala feudální vrchností disponující nejenom velkými pozemky, ale i finančními zdroji, kterých nabyla díky bohatým darům šlechty.Církevní organizace se začala propojovat se světským lenním systémem a od vrcholného středověku bylo pravidlem, že vysoké církevní úřady zastávali příslušníci šlechty. Církev a šlechta, ale do jisté míry i měšťanstvo, společně vytvořily společenskou strukturu, která zůstala nezměněna prakticky po celý středověk.

Boj o investituru

37828lkl98cqu3e

V průběhu 11. Stol se odehrával zápas o prvenství mezi římskou církví a světskou mocí. Církev odmítala vměšování do jejích záležitostí a snažila se o uznání plných vlastnických práv k majetku, který dříve získala jako královské a knížecí donance (dary), nejostřejší byl zápas mezi císařstvím a papežstvím. Hlavně v Německu se panovník opíral o církev. Roku 1073 byl zvolen papežem ŘEHOŘ VII. V té době v Římské říši vládl JINDŘICH IV. Papež vznesl požadavek, aby se římský král vzdal práva jmenovat a uvádět do funkce biskupy. Investio- oblékání do slavnostního roucha. Tomuto požadavku se král vzepřel, svolal tzv. synodu - shromáždění říšských biskupů a opatů a ti Řehoře sesadili. Papež no toto odpověděl exkomunikací Jindřicha z církve. Říšská knížata vystoupila proti Jindřichovi a ten byl nucen se vypravit na pokořující cestu do italské Cannosy (1077). Vztahy mezi oběma stranami byly i nadále napjaté. 1122- uzavřen Konkordát wormský. Volba biskupů zůstala ryze církevní záležitostí,ale konala se za královy přítomnosti. Panovník potvrzuje moc a předává mu léno v statky. Jako symbol duchovní a světské nadvlády nad papežským státem nosil papež trojnásobnou korunu-tiáru. Německého krále volilo nyní 7 kurfiřtů 4 světští a 3 duchovní.

Křížové výpravy

Sjednocujícím prvkem se pro západní křest. Svět stalo ohrožení seldžúckými Turky-muslimy, kteří dobyli Arménii, Sýrii a Palestinu. Ovládli Byzancké državy v Malé Asii, Byzanc požádal o papežovu pomoc. V roce 1095 byla v Clermontu vyhlášena proti Muslimům 1. Křížová výprava byla vedena francouzskými feudály, byl dobyt Jeruzalém. V této době vznikaly nové duchovní rytířské řády-johanité, templáři a řád německých rytířů. Členové byli řeholníky i vojáky a podléhali přímo papeži. 2. Křížová výprava nepřinesla křižákům žádný zisk, podíleli se na ní císař Konrád III. Ludvík VII. a také kníže Vladislav. 1187 utrpěli zdrcující porážku od sultána Saláh ad-Dína, který obsadil Jeruzalém a další města, křižácké území zůstalo omezeno no Týros, Tripolis, Antiochii a další hrady a města. Po dobytí Jeruzaléma byla svolána 3. Křížová výprava - Fridrich I. Barbarossa, Richard Lví Srdce. 4. Výprava byla zformována na výzvu papeže Inocence III. Ukázala na politické a hospodářské kořeny výprav, po palácovém převratu v Cařihradě křižáci město dobyli a na území byzance zřídili tzv. latinské císařství. Další výpravy byly vedeny Fridrichem II. A Ludvíkem IX. Svatým, ale nebyly úspěšné. Výprav bylo celkem 8 vojenských a 1(5.) dětská - děti jen z Porýní. Cílem výprav dobytí svatých míst. Získání nových území(majorát-dědil pouze nejstarší syn). kq828l7398cqqu