Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

SUMERSKá CIVILIZACE

SUMERSKá CIVILIZACE

Úvod

Úkolem mé ročníkové práce je, napsat něco o civilizaci, která se stala první civilizací dějin lidstva. Jedná se sumerskou civilizaci, která obývala Mezopotámii, území mezi řekami Eufratem a Tigridem. Co od této práce očekávám? Že se dozvím podrobnější informace o této civilizaci — jak tehdejší lidé žili, jaká byla tehdejší kultura, zemědělství či náboženství. I přesto, že mi bylo toto téma spíše přiděleno se budu snažit, abych dosáhla toho, čeho dosáhnout chci; zjistit něco bližšího o prvním národě. Kdo byli Sumerové, jakou řečí mluvili? Co nám prozradily sumerské stavby, tabulky a sochy? Čím vším se zapsali do dějin lidstva? Jestli se mi to podaří, to už budou muset posoudit jiní.



Starověký Blízký východ, oblast táhnoucí se od východního pobřeží Středozemního moře k náhorní plošině íránu, se stal domovem řady významných civilizací, počínající civilizací starých Sumerů a končící novobabylónskou říší, která přetrvala dobu asi tří tisíciletí až do poloviny 1. tisíciletí před Kristem.

Právě na Blízkém východě se odehrál důležitý krok v dějinách lidstva — člověk lovec a sběrač se zde začal přeměňovat v člověka zemědělce. Tato významná změna způsobu opatřování potravy vytvořila příznivé podmínky pro usedlý způsob života a dala předpoklady pro vznik prvních vesnic.

Již ve 4. tisíciletí se na území Mezopotámie (obr. 1) rozvíjela první města a městské státy a začaly se objevovat první znaky civilizované společnosti, vzdělanosti, organizovaného náboženství a monumentální architektury.

Mezopotámie (z řeckého Mesos — uprostřed a Potamos — řeka -> Meziříčí) je rozsáhlá nížina mezi tokem řek Eufratem a Tigridem, které se společně vlévají do Perského zálivu. Údolí, kterým obě řeky tečou, je značně úrodné, protože časté povodně přinášejí na zaplavená pole vrstvu úrodného bahna. V dávných dobách, kdy se člověk ještě nenaučil obdělávat půdu, rostly v této nížině různé obilniny divoce. Proto se první lidé při svých potulkách za potravou zastavovali na delší dobu právě v Mezopotámii. Zde tu později vznikají první vesnice. Člověk zde žijící se naučil obdělávat pole, čelit každoročním ničivým záplavám, budovat zavodňovací i odvodňovací kanály, vodní nádrže, chovat dobytek a už tuto úrodnou půdu neopouštěl. Našly se tu stopy člověka staré přes 30 000 let, které svědčí o pomalém, ale nepřetržitém postupu k civilizaci. Do té ovšem člověk vstoupil definitivně teprve před 5500 lety a právě na území mezi oběma řekami vzniká její první středisko.

Nyní ještě nejmenovaná civilizace s sebou přinesla největší přínos do budoucnosti lidstva. Byl jím vynález písma, ke kterému došlo na konci 4. tisíciletí. Kdo byli lidé, kteří zde tehdy žili a podíleli se na zrodu vysoké kultury?

Na počátku 3. tisíciletí nepozorujeme žádné náznaky změny obyvatelstva, předpokládáme, že vynálezci písma a nositeli celé urucké kultury, v níž se završil vývoj městské civilizace, byli Sumerové.

Sumerové jako národ byli první, kteří nám zachovali písemné zprávy o své civilizaci. První písmo bylo nejprve obrázkové, teprve na počátku 3. tisíciletí se přeměnilo v klínové. První bezpečné zprávy říkají, že se v mezopotámské nížině už před pěti tisíci lety staré vesnice rozrostly natolik, že z nich vznikaly první známá města. První města zakládali Sumerové. Protože zdejší obyvatelé již používali zavlažovací systémy, dokázali vypěstovat více potravin, a mohlo zde tedy žít více lidí ve větších komunitách — městech. Rozvoj měst přinesl také převratné změny společenského, politického a hospodářského života. Důvody, pro které vlastně města začala vznikat, dosud plně nechápeme. Jistě zde však hrála svou úlohu řada faktorů. Každé jaro přinášely řeky Eufrat a Tigris úrodné bahno a zemědělci museli budovat složitý systém kanálů, aby každoroční záplavy udrželi pod kontrolou. To vyžadovalo promyšlenou organizaci a dobrou spolupráci mnoha lidí. Půda poskytovala v různých oblastech různou úrodu a společnost se začala diferencovat podle majetku do různých společenských tříd. Komunity, v nichž se vydělili zemědělci, řemeslníci, dělníci, obchodníci a dokonce i první úředníci, již nemohly existovat bez určitých zákonů. Jinými slovy vznikly podmínky pro centralizované rozhodování.

S těmito dynamickými změnami ve společnosti souvisí již dříve zmiňovaný vynález písma. Písmo se objevilo kolem roku 3300, nejstarší záznamy byly objeveny v Uruku. Písmo vzniklo z jednoduchých obrazců symbolizujících předměty a čísla. Psát však uměli pouze písaři. První texty, které lze číst a které jsou napsány v určitém jazyce, jsou v sumerštině.

Ve stejném období nastal i rozvoj stavitelství. Koncem 4. tisíciletí už v Sumeru existovala řada měst s ústředním chrámem nebo chrámovým komplexem a každé město mělo své hospodářství soustředěné kolem chrámu tj. chrámové hospodářství. Základem chrámového hospodářství bylo zemědělství, pastevectví a rybolov.

Sumerské městské státy prožívaly dobu největšího rozkvětu ve 3. tisíciletí, kdy Sumerové zdokonalili svou organizaci společnosti. Rozšiřovala se znalost zpracování kovů, objevená nedlouho před tím, ale vedle prvních zbraní a nástrojů z mědi a bronzu se stále ještě užívaly nástroje z opracovaného kamene. Je to období přechodu od doby kamenné k věku kovů. Rozvinula se směna výrobků, obchod a zemědělská výroba. Mezi nejznámější sumerské městské státy patří Ur, Uruk, v němž žil opěvovaný hrdina Gilgameš, Kiš, Nippur, Erid, Lagaš, Umma a další. Svět starého Sumeru zahrnoval asi dvacetinu plochy dnešního Iráku. Jeho jádro tvořila oblast mezi dolním Eufratem a Tigridem, obklíčená pouštěmi a močály. Na tomto území, měřícím kolem 10 000 m2, vzniklo a zaniklo asi deset sumerských městských států.

Nejpřístupnější a zároveň nejstarší sumerské město se jmenoval Ur. Leželo na březích laguny ústící do Perského zálivu a bylo ve 3. tisíciletí významným námořním přístavem, kterým procházel celý dovoz mědi. V polovině 3. tisíciletí ovládl Ur velkou část Sumeru. Nyní je celý v troskách a vládne mu mohutný zikkurat. Jinak se skládá jen z písečných dun, bludišť příkopů, zdí z nepálených cihel a úděsného ticha. Nic tu nepřipomíná život a ruch. Trosky Uru dokazují, že jsou skutečně troskami metropole: troskami výstavných chrámů a paláců, lidnatých ulic a mohutných opevnění. Uvnitř hradeb Uru bylo nejméně 8 chrámů, 6 rozlehlých paláců, několik pohřebišť a skladů obilí.

Nejjižnější město Sumeru bylo Eridu. Dnes je Eridu úplně opuštěné. Jeho zikkurat je menší než urský, ale má svůj půvab.

Takto bychom mohli popisovat další a další města sumerské civilizace, ale není to možné. Některá se totiž dodnes nenašla a některá se změnila v nepatrné a neprozkoumané trosky.

 

Kultura

 

Oproti popisu tehdejších měst můžeme kulturu sumerské civilizace popsat podstatně lépe.

Sumerové byli národ tvůrců: nic nám to nedokazuje výstižněji než jejich výtvarné umění. Díla jejich sochařů a rytců reliéfů, jejich zlatotepců, klenotníků a samozřejmě jejich architektů, i když z těchto děl známe jen torza. Výtvarné umění má před jinými výtvory Sumerů velkou přednost — nepotřebuje zprostředkovatele. Před sumerskou sochu či stavbu se stačí postavit a člověk pochopí, co chtěl autor vyjádřit. První doklady výtvarného umění Sumerů pocházejí z počátku druhé poloviny 4. tisíciletí. Jsou tedy velmi staré, ale ne nejstarší. Sumerským uměním tedy dějiny výtvarného umění nezačínají. Co dnes známe ze sumerského výtvarného umění je přes svou torzovitost udivující — množstvím i úrovní. Desítky sumerských uměleckých děl snesou srovnání s tím nejlepším, co lidé vytvořili jindy a jinde. Sumerské umělecké památky představují “dobrý průměr”. Celé hektary kolem urského zikkuratu nebo mezi hradbami Uruku pokrývají například úlomky keramiky.

V tehdejší době byla hlavním materiálem hlína, rákosí a přírodní barvivo. Jejich nejstarší uměleckou tvorbou bylo zdobení hliněných nádob (mís, váz) plastickými a později barevnými ornamenty. Později se objevují i hliněné figurky a stopy po ozdobně pletených rohožích.

V mladších vrstvách z Uruku, Uru, Eridu a Lagaše se setkáváme i s vyobrazeními mužů a zvířat (žiraf, antilop a ptáků). Prvé sochařské výtvory z těchto vrstev jsou ženské výtvory stejného typu jako z našich Věstonic. Dále se v této době objevuje nefigurativní a abstraktní malířství. Toto umění dosáhlo vrcholu asi na přelomu pátého a čtvrtého tisíciletí.

Spojením pozůstatků mezopotámského a starosumerského umění vzniklo v Sumeru nové umění. Určilo obsah, formu a směr umělecké tvorby na tři tisíciletí. Sumerové vytvořili ze své nové vlasti kulturní středisko. Sumerové pracovali především s hlínou. Ta jim pomohla k realizaci jejich výtvarných představ. Všechno v Sumeru má vlastně počátek “v hlíně”. Z hlíny se vyráběly užitkové předměty, pracovní nástroje, stavěly se domy a chrámy, tvořily se sochy. Podle sumerských představ dokonce i člověk vznikl z hlíny. Hlína byla v Sumeru zároveň i materiálem ke psaní. Do hlíny byly otiskovány pečetě. Známe mnoho pečetí, ale ještě lépe známe jejich pečetní válečky (obr. 2). Na některých najdeme rostliny, na jiných krásně vypracovaná zvířata (buvoly a antilopy). Postupně se obsahová stránka těchto rytin rozšiřovala a obohacovala. Jsou na nich vyobrazeni bohové (An a Inana) a hrdinové (Gilgameš a Enkidu), zvířata z pastvin a stepí a náboženské představy (okřídlení i neokřídlení lvi, ptáci s lidským tělem, pozemští i nebeští býci, štíři v podobě mužů a vice versa). Jsou na nich výjevy z bohoslužeb, bitev a lovů.

Jiným darem země, jehož Sumerové využívali k umělecké tvorbě,byl asfalt. Dělali z něj drobné i větší sošky, zejména figurky žen. Jinak používali asfaltu jako spojovacího materiálu na mozaikových obrazech, z nichž nejslavnější už známe: Mozaikovou standartu z Uru (obr.3 ). Sloužila pravděpodobně jako ozvučnice hudebního nástroje. Obrazů ve vlastním slova smyslu se nám ze starého Sumeru dochovalo velmi málo.

Dále můžeme do sumerské kultury zařadit sochařství. Díla, která Sumerové vytvořili z kamene a kovu se nám zachovala v podstatně větším množství než z hlíny. Kámen byl v mezopotámské naplavenině vzácností. Sumerové jej získávali především z Eufratu a Tigridu. Jinak si museli kámen opatřovat obchodem a válkou. Není proto divu, že sumerští sochaři s ním přísně hospodařili. Hlavními materiály sumerských sochařů byly: tvrdá žula, křehký vápenec, měkký alabastr, těžce opracovaný diorit, drahý karneol a ještě dražší lazurit. Tyto materiály doplňovalo zlato, stříbro, drahokamy, dřevo a barvy. Toto kombinování materiálů nám připadá nezvyklé, ale u Sumerů bylo stejně obvyklé jako u starých Egypťanů a Řeků. Kovové sochy a plakety odlévali Sumerové z bronzu a mědi, menší také ze zlata a stříbra. Techniku lití ovládli už koncem 4. tisíciletí a později v ní dosáhli mistrovství. Na čem v sochařství nejvíce záleží, je talent. A talent sumerští sochaři opravdu měli. Vytvořili díla, mezi kterými jsou skutečné “zázraky umění”. Všimněme si nejdříve reliéfů. U historických reliéfů převažuje dokumentární hodnota nad uměleckou. U reliéfů s náboženskými náměty je tomu naopak. Co nás na nich nejvíce uchvacuje je umění jejich tvůrců. Jedná se zejména o vázy z Uruku z první poloviny 3. tisíciletí, označované jako Váza s býky, Váza se lvy, s Gilgamešem, s býky a ptáky. Jejich kresba je tvrdá a výrazná, tahy dláta jsou jisté a pevné. Vázy s reliéfy se objevují i v dalších stoletích. Prvenství si však udržuje jedna z nejstarších: Alabastrová váza z Uruku (obr.4). Sumerský umělec ji vytvořil asi ve 29. — 28. století. Zobrazil na ní ve třech pásech obětování bohům.

Vrcholem sumerského sochařství jsou však nesporně kultovní sochy bohů a portrétní sochy vládců. K nezajímavějším patří sochy lagašského vládce Gudey (obr.5). Známe jich asi 30. Některé bez hlavy, bez těla, některé však téměř neporušené.

Dále Sumerové zobrazovali bohy v lidské podobě. Jejich sochy vytvářely přísně realisticky, jako by tím chtěli popřít jejich nereálnost. Kromě bohů si vytvořili množství polobohů, démonů, jež zobrazovali rovněž realisticky. Mezi nejlepší díla tohoto druhu patří Býčí muž z Uru (asi 28. — 27. stol.). Rohy a nohy má ze stříbra, tvář a tělo z kamene. Z bronzových odlitků je nejpozoruhodnější pták Imdugud (obr.6), orel s rozepjatými křídly a lví hlavou (asi druhá třetina 3. tisíciletí). Z krystalického vápence je nejznámější tzv. Brooklynská obluda (28. stol.). Zobrazuje ženu s přikrčenou a vztekle pootočenou hlavou lvice. Nakonec největší a nejstarší dílo sochařského umění Sumeru je slavná Dáma z Varky (obr.7 ). Pochází asi z rozhraní mezi 4. a 3. tisíciletím a je z bílého alabastru.

Syntézou techniky a umění byla v Sumeru architektura. Ze sumerské architektury nás nejvíce uchvacují díla, která vynikají monumentálností. Jsou to především stavby, kterým se říká zikkuraty. Jsou to skutečně umělé hory, vystupující z nekonečné pouště. Fascinují nás tím víc, že jsou z materiálu, kterým jinak monumentální architektura opovrhuje. Jejich stavitelé neměli možnost využívat žuly, vápence či mramoru, a tak byly zikkuraty vytvořeny z hlíny, asfaltu a rákosí. A vytvořili je tak, že přetrvaly na věky.

Jak víme, zikkuraty jsou nejstaršími monumentálními stavbami na světě. Jsou však o staletí mladší než egyptské pyramidy. Starší jsou pouze jejich základy. Zikkuraty nepatří mezi dokončené stavby. Během celých sumerských dějin se zvětšovaly a zkrášlovaly. A často se obnovovaly, neboť prvním činem dobyvatele sumerského města bylo obvykle zničení zikkuratů. Zikkuraty se vyvinuly z chrámů na umělé terase. Prototypem je Bílý chrám v Uruku, který pochází z přelomu 4. a 3. tisíciletí. Tento chrám měl jeden stupeň (terasu). Uvnitř byl umístěn vyvýšený oltář a stůl pro zápalné oběti. Schodiště po straně umožňovalo přístup na střechu, kde se též odehrávaly určité obřady. Později převládaly trojstupňové zikkuraty, tj. chrámové stavby na třech umělých terasách. Takových zikkuratů se dochovalo asi 10. Nejlepším se stal Nanarův zikkurat (obr.8 ) a Innanin zikkurat v Uruku. Tento sloužil k uctívání Innany, bohyně Měsíce, lásky a plodnosti a který měl tři terasovitá patra. Všechny stupně zikkuratu tvořily mohutnou stavbu s nepálených cihel spojených jílem a asfaltem. Výstavba těchto monumentálních staveb vyžadovala nesmírné množství práce. Tuto práci museli vykonat sami svobodní Sumerové, aby tak dokázali úctu a oddanost svým bohům a zajistili si jejich ochranu. Zikkuraty zastupují vertikální architekturu a zástupcem horizontálních staveb jsou chrámy. Sumerských chrámů známe asi dvacet. Přestože z mnohých zbyly jen nepatrné pozůstatky a neúplně identifikovatelné půdorysy, můžeme hovořit o “zlatém věku” sumerské architektury. Chrámy byly převážně obdélníkového tvaru, rozděleného na množství menších a větších místností. Každý chrám byl zasvěcen nějakému bohu. Chrámy stavěli Sumerové rovněž z nepálených cihel. Ze stejného materiálu stavěli i sloupy. Povrch byl zdoben mozaikou z barevných klínů (obr.9). Mezi barvami převládá černá, červená a bílá.

Je možné, že podobně jako stupně zikkuratů omítali Sumerové i vnější zdi chrámů. Chrám byl “domem boha”, podobně jako královský palác byl “domovem panovníka”. Sumerové však nestavěli jen zikkuraty, chrámy a královské paláce. Stavěli především obytné domy (obr.10 ). Původní obydlí z rákosí vystřídaly domy z cihel, které se objevují už na konci 4. tisíciletí. Jediným vchodem se vcházelo do dvora, odkud se pak vstupovalo do jednotlivých místností. Dveře sloužily zároveň jako zdroj světla, neboť domy až na vyjímky neměly okna.

Dvou vrcholných bodů dosáhla sumerská architektura. Jedním byly monumentální stavby, druhým byla výstavba měst.

Sumerové jsou první historicky známí stavitelé měst. Měst, v nichž se lidé změnili z kočovníků na usedlíky a vstoupili tak do civilizace. Sumerové zajistili obranu měst před nepřáteli, vytvořili rozlehlá náměstí a městské komunikace, zabezpečili města pitnou vodou aj.

Zbývá ještě pár slov o kovotepectví a klenotnictví. Jsou to dvě odvětví výtvarného umění, kterým si Sumerové zajistili nemenší slávu než zmíněnými zikkuraty.

Sumerští znalci mistrovsky ovládali dláto a rydlo. To nejlepší, co dokázali z kamene a bronzu, opakovali v dílech ze zlata, stříbra a drahých kamenů. V některých případech možná na ještě vyšší úrovni. Ve skutečnosti se těchto děl zachovalo poměrně málo. Až na malé vyjímky se všechna našla v Uru. Vykopal je tam Leonard Woolley v letech 1927—1934. Předměty jim podobné se v jiných sumerských městech nenašly.

Jednalo se především o zlaté mísy, konvice, číše a poháry urských králů (obr.11 ). Tyto předměty byly okouzlující především svojí jedinečnou jemností, ornamentální výzdobou a svým neztrácejícím leskem. Nemenší uměleckou hodnotu měly i zlaté zbraně a nástroje. Vynikají mezi nimi především zlaté dýky (obr.12 ) s bohatě zdobenými čepelemi a jemně zpracovanými pochvami. Vrcholem těchto výtvorů zlatotepeckého umění je asi Meskalamdugova přilba (obr.13 ). Není to přilba do boje, nýbrž na slavnostní procesí a recepce.




Zlatotepci dále vyobrazovali zvířata (hlavy býků). Tvořily obvykle výzdobu přední stěny skříně sumerské harfy. Harfa je jedním z nejstarších hudebních nástrojů (obr.14). Zachované originální exempláře opět pocházejí z Uru. Dále můžeme harfu shlédnout na pečetních válečcích a později také na reliéfech. Harfa byla nejen uměleckým nástrojem, ale také uměleckým dílem. Strana rezonanční skříně byla bohatě zdobená výjevy z mytologie.

Z výtvorů sumerského klenotnictví jsou nejznámější Šperky královny Šubady (obr.15). Skládají se z náhrdelníků ze zlatých perel, čelenek, náušnic, jehlic a mušlí, přívěsků a náramků. Snad nejefektnější jsou zlaté jehlice.

Samozřejmě ne všechno, co vytvořili sumerští umělci, byla veledíla. Ale to, co vytvořili, v nás vzbuzuje obdiv.

Sumerové vytvořili velkolepá díla z hlíny, kamene a kovu. Ještě větší díla však vytvořili ze slov. Díla ze slov jsou snad nejcennějším přínosem Sumerů do dějin lidské kultury. Jsou v podstatě počátkem literatury jako takové. Skládají se z hymnů, modliteb, eposů a nářků. Sumerská přísloví jsou o staletí starší než egyptská Naučení. Chetitský Hymnus na Slunce o deset století později než sumerské hymny, první sumerské eposy vznikly nejméně 1500 let před Homérovou íliadou a Odysseou. Tato díla se zrodila před několika tisíci lety. Umožňují nám poznat Sumery, a to lépe než dokumenty historiků, ekonomů a právníků.

Mezi nejstarší výtvory básnictví Sumerů, kteří vyjadřují nejstarší moudrost jejich lidu patří přísloví. Všechna známá přísloví pocházejí z tabulek nalezených v Nippuru. Sumerská přísloví byla složena a zapsána asi před 3500 lety. Vztahují se k lidu, který se od nás podstatně liší. A přece základní znak, který zjišťujeme v sumerských příslovích, je pozoruhodně blízký našim.

Zachovala se i sumerská přísloví, která odrážejí a charakterizují sociální rozdíly. Jsou to krátké básně, které ovšem vydají za knihy.

V posledních letech získali Sumerové prvenství mimo jiné i v lyrické poezii poté, co byla rozluštěna tabulka s básní o lásce boha Martua k dceři boha Numšudua a po nalezení milostné básně urského krále Zpěv lásky (obr.16 ).

Nejstarší literární památky jsou dochovány ze 3. tisíciletí a jsou psány sumersky. Jsou zapisovány do hliněných tabulek klínovým písmem (obr.17 ). Sumerských literárních děl je doložen velký počet a jsou značně obsahově rozmanité. Nejstarší literární památkou se stal epos o Gilgamešovi (obr.18 ) (epos — rozsáhlé epické veršované dílo). Vznikal ve 3. tisíciletí. Postupem let se obměňoval a nakonec byl zapsán na dvanácti hliněných tabulkách. Před písmem klínovým se používalo písmo piktografické, které vyjadřovalo výrazy vztahující se na chrámové a palácové hospodářství. Piktografické, nejstarší známé písmo, je v principu velmi jednoduché. Jeho znaky vyjadřují celá slova. Obrázek ryby znamená “ryba” atd. Obrázky se vyjadřovala i slovesa, např. nohy vyjadřovaly slovo “chodit”. Později už znak nevyjadřoval předmět, ale slovo, kterým se tento předmět nazýval. Došlo k tzv. fonetizaci znaků, tj. k vytvoření zvláštních znaků pro celá slova, části slov, pro slabiky a nakonec i pro samostatné hlásky. Posledním stupněm zdokonalování písma je tzv. úplná vokalizace znaků. Každá hláska odpovídá jednomu písmenu a každé z těchto liter lze číst pouze jedním způsobem. K tomuto vývojovému stupni už lidstvo v Mezopotámii nedošlo.

Cestu od prvních počátků piktografického písma k jeho proměně v písmo klínové urazili Sumerové za necelé půltisíciletí. Co také Sumerové vynalezli, bylo počítání — sčítání, násobení a dělení (počátek 3. tisíciletí). Ke stejně významným objevům dospěli i v geometrii. Dovedli vypočítat plochu čtverce, obdélníku, kosodélníku, a také objem krychle a hranolu. Dále si vytvořili jednotky měření délky, plochy, objemu a váhy (obr. 19). Ale zpátky k písmu.

Písaři psali na hliněné tabulky rákosovými stébly seříznutými do trojúhelníkového tvaru. Jednotlivé znaky byly zaznamenávány pomocí krátkých čar, které při přitlačení stébla do vlhké hliněné tabulky nabyly podoby klínů. Tak se na počátku 3. tisíciletí vytvořilo tzv. klínové písmo. Tento typ písma převzaly od Sumerů i jiné národy Přední Asie. Jak je uvedeno výše, jednotlivé znaky nejdříve reprezentovaly celá slova a teprve později docházelo k jejich přeměně na hlásky. V 1. století př. n. l. klínové písmo zaniklo. Jeho základy rozluštil roku 1802 středoškolský profesor Georg Friedrich Grotefend (1775 — 1853) v nápise psaném starou perštinou.

Sumerové vytvořili jeden literární žánr, kterým se natrvalo zapsali do dějin světové literatury. Jsou to nářky nad zkázou jejich měst. Největší z těchto děl je Nářek nad zkázou Uru. Má přes 430 veršů. Z úlomků známe Nářek nad zkázou Nippuru, Lagaše nebo Sumeru. Nářkem nad zkázou Sumeru končí sumerská literatura, která nás však dodnes uchvacuje a dojímá.

Sumerské náboženství

 

Sumerové byli velmi nábožný národ. Podle sumerských náboženských představ vznikl svět tak, že bohové nebe, země, moře a vzduchu vyřkli svá přání. Jejich slova se stala tvořivou silou. Z hlíny stvořili bohové člověka, aby jim sloužil. Vše, co člověk vykonal, vzniklo z přání bohů. Bohů bylo velké množství.

Nejvyšším bohem a zároveň otcem všech božstev byl bůh nebes An, uctívaný hlavně v Uruku. Vládu předal nejstaršímu synu Enlilovi, bohu ovzduší, jehož chrám byl v Nippuru. Posledním členem trojice nejvyšších bohů byl Enki, bůh vod a tvořivých sil světa, kterého uctívali v Eridu. Velké vážnosti se těšili i další bohové: bohyně lásky a plodnosti Innana (později Ištar), bůh Slunce Šamaš, který byl nejvyšším soudcem a bohem spravedlnosti, bůh Měsíce Nannar, matka bohů Ninchursag.

Sumerové věřili, že osudy každého člověka jsou určeny hroznou a nevyzpytatelnou vůlí bohů, kteří s nesmírnou mocí vládnou z nebes. Byli též přesvědčeni, že je možno si bohy naklonit stavbou chrámů a štědrými dary a obětmi. Kněží měli za úkol starat se o obrazy bohů, přinášet jim bohoslužebné oběti, ale také měli povinnost pronášet věštby. Předpovídali budoucnost zkoumáním obětovaných zvířat nebo podle linií posvátného oleje nalitého do vody.

Sumerové pečlivě pohřbívali své mrtvé. Na královském pohřebišti města Uru, které objevil britský archeolog Woolley, byly nalezeny velké hrobky velmožů pohřbených s okázalou nádherou. Jde o královské hroby z doby kolem roku 2500 př. n. l. Pohřební komory byly mnohem prostornější než u jiných hrobek a byly postaveny z cihel a kamenů. V největší z hrobek bylo nalezeno 74 koster spolu se třemi harfami.

Zemědělství

 

Sumerové jsou první známý národ, který přešel od kočovného pastevectví k usedlému zemědělství. Když se setkáváme s prvními stopami Sumerů v Mezopotámii asi v polovině 4. tisíciletí, nenacházíme nic, co by nasvědčovalo, že by znali obdělávání půdy. Podle písemných a hmotných dokladů z počátku 3. tisíciletí byli však Sumerové již obratnými rolníky, zahradníky a sadaři. Během tohoto půltisíciletí si ochočili i některá zvířata, která zapřáhli, aby táhly pluh. Na možnost zemědělství přišli Sumerové pravděpodobně pozorováním růstu a odumírání obilí v povodí Eufratu a Tigridu. Brzy objevili také souvislost mezi vláhou a růstem obilí, což je přivedlo k budování zavlažovacích kanálů. Protože voda nejen pomáhá, ale i ničí, začali také budovat hráze.

Rozvoj zemědělství umožnil vynález pluhu (obr.20 ). Sloužil k rozrývání půdy. Postupně se vyvinul v secí pluh. Byl opatřen násypkou na zrní, které se spouštělo rovnou do brázdy. Sumerové pěstovali od přelomu 4. a 3. tisíciletí dvouzrnnou pšenici, z níž drtili a později i mleli mouku, dále len, z jehož vláken tkali plátno a sezam, z něhož lisovali olej. Pěstovali též čočku, fazole, hrách, cibuli a okurky. Z ovocných stromů: datle, fíkovníky, jabloně, hrušně a vinnou révu. Sumerové také znali ječmen a slad, z něhož vyráběli pivo. Tehdejšímu pivu je velmi podobné dnešní Egyptské pivo. Bylo poněkud hustší a silnější. Z domácích zvířat chovali skot, osly, ovce a vepře. Zemědělství bylo nejdůležitějším výrobním odvětvím Sumeru. Jeho rozvoj se zakládal na umělém zavlažování. S někdejším rozvojem zemědělství postupoval i rozvoj řemesla. Nejstarším řemeslem bylo hrnčířství, poté stavitelství, výroba zbraní a nástrojů, stavba člunů a vozů a nakonec zpracování kovů.

Sumerové vynalezli první hrnčířský kruh. Ten byl pro ně mimořádně užitečný, protože hrnčířská hlína byla jejich hlavní surovinou. Vedle hlíny byl druhým nejrozšířenějším materiálem rákos, hojně rostoucí na březích dvou řek ohraničujících Mezopotámii. Z rákosu se zhotovovaly rohože, košíky, ošatky a mnoho jiných užitečných věcí. Nejstarší příbytky Sumerové stavěli z rákosí, hlíny, cihel a dřeva.

Z hlíny vyráběli Sumerové i mnohé pracovní nástroje, například zubaté srpy na obilí. Pozoruhodným výrobkem z hlíny byly kuželovité klíny a hřeby ke zpevňování zdí, celých budov a obvodů sloupů. Sumerové vyráběli s velkou obratností i hudební nástroje, zejména již zmiňované harfy, které byly umělecky vyzdobeny. Dále zhotovovali znamenité nádobí a projevovali vyjímečný umělecký cit i při výrobě nábytku. Z pletených vrbových prutů vyráběli proutěný nábytek i jiné předměty. Sumerům lidstvo vděčí za mnoho objevů, které se staly základem mnoha pozdějších civilizací. Objevili měď a naučili se zpracovávat měkké kovy. Našli způsob výroby bronzu z roztavené mědi a olova. Bronz je velmi tvrdá slitina a hodila se na výrobu zbraní, nástrojů a různého nářadí potřebného na polích a při řemeslnických pracích. Řemeslníci pracovali obvykle ve službách chrámů a jejich krámky se nacházely za zdí při obvodu chrámu.

Nedostatek surovin nutil Sumery od nejstarších dob cestovat a shánět to, co v jejich městech chybělo. Když našli hledané zboží, vyměňovali je za své zemědělské výrobky. Tak se zrodily první formy obchodu. Sumerové dováželi dřevo, kámen i dobytek a vyváželi zemědělské výrobky, tkaniny, šperky, zbraně a předměty z opracovaného kovu. V období velkých dynastií rozšířili své obchodní cesty i na moře, plavili se až na Kypr a směrem na jih obeplouvali pobřeží Arábie. Z toho je patrné, že obchod úzce souvisel s dopravou. Sumerové dopravovali své výrobky po suchu (volskými povozy) nebo po vodě (na dřevěných lodích) (obr.21 ). Pokud jde o lodě a čluny, tak je stavěli již první Sumerové. Postupem času se pouze zdokonalovaly.

Avšak za jeden dopravní prostředek si Sumerové připisují autorství. Za vynález, který můžeme směle označovat za epochální. Známe jej z vyobrazení z počátku 3. tisíciletí, pak z Mozaikové standarty z Uru i z bronzových a hliněných modelů z Kiše. Ano, mluvíme o vynálezu kola.

Jak využili Sumerové svého objevu kola a vozu?

První vozy byly válečné. Sumerové jako vojáci byli stateční, ale nebyli krutí. Vítězství v bitvách dosahovali převahou svých zbraní. Znali již kovy a měli zbraně z bronzu, kdežto ostatní národy bojovaly ještě zbraněmi z kamene a jejich šípy měli hroty z křemene. Zřejmě si také chránili některé části těla koženou nebo měděnou zbrojí. Později nosili též jemně cizelované kovové přilby.

Vláda

Před vznikem Sargonovy říše měli Sumerové velmi jednoduché politické zřízení. V případě války byl zvolen velitel s neomezenou mocí. Touto hlavou státu byl nejprve nejvyšší kněz, později některý z nejstatečnějších bojovníků. Postupem času si ponechal svou moc i v období míru, a to byl počátek prvních králů.

V době městských států bylo každé město samostatné a vládl v něm místní panovník, který byl současně králem a nejvyšším knězem. Spravoval chrám i stát. Jeho úkolem bylo udržovat a síť zavodňovacích kanálů, které zajišťovaly bohatou úrodu na polích a odváděly velkou vodu při katastrofálních jarních záplavách. Král — kněz střežil také obecní majetek, přiděloval odměny chrámovým služebníkům a v případě války vedl vojsko do boje. Nejprve byl jeho příbytkem přímo chrám, postupně se však od něho oddělil a jeho sídlem se stal skutečný královský palác.

Společnost — obyvatelstvo

Většinu obyvatelstva tvořili zemědělci. Hospodařili na půdě, která patřila za prvé bohu (chrámu), nebo paláci (králi). Druhým typem byla půda ve vlastnictví obcí a jejich příslušníci ji obdělávali kolektivně. Posledním druhem půdy byla ta v individuálním vlastnictví jednotlivých rolníků.

Další skupinou obyvatelstva byli řemeslníci, kteří se soustřeďovali od nejstarších dob ve městech. Byli to jednak pracovníci ve službách chrámů a králů, jednak svobodní výrobci. Obchodníci byli převážně kočovní a proto nemáme zprávy o podílu příslušníků tohoto povolání na celkovém počtu obyvatelstva.

Struktura sumerské společnosti byla tehdy poměrně jednoduchá. Nad širokou základnou, kterou tvořili svobodní i nesvobodní výrobci, se zdvihali státní a chrámoví úředníci, vyšší hodnostáři, kněží a na samém vrcholku panovníci. Životní úroveň tehdejšího obyvatelstva byla nízká. Nejnižší byla pochopitelně u otroků.

* * *

Sumerové se stali prvním historicky známým národem na naší zeměkouli a národem s největším vkladem do lidské kultury.

Sumerové přišli do Mezopotámie roku 3500 př. Kr. a roku 2350, kdy Sargon Akkadský dobyl Sumer, byli vystřídáni akkadskou civilizací, která byla civilizačně i kulturně na nižší úrovni než Sumerové. S ovládnutím Sumeru Akkady nezaniká všechno, co vytvořili. Např. sumerská kultura je nesmrtelná. Trvá dodnes a vzbuzuje v nás údiv.

I když je v zemi Sumerů jakkoli nevyřešených záhad, to hlavní a podstatné o Sumerech již známe.

Víme, jak žili a jak zanikli, co vytvořili a za co jim máme být vděčni.

Sumerové byli národem, který nám přispěl k rozvoji lidské společnosti, kultury a dějin.

Závěr

Jsme na konci mé pololetní práce a měli bychom znát alespoň nejpodstatnější věci týkající se sumerské civilizace.

Ve své práci jsem se snažila shrnout nejpodstatnější informace. A to informace o kultuře, zemědělství, náboženství a způsobu života v Sumeru.

Myslím, že základní informace jsem Vám podala a doufám, že jste si z mé práce přece jen něco zapamatovali.

Sumerové jako první vynalezli písmo. Jsou první známí stavitelé měst, zemědělci a zakladatelé státu. Sumerové vynalezli kolo, které je hned po objevu ohně nejvýznamnějším technickým objevem člověka. Vytvořili velkolepá díla z hlíny, kamene a kovu; jejich básněmi začínají dějiny světové literatury.

Před sto lety jsme o Sumerech nevěděli téměř nic, před padesáti málo. Dnes víme, že to byl první historicky známý národ naší Země.

Použitá literatura

  • Zamarovský, V.: Na počátku byl Sumer, Praha, 1983

  • Uhlíř, Doc. PhDr. V.: Velké civilizace, Praha, 1993

  • Oliphantová, M.: Atlas starověkého světa, Bratislava, 1993

  • Souček, J.: Dějiny pravěku a starověku, Praha, 1997

  • Součková, J.: Starověký Přední východ, Praha, 1979 55213gid77fhg5j