Referaty
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy


 

Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Dějiny Pardubic a městský znak

Dějiny Pardubic a městský znak

 

Základy Pardubic vyrůstaly v rozštěpeném ústí Chrudimky nejprve na tuhém pahorku, jenž vynikal nad bažinaté okolí při labském břehu. Zde stála již v 13.století drobná ves i tvrz.

Papežská bula Bonifáce VIII. z roku 1295, jíž bere pod svou ochranu klášter řádu Cyriaků , nazývá ves Pordoby. Jméno Pardubice lze odvodit od původce rodu Parduba, název slušel bezpochyby nejprve staré osadě, později také tvrzi. Prvním známým pánem zdejší tvrze byl pan Půta z Hronovic, později označovaný přídomkem z Pardubic. Do posledních let třetího desetiletí čtrnáctého století spadá počátek vlády rodu Malovců. První z nich, Arnošt z Hostýně, získal Pardubské panství směnou za svůj hrad Visemburk nedaleko Úpice, postoupený bratřím Crhovi z Dubé a Hejmanovi (synové Půtovy). Z jeho dětí vynikl nejvíce Arnošt, první pražský arcibiskup. Vzácná povaha, hluboké vědomosti i bohatá zkušenost mu opatřily přední místo mezi rádci císaře Karla a slavnou památku jako vůdce duchovního. Pardubice ctily v arcibiskupu Arnoštovi svého místního patrona, přijavše i rodinný znak Arnoštův na svůj městský štít (viz. městský znak), patrně za to, že jeho zásluhou byly Pardubice zdviženy z vesnice na město (povýšení se konalo v roce 1340 a zmínka je obsažená v závěti Arnošta z Hostýně a ze Staré). Roku 1364 Arnošt zemřel a dědicem rodového jmění se stal jeho bratr Vilém se svými potomky. Během vlády prvních pánů z Pardubic se město rozrostlo. Změny doznalo i dnešní historické jádro. Někdy kolem roku 1349 založili ve městě kostel Zvěstování Panny Marie, který byl dán do správy Cyriakům. Společně s klášterem Cyriaků u kostela sv. Bartoloměje a vodní tvrzí se stal základem dnešních historických Pardubic. Roku 1384, za držení města Vilémem z Pardubic bylo jeho vlastnictví panství Václavem IV. zpochybněno, Vilém se odvolal a nechal za sebe vystupovat svého syna Smila Flašku, jenž padl roku 1402 v boji proti oddílům Václava IV. někde mezi Čáslaví a Kutnou Horou. Tím skončila vláda pánů z Pardubic.

V následujícím období a v době husitských válek se majitelé Pardubic rychle měnily, do roku 1405 panství vlastnil Hanuš z Milheimu, po něm Boček z Kunštátu otec Viktorina z Kunštátu a Poděbrad, který je získal roku 1420. V době husitských válek se ve východních Čechách objevila výrazná postava z rodu Mrzáků z Miletínka, Diviš Bořek, který ještě dříve, než koupil Pardubice, neblaze proslul jako likvidátor bohatého kláštera v Opatovicích. Pobýval na Kunětické Hoře, kde roku 1421 počal se stavbou hradu. V roce 1436 pověřil Bořek správou Pardubic svého bratra Vaňka, který Pardubice ovládal do roku 1461, svým potomkům ale předal panství značně zadlužené.

O panství projevil značný zájem český král Jiří z Poděbrad. Vyplatil postupně všechny věřitele, z nichž největším byl zámožný Burian Trčka z Lípy. Z rodu pánů z Miletínka žil v Pardubicích dědic Vaňka z Miletínka, Jiřík Pardubský. Většina velkého panství byla však od roku 1465 již v rukou synů krále Jiřího, knížat Minsterberských, kteří si krátce po smrti otce majetek rozdělili. Těžce zadlužený Jiřík Pardubský byl nakonec nucen opustit zdejší hrad. V té době se objevil další zájemce o panství, moravský velmož Vilém z Pernštejna. Hotovými penězi vyplatil minsterberské zástavy a roku 1491 celé panství koupil. Pardubice tím vstoupily do své “zlaté doby ”. 39589iue18cvp4h

Pernštejnové patřili v 15. a 16. století mezi nejbohatší šlechtu Českého království a byli ověnčeni vysokými tituly, jako např. nejvyšší hofmistr Království českého aj. Pardubické panství se rozkládalo na cestě mezi Prahou a dalšími statky na Moravě. Jeho poloha byla jedním z důvodů, proč se Vilém o Pardubice zajímal. Během svého života připojil k městu okolní městečka a vesnice, takže v době jeho smrti roku 1521 se pardubické panství zdvojnásobilo. Stalo se hospodářsky prosperujícím celkem, jehož hlavním odvětvím bylo rybníkářství. Na konci pernštejnské éry se zde nacházelo přibližně 230 rybníků. Nehynoucí zásluhu získal Vilém vybudováním rodového sídla v Pardubicích, které mělo na svou dobu jedinečný fortifikační systém. V prvních letech 16. století se z Pardubic stalo skutečné město, a to i přes velký požár v roce 1507. Město pak obnovil stavitel mistr Paul. V roce 1507 rozdělil Vilém majetek mezi své syny Jana a Vojtěcha, po jeho smrti se stal novým majitelem Pardubic starší Vojtěch. Také on pokračoval ve stejné politice jako jeho otec. Pardubice získaly právo várečné, hrdelní aj. Roku 1534 Vojtěch umírá a panství se ujímá mladší syn Viléma Jan. V roce 1538 postihl Pardubice další ničivý požár, při němž shořela většina měšťanských domů i Zelená brána. Město znovu vystavěl mistr Jiřík z Olomouce (tentokráte kamenné – podoba historického jádra je prakticky totožná se současným stavem). Jan (označovaný též někdy přídomkem “bohatý”) se na sklonku svého života zadlužil a svým dědicům – Jaroslavovi, Vratislavovi a Vojtěchovi – zanechal panství značně zadlužené. Po jeho smrti v roce 1548 převzal panství jeho syn Jaroslav, jenž trávil většinu času službou na dvoře krále Ferdinanda I. Jako královský komoří. Na řešení problémů na zdejším panství se mu nedostávalo času, proto ustanovil správcem všech rodových statků svého bratra Vojtěcha. Jaroslav byl nakonec nucen v roce 1558 vyjednávat o prodeji Pardubic s králem Ferdinandem I., který chtěl získat město pro svého syna Maxmiliána. Jaroslav tedy prodal Pardubice za 400 000 kop grošů míšeňských. Jeho smrt ve stejný rok (1560), kdy město prodal, je téměř symbolická, neboť tím zde končí jedno z nejvýznamnějších období pardubické historie.

Pardubice se od roku 1560 staly komorním městem Habsburků. Za války třicetile sloužily Pardubice jako hlavní císařská pevnost východních Čech a město se stalo dočasným domovem saského vojska knížete Jana Jindřicha, městem procházely pluky Poláků, Chorvatů, Francouzů aj. Roku 1639 obléhal Pardubice švédský generál Johann Banér, ale město se ubránilo. Nebylo dobyto ani o čtyři roky později vojevůdcem Lennartem Torstensonem, bylo však značně poškozeno. Při druhém Torstensonově útoku Pardubice vyhořely, stejně tak i Kunětická Hora.Obyvatel přežilo 300 z více než desetinásobného počtu.

Město se začalo probouzet k novému až za vlády Leopolda I., který je osobně navštívil v roce 1680. Podepsal zde známý patent, který znamenal úlevu z roboty. Na počátku vlády Marie Terezie, na samém prahu válek s pruským králem Friedrichem II., roku 1741 Pardubice obsadil pruský generál Kalkstein. O tři roky později se ve městě znovu usadila pruská posádka a zcela jej vydrancovala. Osvícenský absolutismus se za Marie Terezie a Josefa II. Projevil v Pardubicích mimo jiné počátkem manufakturního podnikání, rozvojem školství a stavebním ruchem. Ekonomický rozvoj narušily až napoleonské války, kdy se tu opět objevily vojenské uniformy, tentokráte francouzské a posléze ruské.

V roce 1848 se tu alespoň zpočátku dosti silně projevovala revoluční nálada. V březnu se konalo slavnostní přivítání poselstva jedoucího do Vídně s českými požadavky. O měsíc později došlo k vyhlášení konstituce, kdy část občanů vypověděla poslušnost městskému magistrátu. Jenže v době, kdy v Praze zuřily boje na barikádách, vyjádřili pardubičtí občané nakonec loajalitu habsburské moci a revoluční hnutí ve městě rychle opadlo. uv589i9318cvvp

Na konci šedesátých let došlo k “cukrovarnické horečce”, díky níž vznikl v roce 1869 Rolnický cukrovar v Pardubicích a nedlouho poté (1871) také pivovar. Před neblahým válečným rokem 1866 měly Pardubice něco přes šest tisíc obyvatel. Válka prusko-rakouská, poslední velký ozbrojený konflikt, který se ve své rozhodující části odehrál na území naší vlasti, vyvrcholila bitvou u Hradce Králové. Pardubice jako pevnost v té době už dávno svůj strategický význam ztratily, město sloužilo pouze jako proviantní sklad. Po prohrané bitvě rakouská armáda urychleně opustila Pardubice, a tak sem mohla pruská vojska vstoupit bez sebemenších potíží a zůstat tady až do září. Město utrpělo v době několikaměsíční okupace velké materiální ztráty, odhadující se na 388 tisíc zlatých.

Významnou událostí se pro Pardubice stala výstavba železnice na trase Praha-Olomouc. Budování se ujal významný východočeský rodák ing. Jan Perner. 20.srpna 1845 projel Pardubicemi první vlak, o několik měsíců později tragicky zahynul při testování trati Jan Perner. Během několika málo let se Pardubice staly významným železničním uzlem (např.1856 byla zprovozněna trať Liberec-Havl.Brod). Roku 1889 byla uvedena do provozu rafinérie (Fantovy závody), v lednu 1905 zahájila provoz první pardubická elektrárna (dnešní teplárna). Slibný průmyslový, kulturní a sportovní rozvoj města, které před válkou čítalo více než 20 000 obyvatel, násilně přerušila 1. světová válka.

Během prvních poválečných let se situace v  Pardubicích konsolidovala a město se nadále rozvíjelo. Hospodářská krize v  roce 1929 měla také na zdejší průmysl drtivý dopad. Zavřeno bylo 37 podniků. Po 15.3. 1939 přijely do Pardubic nacistické jednotky, správní a policejní orgány okupantů. Byl zřízen Oberlandrát, služebna gestapa a Sicherheitsdienstu. Již v roce 1940 zasahovalo gestapo proti odbojovým skupinám. Na smutně proslulém popravišti na Zámečku bylo od 3.6. do 9.7. 1942 popraveno 194 východočeských vlastenců včetně obyvatel Ležáků. V červenci 1942 byl zastřelen v lesíku u Pardubic parašutista – telegrafista Jiří “Tolar” Potůček. Alfréd Bartoš, další významná osobnost východočeského odboje, padl v nerovném boji s fašisty ve Smilově ulici. Za celou dobu své působnosti tu gestapo zatklo více než 55 tisíc osob. Pardubice byly osvobozeny 8.5. 1945 sovětskými vojsky IV. Ukrajinského frontu. Nelze nepřipomenout tři nálety, které se konaly v létě a v zimě roku 1944. Na město tehdy bylo svrženo 870 tun bomb a v troskách zahynulo 263 lidí.

Tím bych historii města ukončil.

 

 

Městský znak

 

Kdy město získalo svůj znak se přesně neví, lze pouze usuzovat, že to bylo někdy před rokem 1340, na což poukazuje závěť Arnošta z Hostýně, ve které Pardubice již označuje jako město. Nutno dodat, že Pardubice byly vždy městem poddanským a na město královské povýšeny nebyly. Ve znaku Pardubic je stříbrná přední polovice koně se zlatou uzdou na červeném štítě. Kůň v heraldice = symbol síly, vytrvalosti, nebojácnosti, moudrosti. Bílý kůň = znamení vítězného míru. Štít je gotický (typické pro 13. a 14. století), trojhrotý, nahoře vodorovný, dole zahrocený, ze stran kónický. Samotný znak byl přejat od rodu Hronovců. Erb získal jistý Ješek z Pardubic, údajný prapředek Arnošta z Hostýně. Ten se roku 1158 účastnil tažení císaře Friedricha Barbarossy na Milán. Podle pověsti císařská vojska město dlouho marně dobývala, a tak se jedné noci Ješek ještě s několika dalšími českými pány rozhodl, že vniknou do města. To se jim také podařilo, město vydrancovali, ale když už prchali s kořistí, spustily poplach a při průjezdu městskou branou přeťala železná konstrukce brány Ješkova koně přesně v polovic. Hrdinný Ješek nechtěl jemu milé zvíře nechat na pospas milánským, hodil si koně na plece a odtáhl ho do ležení. Za tuto odvahu byl Ješkovy dán symbol polovice koně do erbu na paměť tohoto statečného činu. Milán nalomený Ješkovou odvahou posléze brzy padl. Pověst o znaku města je zobrazena na západním průčelí Zelené brány (návrh M.Alše).  

 

Použitá literatura: Kniha o městě Pardubice. : BRONCOVá, Dagmar, Praha 1999,

MilpoMedia, s. 9-16

Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. : ROSŮLEK, Frant.K., Pardubice 1903

Pardubice. ROSŮLEK, Frant.K., Pardubice 1973

Genealogické a heraldické listy : kol. aut., Praha 1994

Panoptikum symbolů, značek a znamení : MYSLIVEČEK, Milan, Praha 1992

Česká heraldika : ZENGER, Zdeněk M., Praha 1978, s.59

Heraldika a naše doba : ŠTORM, Břetislav

Heraldika: KRáL, Václav, Praha 1900

Dějiny Pardubic nad Labem : SAKAŘ, Josef, Pardubice 1935