Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Zrak

Zrak

Zrak je zdaleka „nejbohatší“ ze všech našich smyslů – přináší kolem tří čtvrtin všech našich vjemů. Při otevřených očích prostě ani nelze zabránit tomu, aby v nich neustále vznikaly nové počitky a byly zrakovým nervem přenášeny přímo do mozku.

Oko připomíná v principu filmovou kameru – vepředu je systém čoček, které shromažďují a soustřeďují světelné paprsky; duhovka působí jako clona; a konečně sítnice plní funkci filmu, na který se obrazy promítají a zachycují. Čočky očí mají dokonce i své kryty – oční víčka. Nicméně jeden rozdíl tu přece jen existuje – na rozdíl od filmu totiž můžeme sítnice využívat stále znovu a znovu, zachycovat na ni po celý život každou sekundu nejméně deset různých obrazů.



Bezpečnost očí zvyšuje to, že jsou částečně zanořeny do kostních důlků v lebce. Oční důlky jsou vystlány tukovou vrstvou, která tlumí otřesy a vytváří zvlhčený povrch , v němž se oční bulva snadno otáčí. O její pohyby se stará šest speciálních okohybných svalů, které ji také bezpečně udržují na správném místě.

Další ochranný mechanismus oka i související zranitelné nervové zrakové tkáně představují automatické reakce. Náhlé záblesky intenzivního světla, hlasité zvuky, prudké pohyby v blízkosti očí a dokonce i ulpění částice prachu nebo nečistoty na očních řasách – to vše má za následek okamžité a automatické prudké semknutí očních víček. V této pozici pak vytvářejí jejich vazivové plochy na oku vodotěsný i vzduchotěsný kryt.

Od jednoho víčka ke druhému je oko „zapečetěno“ ve spojivkové bláně, která vystýlá i vnitřní plochy víček. Je to průhledná membrána, která zachycuje vše, co snad projde výše zmíněnou první linií obrany. Je trvale zvlhčována tenkou vrstvou mírně mastných slz , produkovaných slznými žlázami nad okem a rozprostíraných po povrchu mrkajícími víčky. Jakékoli podráždění a přítomnost cizího tělesa v oku – stejně jako velký smutek či naopak radost – vyvolá zvýšenou produkci slz. V slzách je navíc obsažena i speciální látka s mírnými protibakteriálními účinky (tzv. lysozym), který poskytuje očím další obranné schopnosti proti nejrůznějším mikroorganismům pohybujícím se ve vzduchu.

Jak zaostřit obraz

Bílou vnější vrstvu oční bulvy, tzv. bělimu, vytvářejí průhledné kruhové segmenty. V přední části oka je ovšem v bělimě zvláštní vypouklina, kterou do nitra oční bulvy proniká světlo. Touto vypouklinou je rohovka, která soustřeďuje dopadající světelné paprsky a směřuje je do centra oka. Oční rohovka má velmi přesné zakřivení, které se na okrajích zplošťuje, a tak zamezuje odchylkám, které by jinak nutně výsledný obraz zkreslovaly.

Zvnějšku působí bělima jako matná a neprůhledná bílá vrstva; na jejím vnitřním povrchu se ovšem rozprostírá velké množství krevních cév, tzv. cévnatka. Tou do oka proudí téměř všechny nezbytné živiny. Navíc pak cévnatka obsahuje také vrstvu tmavého pigmentu melaninu, který absorbuje nadbytečné množství světla dopadajícího do oka. Krom toho také zajišťuje, že uvnitř oka zůstává tma. Dopadající paprsky také mohou na sítnici vytvářet zřetelné obrazy – stejně jako je tomu v kameře.



Rohovka je ovšem rovněž živou tkání, takže ke svému životu i dobré funkci potřebuje trvalý přísun kyslíku a živin. Ostatním tělesným tkáním se obojího dostává prostřednictvím krve. Jenže v rohovce by přítomnost krevních cév nutně interferovalo s průchodem světla, a tak si rohovka místo toho většinu kyslíku získává sama z okolního vzduchu absorpcí prostřednictvím slz, zatímco živiny k ní přicházejí z komorového moku čili sklivce, průsvitné tekutiny vyplňují prostor za ní.

Kontrola intenzity světla 23231dov72bdr3i

Bezprostředně za rohovkou ovšem přebírá cévnatka ještě další funkci – vytváří duhovku čili zbarvenou svalovou clonu, obklopující černou centrální zornici, zřítelnici či oční panenku. Kruh tvořený speciální svalovinou se může trvale stahovat či roztahovat, tak zužovat nebo rozšiřovat velikost či průměr zřítelnice a dirigovat i množství světla vstupujícího do nitra oka. Je-li světla dostatek, může se průměr otvoru v duhovce zmenšit až k jedinému milimetru; naopak za šera či tmy se otvírá – aby se zachytilo tolik světla, kolik jen lze – až na osm milimetrů. Veškerá tato aktivita probíhá zcela automaticky, a může ji vyvolat nejen intenzita dopadajícího světla, nýbrž i silné emoce, jako třeba zlost či strach, a konečně i některé léky.